Ke knihám

Básně Vladimíry Čerepkové

8. října 2013 v 21:33 | Iswida
Vladimíra Čerepková, česká básnířka, která žila v emigraci ve Francii, nedávno zemřela. Díky tomu jsem se o ní dozvěděla. A vybrala jsem si ji pro písemný referát s daným rozsahem cca 1800 znaků (je jich 1841, jsem borec)

Ajvazova druhá Praha

4. října 2013 v 22:58 | Iswida
Stručně řečeno, dlouho jsem si žádnou knížku neužívala tak jako Druhé město.

Za prvé, je to prostě skvělá kniha. Dobře napsaná (ačkoli některé scény, obzvlášť dialogy, kde všichni hlavní postavě okamžitě začnou vykládat to, co chce slyšet, jsou trochu nepřesvědčivé), se zajímavým dějem (ačkoli můj drahý by měl nejspíš námitky, že jakési "stínové" město ve městě je ohrané téma - já si to nemyslím, je to pokaždé jiné) a trochou té surreálnosti a nesrozumitelnosti.

Ted Hughes a jeho představa o ráji

15. září 2013 v 17:08 | Iswida
Dočetla jsem Selected Poems Teda Hughese. Popravdě řečeno nejsem moc nadšená. Spousta básní jsou něco jako scénky nebo portréty, v nichž někdy jde o lidi, ale hodně často o různá zvířata, což fakt není můj šálek čaje. Jsou tam i skvělé básně nabité významem, ale vlastně se mi to nechce moc rozebírat, protože celkově jsem se do toho moc neponořila, ačkoli jsem si několik básní s nadšením opsala. Je to poezie spíše přímočará, jednodušší na čtení, promyšlená, učesaná a poměrně dost konkrétní.

Jsou tam i takové kousky, u kterých se člověk poměrně pobaví. Jako třeba tento.

Apple Tragedy

So on the seventh day
The serpent rested.
God came up to him.
"I've invented a new game," he said.

The serpent stared in surprise
At this interloper.
But God said: "You see this apple?
I squeeze it and look - Cider."

The serpent had a good drink
And curled up into a questionmark.
Adam drank and said: "Be my god."
Eve drank and opened her legs

And called to the cockeyed serpent
And gave him a wild time.
God ran and told Adam
Who in drunken rage tried to hang himself in the orchard.

The serpent tried to explain crying "Stop"
But drink was splitting his syllable
And Eve started screeching: "Rape! Rape!"
And stamping on his head.

Now whenever the snake appears she screeches
"Here it comes again! Help! O help!"
Then Adam smashes a chair on its head,
and God says: "I am well pleased"

And everything goes to hell.

.

Jedna věc z čar a barev

10. září 2013 v 12:59 | Iswida
Tak zní podtitul nové samizdatové sbírky Marka Suchánka Opletačky: Náš pán svlečený z kůže, kterou si můžete zdarma stáhnout na jeho blogu (nebo si ho jako já vyžebrat v papírové podobně). Barvy v ní obstarávají ilustrace Hany A. Drštičkové, které dle mého názoru nejsou pouhým doplňkem, ale důležitou součástí sbírky.

O dekadentech a tak podobně

7. srpna 2013 v 20:26 | Iswida
Myšlenka 1: Chtěla jsem začít ve stylu: "Snad všichni jsme v pubertě s nadšením četli Zdechlinu..." - No, pak mi došlo, že je to bohužel pořád jenom knížka, poezie k tomu, a že "všichni" je tedy poněkud silné slovo, ale dejme tomu, že si ji v té době oblíbí výrazně větší množství lidí než jakoukoli jinou báseň (dokonce i někteří takoví, kteří nikdy žádnou jinou báseň nečetli).

