Úlomky

Dvě hříčky

20. června 2013 v 14:04 | Iswida
Ne že bych neměla co dělat, ale posledních pár dní se hrozně rozmazluju. Včera jsem dlouho do noci seděla na okně, četla a psala. Taky jsem si přitáhla z knihoven slušnou zásobu knížek (hlavně poezie). Tohle léto bude krásné.
Takže: takové dvě blbůstky. Něco v nich sice snad i je, ale převažuje hra.


KAPALNÁ

jsem Blues Packal
pod tlakem
co mačká mě snad i trochu vzhůru

dokud mě gravitace nerozleje prasklinami
jak zákon káže


*

praprapták u krmítka
(para)normálně odečítá ze zrní:
zemské potíže
pozemská tíže
para-rá-rá-para-pet!

.

Divný, divný, divný den

15. června 2013 v 19:18 | Iswida
(divný den byl dnes, ale o to teď nejde. jen pro to opět nemám nadpis.)

První je vlastně jedna má poměrně stará báseň kompletně přepsaná. Nějak jsem si na ni jednou v noci vzpomněla a napadlo mě, jak jinak to říct.
Druhá... jsou takové fragmenty jednoho večera. Nevím moc sama, co si o ní myslet.
Třetí vznikla u pozorování mouchy místo spánku.


*

slova vyryji ti
do papírové kůže
na spáncích
a opovaž se je rozpít
slzami

tato tma hrozí
odstraněním snu
bláznivá
tento splín žaludek
zvedá mi

Zkoumavé úlomky

8. května 2013 v 17:55 | Iswida
Tři veršovánky, jedna stará pár týdnů a dvě úplně čerstvé. Je to zvláštní. Na jednu stranu vím, kam teď, na druhou stranu nevím jak.


PSÁNO PŘI POHLEDU SHORA

rozsypaly se ti kuličky světla
pod nohy
a rozutekly se do každého kouta
tak hladce
že ty hrbatá
kutálíš se s nimi

Úlomky plodné noci

18. března 2013 v 16:33 | Iswida
Udělala jsem si docela hezký víkend. V pátek jsem se na všechno vybodla a v sobotu jsem ani neplánovala něco dělat. Prostě to, co asi většina lidí rozumí pod pojmem víkend. V neděli šel drahý na noční a já jsem osiřela s rozdělanou prezentací. Nemám to ráda, nemůžu pak spát. Poslouchala jsem Lou Reeda - začínám ho mít fakt ráda, ponocovala jsem, tak jsem se rozhodla, že aspoň něco napíšu. A světe div se, já jsem fakt něco napsala.


*

takové to ticho co člověk hlukem nepřikryje
zapovězené bezuchým hrnkům
na ten opravdový čaj
s malými lístky na okraji
protože rostliny nemají ticho
a ptáci neumí říct
co by lidé mohli
když se ráno probudí
a napijí se příliš studené vody


*

Tam za tím rohem je denní světlo
uvidíš
až mi přestaneš říkat
že je to tak málo k úsměvu

šlapeme kočičím hlavám na uši
takže nás neuslyší
až se budeme tady pod balkónem
ve tmě líbat


*

potáhnu ze skla a chtěla bych být beatnickým básníkem
tak strašně moc že
v ústech drtím konec tužky až na třísky
mučím ji a stejně
nekvílí dost zoufale v tom sevření
jazz mi ušima protéká dál
a všechen ten bordel v hlavě jen
oživuje každou kachličku pochcaného chodníku
a mlčí na mě těmi svými zuby

.

Tak trochu dětinské úlomky

5. února 2013 v 19:06 | Iswida
Vlastně jsou dětinské (nebo raději pohádkové) jen dva. Ten první měl být původně větší, ale zjistila jsem, že k tomu vlastně není co dodat. (Kdyby se vám to zdálo trochu slabé, tak se vám to nezdá. Nějak teď pochybuju úplně o všem - včetně psaní...)

*

Slepecké brýle
slovních narkomanů
jsou celé bílé
odrazem stran

*

Třeba i velcí silní draci
cítí se někde cizí
jak malá tvrdohlavá vážka
v šedi činžáků

*

Mezi krystaly sněhu
chvěje se únavou

Pod křídly
vteřinu za vteřinou
chládne mu kůže

Šeptá
kouzlo pro návrat do svého maličkého světa
a pomaličku bělá
do průhledna

.

