Úlovky z vod poezie

Nocturno (Jiří Voskovec)

10. února 2013 v 16:36 | Iswida
Poezie Jiřího Voskovce vyšla souborně v poměrně malé sbírečce pod názvem Želva, o které se nikdo nezmiňuje. Název je to opravdu výstižný, i když je to škoda - proto já teď udělám výjimku a zmíním se o ní. Sbírka je opravdu milá a pestrá, se spoustou obrazových i "normálních" básní všemožného druhu od takových, jako je toto čtyřverší, přes nějaký ten futurismus až po "libreto pro lyrický film". Jsem moc ráda, že se mi dostala do ruky.

-

Štěkot ryl čarokruh v půlnočním mramoru
Lokálka bafala v tunelech obzoru
Jez bělel pod mlýny jež dávno nemlely
Dva cizí ze stesku se tiskli v posteli

Po cestě z divadla šlápl jsem na šneka (Radek Malý)

3. února 2013 v 13:00 | Iswida
K poezii Radka Malého jsem nejspíš bezdůvodně skeptická - konkrétně tedy k jeho Vraním zpěvům, jiná sbírka se mi zatím do ruky nedostala. Básně mají většinou pravidelnou formu a sakra dobře se čtou. Jsou působivé. Mají většinou docela jasně vyjádřenou myšlenku. To ve mě vždycky vzbuzuje podezření, že nejde o dobrou literaturu. Obávám se ale, že tady takové podezření není na místě - myšlenka je většinou představena v neobvyklém kontextu a básně jsou vybroušené od formy až po slovní zásobu, kde autor v souladu s dnešní dobou podle potřeby používá nespisovný jazyk i jazyky cizí. Ale dost neobratných pokusů o rozbor z těch pár básní, co jsem si opsala...
Osobě dávám přednost spíše jeho řekněmě lehkovážným básním před těmi vážnými. Tak teď jednu takovou (která se mimochodem výborně recituje).

PO CESTĚ Z DIVADLA ŠLÁPL JSEM NA ŠNEKA
Byla tma Pršelo Potom to chruplo
Potichu Možná víc, kdyby se duplo
Neduplo Chruplo to Pak mlasklo do měkka

Z divadla spěchám sám v kruhu svých nejbližších
s měkkýšem v podrážce sváteční boty
Truchlohra končí Je tu dál pro ty,
kteří nic nehrají Jen v sobě dusí smích

Chruplo to Mlasklo to Šlápl jsem na šneka
Ale kdo zašlápne tohodle člověka?
Dnes bude na cestách proklatě kluzko

Šlápl jsem na šneka A to se nedělá

Kdybyste, kmotřeno, jenom tak věděla,
jak někdy k večeru bývá mi úzko

.

Anyone lived in a pretty how town (e. e. cummings)

27. ledna 2013 v 15:13 | Iswida
(tak se mi povedlo přesně to, čemu jsem doufala, že se vyhnu - mezi jednotlivými výlovy jsem nevložila ani ň. možná ten interval posunu na dva týdny, nebo začnu mít pochybnosti nad autorským obsahem tohoto blogu...)

Tento úlovek jsem neulovila úplně sama a od autora jsem toho zatím moc nepřečetla, takže ho ponechám bez komentáře.

*

anyone lived in a pretty how town
(with up so floating many bells down)
spring summer autumn winter
he sang his didn't he danced his did

Women and men(both little and small)
cared for anyone not at all
they sowed their isn't they reaped their same
sun moon stars rain

children guessed (but only a few
and down they forgot as up they grew
autumn winter spring summer)
that noone loved him more by more

when by now and tree by leaf
she laughed his joy she cried his grief
bird by snow and stir by still
anyone's any was all to her

someones married their everyones
laughed their cryings and did their dance
(sleep wake hope and then)they
said their nevers they slept their dream

stars rain sun moon
(and only the snow can begin to explain
how children are apt to forget to remember
with up so floating many bells down)

one day anyone died i guess
(and noone stooped to kiss his face)
busy folk buried them side by side
little by little and was by was

all by all and deep by deep
and more by more they dream their sleep
noone and anyone earth by april
wish by spirit and if by yes.

Women and men(both dong and ding)
summer autumn winter spring
reaped their sowing and went their came
sun moon stars rain

.

Zatímco jsme v kuchyni (Petr Hruška)

20. ledna 2013 v 21:47 | Iswida
Vjeli bychom do tmy
žluté větve nesázených javorů
sahaly by hrabivě
po autu
Někde na kraji
byla by tam počmáraná kaple
ale nemusela by být
ani ten vyhozený plech deště
nemuselo by tam být nic
Vystoupili bychom
stáli vedle sebe
bezradně a pevně
ve svetrech a ve světlech
nádherný kouř od úst
Teprve pak
bych sešel dolů
přeptat se na cestu

*

Dnešní úlovek je z čerstvě dočtené sbírky Auta vjíždějí do lodí. Mám poezii Petra Hrušky ráda, protože je o takových malých, obyčejných věcech. A taky proto, že je zasazena do současnosti (někdy mi totiž připadá, že se všichni básníci současnosti vyhýbají - asi včetně mě). A i když je na můj vkus možná až příliš prozaická, svou cenu dokazuje i tím, že na ni teď každou chvilku myslím. To se mi často nestává.

Obřad (Oldřich Mikulášek)

13. ledna 2013 v 18:44 | Iswida
Vlastně nevím, proč mě to nenapadlo dřív. Už léta si vedu - a v různých obdobích více či méně zanedbávám - bloček, kam si opisuju básničky, které mě zaujmou (a nejsou moc dlouhé, samozřejmě). Je to směs všeho možného. Nedávno jsem pár z nich chtěla někomu dát přečíst a zjistila jsem, že na internetu nejsou tak snadno nalezitelné, jak jsem předpokládala. A jelikož mi trhá srdce, když to tady tak zanedbávám (ne že bych někdy přispívala nějak výrazně častěji, ale je rozdíl, jestli se mi prostě nechce, nebo nemám čas), rozhodla jsem se o ně podělit. Takže se tu teď každou neděli bude objevovat nějaká básnička, která mě z nějakého důvodu oslovila, a když se mi bude chtít, možná k ní nebo k jejímu autorovi i něco málo napíšu. Ona i té návštěvnosti nějaká pravidelná rubrika neuškodí, žeano.

Neb se právě nacházím ve stavu hluboké melancholie vzhledem k zítřejší zkoušce, jako první vybírám jednu přeněžnou, která tu už možná někdy byla. Miluju ji zas to, jak je prostá, nevýřečná a zvukomalebná. Je to ta nejposvátnější ze všech básní, co znám.

.

Oldřich Mikulášek
OBŘAD

Rožnu jednu svíčku.

Rožnu druhou svíčku.

Vezmu první svíčku
a pozdvihnu ji k tváři.

A zrcadlo i tvář
i bílá svíčka září.

Pak vezmu druhou svíčku
a přiblížím ji k víčku
pro zpopelnění řas.

A tvář je samý jas.

Jen aby dech můj zjihlý
v zrcadle nezamlžil ji -
rád utáhnu si smyčku.

Kdo rožne třetí svíčku,
prosím vás?

.
 
 

Reklama