Ke zbytku

The Cat Lady

11. června 2013 v 20:26 | Iswida
Přestože máme s drahým spoustu společného, najdou se věci, k nimž máme postoj hodně rozdílný. Tak občas dost vášnivě debatujem například o počítačových hrách. Přestože totiž neodsuzuju hry jako takové, nemám pro hraní hraničící se závislostí tak úplně pochopení - zejména proto, že mě samotnou to prostě a jednoduše nebaví. Až na výjimky. A jelikož můj drahý je velmi trpělivý člověk, takové výjimky mi rád hledá.

Zatím nejvíc mě pohltila The Cat Lady. Asi poměrně netradiční hra, ale copak já to můžu hodnotit? Na to si raději přečtěte recenzi. Já bych na ni jen ráda upozornila.

Dvouoborové studium

15. ledna 2013 v 21:55 | Iswida
Docela lituju, že jsem si ten dvouobor předem víc nepromyslela a víc si o tom nezjistila. Teď je přibližně čas podávání přihlášek a říkám si, že loni touto dobou bych ocenila něčí postřehy na toto téma, takže se tu podělím o dojmy z prvního semestru. Třeba se tu objeví někdo, komu to bude k užitku.

Faktem je, že to může být na různých školách - nebo i fakultách - nebo vlastně i oborech, co já vím - dost rozdílné. Nechci být snob a považovat všechno kromě UK za flákárnu, ale je naprosto nepopiratelné, že různé školy kladou na studenty různé nároky. Já mám teď za sebou první semestr na Filozofické fakultě UK, obory Český jazyk a literatura a Anglistika a amerikanistika.

Nejdřív něco málo o mém dosavadním studiu. Závěry až na závěr.

Vidět v srpnu Edinburgh...

28. srpna 2012 v 13:33 | Iswida
Na ten den a noc v Edinburghu jsem se těšila jako malé dítě. To, že je to takhle krásné město, byl spíš už jenom takový bonus. Na celý srpen (a ještě něco navrch) se totiž Edinburgh každoročně mění v jeden velký festival. Umění doslova na každém rohu (a k tomu na ulici mezi nimi). Kam se hnete, někdo vám dává letáček a zve vás na nějaké vystoupení. Takhle nějak si představuju ráj...


Ve Skotsku na malinách...

18. srpna 2012 v 19:54 | Iswida
Takže slíbený informativní článek. Budu stručná.

Prázdninové vaření

30. července 2011 v 16:58 | Iswida
Letní vaření je vždycky problematické. Loni jsme se živili kolínky a špagetami tak dlouho, že na konci srpna už jsme nemohli těstoviny ani cítit - zejména proto, že mamka neměla na vaření čas a my jsme jí pravda moc nepomáhali. Letos jsem se do vaření - aspoň teda občas - pustila já. Dokud bylo horko, neměli jsme na těžší jídla chuť, natož aby se někomu chtělo je vařit, takže začátek prázdnin se opět nesl v těstovinovo - salátovo - zeleninovém duchu (ačkoli naše bezmasé lasagne i můj rukolový salát se sušenými rajčaty jsou opravdu pochoutky).
Potom ale babička přišla s tím, že má ze zahrádky pár cuket a jak je uvaříme, což mému dlouhému vedení vnuklo naprosto převratnou myšlenku: na internetu jsou (překvapivě) recepty!

O jízdě vlakem a pohlednicích

25. května 2011 v 19:52 | Iswida
V současné době svůj volný čas kromě spánku věnuji dvěma věcem - čtení a cestám vlakem za svým drahým. A samozřejmě bezúčelnému brouzdání po internetu, při kterém občas narazím na něco opravdu úžasného.

Pralinka

21. května 2011 v 12:31 | Iswida
(jsem ráda, že je můj první den v práci klidný. ale že se budu nudit, to jsem vážně nečekala :-))

Nevím, jestli jste někdy narazili na nějaký "korespondenční seminář". Já popravdě řečeno ne. Tedy, věděla jsem, že spolužačka dělá ksicht, a asi mi i někdy řekla, co ten název znamená, ale nevěděla jsem, co to vlastně je.
Až teď, když mi ona spolužačka řekla (proč jen to někdo neudělal dřív!) ať zkusím najít nějaký humanitní.
Zkusila jsem.
Moc mi toho tatíček google věru nenašel, ale vyplivl mi TOHLE.
Zábava na příští rok, zdá se...