Čtyřverší

1. prosince 2012 v 0:10 | Iswida
Pozoruji, že k formě nijak zvlášť originálních čtyřverší se uchyluji, když nemám čas / nezvládám psát, ale současně mám potřebu se vyjádřit. Ne že bych tuto formu nějak podceňovala, když se to umí (jako třeba u Skácela), jsou čtyři verše přesně to množství potřebné k vystihnutí úplně všeho, ale u mě je to vážně spíše nedostatek tvůrčích sil...

*

Noc bila do spánků
svou symfonii pro mě
- útěcha za stýskání
a za mokrou ranní ulici

*

Málo, tak málo maličkostí
mi málem ukradne dech
a je to bezmála malátnost
co postihuje ducha

*

pár vloček uvízlo ve víru mezi vlaky
můj první letošní sníh
a potom další - spousta - celé mraky -
nutí mě snít o Vánocích

.

P.S. Teď jsem si všimla, že už je vlastně prosinec... Nevím proč z toho mám radost, když to vlastně znamená jednu velkou hromadu práce; asi jsem fakt malá holka, co se těší na Vánoce :-)

Podzimní maličkosti

11. října 2012 v 15:02 | Iswida
Určitě se podělím i o dojmy ze školy. Brzo. Teď se mi nechce. Právě jsme se dostěhovali na garsonku a jsem naprosto vyčerpaná. A zatím nemáme internet, takže píšu ze školy...
Kupodivu jsem za poslední asi týden spatlala snad víc poezie než za celé prázdniny (ačkoli docela i chápu proč). Něco je naprosto nepoužitelné a něco je - no. Něco se mi i docela líbí.
Tentokrát nabízím úlomky čtyři:

*

Větve přetrpí
pravidelnou podzimní epilaci
aby jim pod sněhem bylo
mučednicky zima

Našlapuj opatrně
mají teď tak citlivou kůži
proplétej se jimi
něžná a bosá

Úlomky neúlomkovité

30. srpna 2012 v 19:15 | Iswida
Opět trojice veršovánek, které tentokrát nemají snad nic společného. První je o něco starší, někdy asi z konce června. Druhá je rýmovačka, kterou jsem pokřtila nový notýsek. Před pár měsíci jsem si řekla, že jsem dlouho nenapsala žádnou rýmovačku, a od té doby skoro nepíšu nic jiného. Doufám, že je to jen přechodná fáze, nesnáším to, když něco píšu a stane se mi to, co v třetím exempláři - v půlce se mi to začne zpravidelňoval a rýmovat... Třetí pochází z nádraží a dala jsem ji do úlomků, protože v podstatě nedává smysl.

Vydeptaná čtyřverší

5. června 2012 v 10:57 | Iswida
Nějak se smiřuju s myšlenkou, že bych se taky nemusela dostat nikam. Ne že by to bylo tak těžké, ale když prostě nevíte, jestli Dubliners vyšly roku 1914 nebo 1922, a typnete to blbě, je vám na prd, že jste to četli, bude to úplně stejně blbě jako u někoho, kdo v životě neslyšel jméno Joyce...

Po perexem je pár rýmovánek. Nic převratného. Jen mě zase začlo bavit rýmovat a potřebuju si utřídit myšlenky.

Trocha barokní filosofie

2. února 2012 v 13:26 | Iswida
Maturitu beru opravdu vážně a pravidelně se učím maturitní otázky.
(čti: Před hodinou ZSV jsem si četla, cože to vlastně zkouší, a ještě jsem u toho začala vymýšlet hovadiny)
Jsou to fakt jenom takové kravinky, s filosofií to nemá nic společného.

Dvanácté, návrat k autoterapii

30. listopadu 2011 v 20:28 | Iswida
Silnice budou zase o něco nebezpečnější: mám řidičák *pyšně* (sice zatím ne fyzicky, ale už je to jisté, občané Uherského Brodu a okolí to mají zpečetěné). Také jsem odprezentovala v rekordním čase (a přesto poctivě) napsanou seminárku o Slovanské mytologii. Za dva týdny máme stužkáč a pak už snad budeme konečně mít svatý pokoj. Pořád ještě mám do výtvarky 3 maturitní práce z 15ti...

Co se úlomků týče, nějak si zase začínám do poezie vylévat pocity (ne že bych to někdy nedělala, ale v mnohem menší míře nebo dost stylizovaně). K této trojici: první je jenom taková myšlenečka. Druhá je snad ještě míň, tak nějak na uklidnění. A třetí jsem už dlouho chtěla napsat. A možná ji ještě párkrát napíšu jinak. Kristián je můj pomalovaný tvořící notes.