John Ashbery (komentář)

5. července 2013 v 20:39 | Iswida
Mám dojem, že to nejlepší, co bych mohla udělat po dočtení cca 350stránkových Selected Poems (1985) Johna Ashberyho, by bylo přečíst si je ještě jednou. A nepochybuji, že se k nim ještě někdy opravdu vrátím. Prý se jeho poezie nečte snadno - poměrně nejasné tvrzení, není-liž pravda? Pokusím se, neodborně a subjektivně, o jeho básních něco říct.

Zdroj: Wikipedia

Třikrát česká poezie (poznámky)

2. července 2013 v 15:54 | Iswida
Než začnu, malé upozornění: založila jsem tomuhle blogu stránku na facebooku. Ne že bych chtěla sbírat lajky (a ne že bych jich moc nasbírala, kdybych chtěla), ale přistihla jsem se, že mnohem pravidelněji a raději navštěvuji blogy, které mě na novinky upozorní na facebooku a řeknou mi, co si tam můžu přečíst (ach ta lenost…). Navíc tam můžu zmínit věci, které za článek nestojí, případně upozornit na články na jiných blozích… Zkrátka mi to připadá jako dobrý nápad.

A ještě jedna věc - už dlouho mě vytáčelo, že nedodržuju a ani pořádně nemůžu dodržovat psaní pomlček místo spojovníku a českých uvozovek (na notebooku mě ani staré dobré alt + číslíčka mě nespasí; pokud to někomu jde i s těmi nahoře, vážně nevím jak). A teď jsem našla krásně jednoduché řešení. Děkuji. Teď už jenom na to nezapomínat.

A teď ke třem sbírkám české poezie, jak jsem slíbila v nadpisu:

O literatuře

24. března 2013 v 14:45 | Iswida
Dost teď nad těmito tématy přemýšlím, zejména ve vztahu k mé poezii. Můžete to tedy brát trochu jako můj poetický program. Je to asi o 95% kratší než první manifest surrealismu, ale jestli vás to mrzí, můžu vám slíbit, že to hodlám rozpracovat. Momentálně je to takový náčrt, pár myšlenek o literatuře obecně a o poezii.


Vysoké a nízké žánry

Rozlišení literatury na "vysoké" a "nízké" žánry je nesmysl. Jsou dobré knížky a špatné knížky, náročné knížky a knížky snadno pochopitelné, ale s žánry to nemusí mít níc společného, stejně jako je hloupé automaticky ve všech ohledech nadřazovat kanonická díla nad všechno ostatní. Vezměme si například Nádraží Perdido oproti knížkám Jane Austenové. Že se to nedá srovnávat? Ano, správně. A přesně proto je nesmysl říct, že jedno je takové to hrozné, co čte nevzdělená mládež, a druhé ctěná klasika. Nebo opravdu pouze stáří a zařazení do učebnic klade sice výbornou, ale stále poměrně jednoduchou literaturu nad skvěle napsané a inovativní dílo? S přihlédnutím k tomu, že funkcí literatury není věrně zobrazit skutečnost, považuji za pseudointelektuálské odsuzovat jakoukoli literaturu, která neprošla testem času a nenapodobuje to, co jím už prošlo.

Recenze: Nádraží Perdido

31. ledna 2013 v 18:33 | Iswida
China Miéville: Nádraží Perdido

Je na čase překonat všechen můj skepticismus k žánrům, k nimž se dá tato kniha britského autora zařadit, a přiznat si prostý fakt: Nádraží Perdido mě zaujalo natolik, že jsem ochotná vyměnit pasivní prokrastinaci za aktivní a napsat o něm článek. Ať nad ním totiž přemýšlím sebedýl, nedocházím k jinému závěru, než že je to prostě skvělé.