Umíme si ještě hrát?

19. dubna 2011 v 15:34 | Iswida
Na našem gymnáziu třetí ročníky a septimy tradičně každý rok organizují majáles - odpolední program na náměstí s volbou krále, průvodem masek a tombolou spolu s večerní pařbou. A právě ohledně tématu masek se letos vedly ostré boje, které mě trochu překvapily a zklamaly.

Byla jsem na výstavě Dekadence NOW!

14. listopadu 2010 v 21:01 | Iswida
Výtvarné umění sice miluji, ale vím o něm prd.
Neznám autory, kteří se na výstavě podíleli.
Ani jeden z těchto faktů ale nevysvětluje, jak je možné, že ve mě výstava dekadence nevzbudila žádné emoce kromě nevěřícnosti. Dvěma slovy: pornografie a kýč.
Já ani nevím, co k tomu ještě napsat. Řekla jsem to už tolikrát a jednou i napsala (pro Doutnák), že mi připadá jako mnoho povyku pro nic se o tom znova zmiňovat. Takže stručně. Jsem ten poslední člověk, který by něco odsuzoval za zvrhlost. Jsem ochotna akceptovat hodně. Za hranice krajnosti se vydávám velice ráda. Ale je sakra rozdíl mezi něčím, co vás dokáže rozrušit, fascinovat nebo aspoň šokovat a vyděsit, a něčím, co spočívá jenom ve zobrazení něčeho sotva akceptovatelného bez sebemenší myšlenky. Tato výstava bohužel spočívala především v tom druhém. A nemyslíte, že umění by mělo obsahovat i něco víc?
Ale abych byla férová, musím říct, že některá díla (ovšem menšina) mě opravdu zaujala. Například série tří obrazů Královská krev. A další, na jejichž názvy si momentálně nevzpomenu.

Nechci nikoho odradit od návštěvy výstavy. Vemte v potaz, že na internetu je to lepší, že je výstava chválena v podstatě jen médii, a pak tam běžte a udělejte si vlastní názor. Třeba v tom najdete víc než já.

Multimediální den

6. listopadu 2010 v 14:07 | Iswida
Vstávala jsem ve 4:30.
Při snaze uvařit si termosku yogi jsem vysypala cukr, vylila mléko a pak mi to uteklo.
Když jsem se malovala, najednou jsem si všimla, že mi za deset minut jede vlak.
Jak jsem si rychle nasadila brýle, celé jsem je zasvinila od řasenky. Na vlak jsem běžela.

Tolik k začátku dne. Začátek samotné akce ale nebyl o moc lepší. Dárek, který pro nás byl nachystán, samozřejmě spočíval v reklamních předmětech, stejně jako má vylosovaná výhra (a ten zmetek vyhrál flashku...). Následovala čirá nevědomost. Nevěděli jsme, kdy kde máme být, takže jsme prošvihli první kolo úvodního workshopu, který se naštěstí opakoval. Následovalo představení hostů a samotné workshopy a besedy.

Kladné stránky akce: Pozvané osoby byly opravdu zajímavé - minimálně ty, se kterýma jsem se setkala já. Besedy nás bavily, ale nevím, nakolik nás obohatily.

Záporné stránky: mizerná, naprosto mizerná organizace - napřed jsme nic nevěděli a pak jsme si nestihli ani skočit na záchod; všechno probíhalo zároveň, takže jsme si museli vybrat maximálně tři věci (workshopem se daly stihnout jenom dvě, což je vtipné, vzhledem k tomu, že certifikát se dával od tří); když skončila diskuze, tolik už jsem chtěla vypadnout, že jsem si prezentace spolupracujících médií ani neprohlídla.

Shrnutí: jsem ráda, že jsem tam byla, ale víckrát už tam nepojedu.