Jedenácté, milostné

3. září 2011 v 16:00 | Iswida
To mi zase trvalo, než jsem se ozvala... A to mám výmluvu jen na necelý týden, kdy můj notebook prodělával Linuxové znovuzrození.
Vypadá to, že poměr depresivních a milostných básní (pokud nepočítáme ty, které vykazují prvky obojího) v mé tvorbě se úplně otočil. Začínám si připadat děsně sentimentální (ještě že už je škola, ta mě vyléčí...)

Tak tedy tři roztomilůstky. Třeba vám zlepší náladu.

Desáté, pomíchané

6. června 2011 v 15:26 | Iswida
Další triplet, zase jednou z delšího časového období, řazené nechronologicky.
(Nějak mám vždycky potřebu říkat, nakolik verše vycházejí a nevycházejí z reality, ale - však vy to znáte. Vycházejí a nevycházejí současně.)

Deváté, zbytkové

28. dubna 2011 v 15:28 | Iswida
Vzdala jsem DMD. Možná ještě něco napíšu, ale jak jsem pár drabblů vynechala, ne a ne se chytit.
Každý z této trojice vznikl úplně jindy a jsou to takové ty drobky od svačiny - až na to, že ve skutečnosti není žádná "svačina", nic pořádného jsem nenapsala. Ale píšu pohádku :-)

Osmé, posmutnělé a unavené

26. března 2011 v 16:58 | Iswida
Mám tu smutnější trojlístek vzniklý za posledních pár týdnů. Nenechte se mýlit, většinu času jsem šťastná jak blecha - jenže to, co v této náladě napíšu, jsou většinou nepublikovatelné zamilované bláboly. Zato to, co se snažím nedávat moc najevo, je potřeba dát aspoň na papír. A stylizovat. Aby to pak vlastně ani nebyla pravda. A tak se mi nasbírala tato trojice. Příště zas něco optimističtějšího.

Sedmé, tak nějak svítící

10. února 2011 v 20:45 | Iswida
Nedělejte si naděje, stále ještě žiju. Jen jsem si pár dní poležela s chřipkou a teď mám ve škole blázinec. Když jsem byla doma, nějak mě úplně opustila inspirace, ale teď je zpátky v plné své kulhavé síle. Stalo se vám někdy, že jste byli tak šťastní, že jste se toho až báli? Protože když se celá léta snažíte někam patřit a najednou máte dojem, že se vám to povedlo, ale sami nevíte jak, je to trochu děsivé...
Ale teď už k úlomkům. Všechny jsou dnešní.

*

ÚLOMEK DEVATENÁCTÝ, o světluškách

Zachvění vzduchu
probudilo světlušky
až se jim zatočila hlava
- a je to dobrá zpráva
že se svět pod dotekem chvěje
a oči blouzní
tak krásně bez naděje

*

ÚLOMEK DVACÁTÝ (vzniklý z nudy a patosu Jany Eyrové)

Jed špičky pera
otrávil mi krev
a na to prý není léku

Točí se mi hlava
a místo spánku
nasávám vůni stran
a plíce plní mi cit

Jsem nemocná touhou žít

*

ÚLOMEK JEDNADVACÁTÝ, který nepotřebuje komentář

Chytila jsem zlatou rybku
do vlasů
a přála jsem si jediné:
aby byla se mnou
na pořád
až noc pomine

*

Šesté, nepojmenované

5. ledna 2011 v 17:21 | Iswida
První dva jsou jako obvykle hlavně hrou se slovy a s realitou mají společného málo, poslední v podstatě velice jednoduše znázorňuje, jak si připadám.
(člověk má v podstatě na výběr ze dvou možností - buď se rozhodne, co vlastně chce, a nebo se toho bude bát a nechá to, aby se to nějak vyvinulo samo. a já mám momentálně pocit, že bych mnohem radši byla srab než takováhle mrcha, ale chci být aspoň tak silná, abych to rozhodnutí nebrala zpátky.)

*

ÚLOMEK ŠESTNÁCTÝ

Studené prsty hrají
na páteři
tichou symfonii vzdechů
a ve sněhovém mechu
slova procitají.
Věří.