Bylo mi doporučeno, když jsem se dožadovala knihy s prvky steampunku, není to však zdaleka jediný (sub)žánr, který se tu uplatňuje - já si ovšem na škatulkování nepotrpím, pro výčet prvků různých žánrů budete muset jinam. Co mě na knize nejvíc zaujalo jsou různá témata, prvky, "vrstvy", které tvoří dokonalou syntézu a tím nejspíš i spoustu možností čtení. Vždyť taky ze tří recenzí, které jsem si našla, se jedna zaměřovala na autorovy nápady, příběh a svět Bas-Lagu jako celek, další na bytosti tohoto světa, jejich zdroje v mytologii a zvláštnosti a třetí na zobrazení antiutopické společnosti. Na jednom se ale shodují snad všichni - pokud máte rádi žánry fantasy a sci-fi, neměla by vám tato kniha uniknout.

Philip Larkin

20. prosince 2012 v 11:42 | Iswida
Jelikož nám odpadá přednáška, musím čekat na následující seminář, všechny knížky mám na garsonce sbalené na cestu domů a jedinou práci, kterou bych teď měla dělat na notebooku, dělat nemůžu, protože jsem si nevzala sluchátka, napíšu vám něco o poezii Philipa Larkina, se kterou jsem strávila uplynulých pár dní. Esej vám sem nezkopíruju, neb je 1. anglicky, což by zas tak nevadilo, ale hlavně 2. nehodlám ani zkoušet, co udělá blog.cz s automatickými poznámkami pod čarou... Tak tedy poměrně zjednodušená verze s pochybným zacházením s autorskými právy (ano, některé myšlenky jsem si přečetla jinde, ale nikoho vysloveně nevykrádám, takže footnoty opravdu dělat nehodlám).

Aristotelova Poetika

15. března 2012 v 20:27 | Iswida
Já jsem většinu času opravdu ráda, že jsem si dala seminář logiky a filosofie a panem ředitelem (už proto, že je tam jenom sedm lidí, což je mnohem příjemnější počet pro učení). Logika mě bavila, ten základ ontologického myšlení byl poměrně zajímavý, teď se rozjíždí poměrně ostré diskuze o etice. Líbí se mi i přesto, že to pan ředitel v mnohém přehání a zjevně pokládá náš volný čas za nevyužitý. Samostudium je hezká věc, ale radši bych ho věnovala některému z maturitních předmětů a přijímačkám.
Příjemně mě překvapilo, když mi jako druhý filosofický spis ke zpracování (první byl povinně Platónův dialog) povolil Aristotelovu Poetiku - i přes to, že zdůrazňoval, že musí jít o spis s filosofickým obsahem. Doufám, že si při tom uvědomil, že filosofie tam probleskne tak možná dvakrát. Takže se s vámi podělím o svůj esej - s trochou úprav.

Ochutnávka současné poezie

21. ledna 2012 v 14:25 | Iswida
Jelikož mám spoustu času nazbyt, nedávno jsem si trochu pohrála s online katalogem hradišťské knihovny a vymámila z něj několik sbírek vyšlých v jednadvacátém století od autorů narozených po roce 1970.
No a taky jsem si v říjnu z Prahy přivezla sbírku španělského básníka narozeného o pár let dřív, kterého sem připojím.

Richard Weiner

9. srpna 2011 v 15:40 | Iswida
Hodiny literatury na gymnáziu mohou na člověka působit různě. Poměrně chápu, že někoho musí k smrti nudit. Mě naopak někdy přivedou k autorům, na které bych jinak nejspíš nenarazila.
Co jsem o Richardu Weinerovi věděla ze školy? Je to český expresionistický básník a prozaik, pův. inženýr chemie; zlomem v jeho životě byla první světová, kde se zhroutil, pak pracoval jako novinář a hodně experimentoval s jazykem a s formou. Tolik spolu s ujištěním naší češtinářky, že je to opravdu těžko stravitelné.
Co mě ale přesvědčilo si půjčit Hru doopravdy byl úryvek v čítance z jedné jeho povídky, zejména formulace "...kterou o serafické čistotě sfér psaly jeho prsty křečí zkřivené..."
Krásné, není-liž pravda?