Další pozitiva cesty do Brna: antikvariáty. Dylan Thomas, Ferlinghetti, Ginsberg a Timothy Leary :-) A taky jsem se samozřejmě vyhnula matice, fyzice, dějepisu atd.

Jen tak mezi řečí...

4. listopadu 2010 v 20:11 | Iswida
Občas se tu objeví zmínka o našem školním časopise, takže jsem si říkala, že by bylo vhodné vám sem (teď, když už je konečně i na internetu) na něj dát -> odkaz. <-

(Vážně nevím, do které to dát kategorie...)

Omlouvám se za ilustrace. Já fakt nevím, kde je mám brát, když nikdo nehne prstem. Pro další číslo, které má uzávěrku příští týden, mám jednu, a to moji. Nenávidím to a nemůžu se dočkat, až to příští rok někomu předám.

Zítra jedu do Brna na multimediální den. Jsem velice zvědavá. Mám pesimistickou předtuchu, že z toho nadšená nebudu, ale uvidím. Děsí mě už to, že vyjíždím v 5:22...

Achjo, já si musím postěžovat. Já už nemůžu. Vidět to všechno kolem sebe a vědět, že to budu moct mít až za dva roky... How could I possibly take it easy? When I start to think that I have something, the very next day happends something what shows me that I don't...

Do Vídně za uměním

21. září 2010 v 23:13 | Iswida
Přesněji za výstavou neuvěřitelně obdivuhodné ženy jménem Frida Kahlo.

Stejně jako asi většina lidí jsem se s ní poprvé setkala prostřednictvím filmu Frida. Film samotný, její osobnost i její umění mě zaujaly natolik, že když jsem o pár měsíců později v čajovně zahlédla knížku s jejím obrazem na obálce, vyškemrala jsem si, aby mi ji půjčili domů. Byl to výbor z její korespondence a deníku jménem Intimní autoportrét. Po jeho přečtení jsem ji začala opravdu obdivovat. Měla těžký život - v osmnácti letech ji potkala těžká nehoda autobusu a zdravotních problému se pak už nikdy nezbavila. Ani v osobním životě nebyla často šťastná, přesto (nebo právě proto) to byla strašně silná a originální žena. Když byla po nehodě upoutána na lůžko, začala z nudy malovat a už nepřestala. Díky bohu. Měla neuvěřitelnou schopnost velice názorně a zdánlivě jednoduše vyjádřit emoce a realitu.

Ale teď k naší výpravě. Po vstávání v naprosto nekřesťanskou hodinu (v šest se odjíždělo) nás čekaly čtyři hodiny cesty. Zaplať pánbůh za kafe... Následovala vtipná procházka Vídní ke galerii, přičemž jsme krutě pociťovali (resp. y) nedostatek orientačního smyslu, neboť onu vtipnou procházku jsme měly později zopakovat opačným směrem samy. Nad takovými detaily ale vítězila zvědavost a vzrušení.
A konečně k výstavě: Pokoušela jsem se zachytit každý detail s nosem skoro přilepeným na plátně. K některým oblíbeným kouskům jsem se vracela i dvakrát. Výstava byla poměrně hezky udělaná, jedna místnost byla dokonce věnována fotkám jí a jejích blízkých. S velkým počtem lidí jsem počítala předem. Co mě ale trochu zklamalo byla absence některých hodně známých (a krásných) obrazů jako například Dvě Fridy. Dokonce ani mé milované stříhání vlasů tam nebylo... Přesto jsem si odnesla hluboký zážitek, tři pohlednice, které zítra pošlu, a magnet s mým oblíbeným obrazem (s polámanou páteří), který si dám do skříňky ve škole.

A ještě něco jsem si přivezla. Inspiraci. Konečně jsem načla akrylovky. Ale beztak to sem nedám. Ještě ne... Každopádně jsem opět pevně odhodlána se maximálně věnovat svému uměleckému rozvoji (a dopíšu tu zatracenou povídku. jednou...).