*

ÚLOMEK SEDMNÁCTÝ

Zas z veškerého svého umu
skládám si píseň o rozumu
roztrhaném na cáry
Už aby sněhy roztály
a srdce přestalo tak hřát

*

ÚLOMEK OSMNÁCTÝ, Polámaný

Kolik srdcí ještě zlomím
než přestanu se bát?
Chci usnout sladkým nevědomím
a nechci milovat.

*

Páté, tak trochu mrazivé

15. prosince 2010 v 19:58 | Iswida
Ano, ze sněhu, Vánoc a všech těch věcí okolo mám vážně dost rozporuplné pocity.
(Za včerejší a dnešní den jsem nazdobila 111 perníčků a teď si jdu zaslouženě pustit Howl, tentokrát i se zázračně nalezenými titulky.)

*

ÚLOMEK TŘINÁCTÝ, který jsem tak dlouho chtěla upravit, až už to nejde

Chodník vymrzl do mlčení
o to je těžší hledat dech
Co tají tu sníh
po setmění?
A kdy tu něco ožije?
Ledový vzduch krutý je
a uši rudnou
pro poslech

*

ÚLOMEK ČTRNÁCTÝ takzvaný Hořký

show ještě nekončí
kdekdo se zasměje
a člověk čeká
a okno tiché je

oči už zprázdněly
nikdo si nepřeje

když srdce zmrzlo
slza ho zahřeje

*

ÚLOMEK PATNÁCTÝ takzvaný Stýskací

už napadal stesk po doteku
jako každý rok
a stromy zčernaly
pod tou divnou směsí

nesejde na tom
co je vlastně pravda
vidíme jen co přejeme si

*

Čtvrté, za září nasbírané

6. října 2010 v 22:18 | Iswida
... což ostatně není tak docela pravda, ten poslední patří už do října.
Říkám to vždycky a stejně to zas zopakuju: stojí to za prd. Má tvorba poslední dobou balancuje na hranici mezi nepovedeným pokusem a citovým výlevem.

*

ÚLOMEK DESÁTÝ, nijak nenazvaný

A opět žalují tě
ostrakismem pohledů

Neboj se
Ukryj
své city do ledu

*

ÚLOMEK JEDENÁCTÝ pro pana Básníka

Poklona, pane Skácele,
neupustil jste růži?

Našla jsem ji na chodníku
Šeptala vaše jméno,
jak už to růže často dělávají

*

ÚLOMEK DVANÁCTÝ, tak trochu vyčítavý1

pro tvůj svět
(pro nejmenší možné poškození)
pokusím se nevidět
(a pokusím se nesnažit změnit tvůj názor)
že lžeš
(člověče, vždyť ty ses mi ani jedinkrát nepodíval do očí!)

*

1... Nevím, proč to sem dávám, beztak si to tady nepřečte nikdo, kdo by věděl, co to znamená.

Třetí, naprosto nesourodé

20. srpna 2010 v 19:40 | Iswida
Já bych vám sem strašně ráda dala něco, co za něco stojí, ale nic takového ze mě bohužel poslední dobou vážně neleze...
Takže další tři střípky, o kterých vězte, že se pěkně blbě vybíraly, neboť za stejné... houby stál i ten zbytek.

Druhé, takzvané otrávené

17. května 2010 v 20:44 | Iswida
Vážně nemám ráda svou vlastní blbost a naivitu (a dopisování sešitů a písemky ihned poté, co přijdu po nemoci do školy, a lidi, kteří si neuvědomují, jak asi jejich slova na okolí působí, a spoustu dalších věcí, ale má vlastní blbost a naivita momentálně s přehledem vedou). Ve snaze neublížit nikomu zpravidla ublížím všem. Bohužel, jak pravil básník, nesnesitelné je pouze to, že nic není nesnesitelné, takže i tato kurva-krize bude časem překonána a mně se přestane v mozku neustále ozývat s pravidelností a frekvencí kapek momentálního neustávajícího deště "idiot, idiot, idiot, idiot, idiot...".
Ano, zneužila jsem pár (resp. 3) úlomků k tomu, abych si mohla postěžovat (nelitujte mě, radši mi vynadejte, po tom se mi uleví víc).

První, takzvané rýmovací

19. dubna 2010 v 18:03 | Iswida
Jednoduché kravinky s vážnou, zato pečlivě schovanou myšlenkou, psáno ve výuce. Snad stihnu všechny ty komentáře přečíst, když sem chodí tolik lidí (já vím, zatím jsem o tom řekla jen dvoum a jedné jsem nechala odkaz, ale... :-D)

 
 

Reklama