Blog Teris

23. srpna 2010 v 21:38 | Iswida
O blozích všeobecně panuje názor, že si je zakládají třináctileté, převážně "růžové" slečny za účelem deníšku a kopírování oblásků Peking Motel (to jsem nevymyslela, ale sprostě ukradla) a Milej Sýrus. Že to není tak docela pravda potvrzuje spousta blogů často i o hodně starších lidí, kteří jej využívají jako možnost zprostředkovat světu to, čemu se věnují. Ale to my všichni víme, takže je tento odstavec zbytečný.

Vždycky jsem měla slabost pro umění jakéhokoli druhu. První místo samozřejmě zaujímá literatura, umění výtvarné však velice obdivuji, přestože sama se mu věnuji jen hodně okrajově. Díky kamarádkám ze školy (vvart a Lea) jsem si začala proklíkavat i výtvarně zaměřené blogy. Mezi spoustou těch, kde se sice snaha cení, ale to je tak vše, jsem našla i pár takových, které mě zaujaly. Á, už se konečně dostáváme k tématu.
Jedním z nich byl blog s titulem Painting, Drawing and Photography patřící dívce, která si říká Teris. Poté, co jsem si prohlédla spoustu krásných obrázků a přidala blog do záložek, jsem však zjistila něco, co mě zaujalo ještě víc. Majitelce blogu je totiž pouze třináct let. Už tak musím obdivovat lidi, co umí kreslit, a tahla dívka to rozhodně umí, spolu s tímto zjištěním jsem se však zastyděla za svou nečinnost a mít klobouk, dala bych ho dolů. Začala jsem blog sledovat a čekalo mě další překvapení - nezvykle časté aktualizace. Třeba jsem jen natrefila na dobré období, každopádně poslední dobou spíš narážím na blogy, kde se něco objeví sotva párkrát do měsíce. I za toto má tedy u mě slečna velký plus bod. Nepředpokládám, že by někdo tak talentovaný s takovým zájmem o věc někdy plánoval s tím přestat, naopak - doufám, že díla Teris někdy najdu v nějaké velké galerii...

A teď ještě pár slov ohledně prvního odstavce - chtěla jsem říct, že ani věk evidentně u zakládání blogů nehraje roli. Je sice fakt, že někteří lidé jsou v určitém věku ještě hloupý - většina z nich však také hloupá zůstane. Tím nechci snižovat žádný styl, přestože jsou věci, které nemám ráda. Jen upřednostňuji lidi, kteří dokáží sami něco vytvořit, něco po sobě zanechat. A pokud to takhle dobře dokáží už ve třinácti, rozhodně to stojí aspoň za článek...

Jak se dělá (náš) školní časopis

16. června 2010 v 13:02 | Iswida
Opět je vyučování. Dvě hodiny fyziky. Há. Tak když už údajně v redakci zrovna dělám práci, kterou jsem stihla už ve svém volném čase o přestávkách dávno udělat, aspoň vám povím, jak to u nás (ne)funguje...

Hořovice Václava Hraběte 2010

3. května 2010 v 15:27 | Iswida
Letos jsem se poprvé zúčastnila literární soutěže Hořovice Václava Hraběte - a snad poprvé v životě můžu říct, že mi není líto, že jsem něco nevyhrála, hlavně když jsem se mohla zúčastnit. Vyhlášení výsledků totiž provází dvoudenní kulturní festival, který jsem si opravdu užila.
Vzhledem k tomu, že nechci dávat stejný článek na blog a do školního časopisu a musím jej tedy napsat dvakrát, rozhodla jsem se tento pojmout trochu subjektivněji.

Přemluv bábu? Nejen ji!

23. dubna 2010 v 20:08 | Iswida
Video Přemluv bábu! jste již nejspíše zaznamenali, tím se ale zaobírat nechci - přestože jsou věci, které by se daly vytknout, i takové, které by bylo dobré přidat. Víc mě ale zaujal jeden z komentářů - bohužel vám ho sem však nepřekopíruji, protože ho za živého Boha nemůžu najít (což ale stejně není podstatné, neboť s tímto názorem jsem se setkala už vícekrát).

 
 

Reklama