Zkouška trpělivosti z pera Umberta Eca

1. března 2011 v 15:55 | Iswida
aneb Foucaultovo kyvadlo.
Už ani nevím, jak dlouho jsem tuto knihu četla a kolika jinými knihami jsem ji proložila, kolikrát jsem u ní nadávala, že ten člověk (autor) je nesnesitelný puntičkář s tendencí ke snaze vzdělat čtenáře. Ale stálo to za to. Rozhodně stálo.

Leonard Cohen - Výbor z poezie

29. prosince 2010 v 18:19 | Iswida
Co jsem chtěla udělat o prázdninách? Napsat referát na beatniky, sepsat si ústní projev do frániny, přečíst tu hromadu knížek, co mi tu leží, a spoustu dalších smysluplných věcí. Je 29. a ani jednu z těchto věcí jsem ještě nezačala.
Co dělám? I přes mé předsevzetí nepůjčovat si další knížky, které nemusím číst, když jich už tak mám doma asi dvacet, jsem v knihovně při hledání G. Corsa narazila na v nadpisu zmíněný výbor a dneska jsem ho celý přečetla. Tak ať z toho aspoň něco máte.

Tentokrát si odpustím rozsáhlejší komentář knížky. Stačí říct jediné: poezie L. Cohena není a nesnaží se být složitá, dokonce se ani nijak zvlášť nevyhýbá klišé (což si jednak jakožto písničkář může dovolit, jednak to klišé většinou dalším veršem obrátí naruby, takže mu to vlastně vůbec nemůžu vyčítat), občas v ní narazíte na lehce erotické pasáže, někdy se i zasmějete, zkrátka se to velice dobře čte - a hlavně, najdete tam opravdu krásné obraty, ostatně stejně jako v jeho písních.
Napsala bych vám sem tu báseň celou (a ten konec by si to zasloužil), ale takhle aspoň budete mít motivaci si to půjčit (a hlavně se mi samozřejmě nechce).

Pro E. J. P.
(Leonard Cohen - Výbor z poezie, přeložil Pavel Šrut, vydala Mladá fronta, 1998)

(...)

Zvolil jsem si jednu opuštěnou zemi
zhroutil jsem se z lásky
opovrhl jsem bratrstvím války
Leštil jsem si jazyk pemzou měsíce
v třešňovém vínu plavil jsem svou duši
koráb plný vůní pro bohy Paměti
aby na něm pili zmalátněli vyšeptali
svou zásobárnu síly
jako by za tou mlhou na pobřeží
jejich dívky byly stále poslušny jejich moci
jako hodiny pochroumané po staletí
jsem čekal dokud můj jazyk nezbolaví

(...)

Huxleyho Ostrov

5. října 2010 v 19:02 | Iswida
První zcela spontánní komentář, který mě napadá, je jedoduché "ach bože". To by však na článek nestačilo, takže podrobněji...

Aldous Huxley byl nepochybně velice inteligentní, úžasný muž. Je také nevyvratitelné, že jeho myšlenky jsou zajímavé a originální. V mnohém i výstižné. Ale... Zkrátka jsem dospěla k závěru, že filozofie a beletrie by se neměly míchat dohromady, aspoň tedy ne tímto způsobem. Možná je to tím, že jsem nečetla jeho další díla, ale přesto... Autorovi údajně kniha zabrala "dvacet let přemýšlení a pět let psaní". Chvilku jsem měla dojem, že ji budu pět let číst a dvacet let trávit, a to i přes poměrně sympatický rozsah - okolo tří set stran.

Román není založen ani tak na ději jako spíš na filozofické myšlence ideální společnosti a kritice existující společnosti, techniky a totalitních režimů. Novinář se víceméně omylem dostane na ostrov jménem Pála, který se od okolního světa distancuje. Lidé na něm žijí zcela jiným způsobem, záleží na jedinci, na prožívání, na "tady a teď". Spolu s hlavní postavou - Williamem Farnabym se dozvídáme všechny možné skutečnosti o tomto světě, ať už v otázkách duchovna, práce, sexu, vědy nebo vzdělání. Zároveň je tento svět neustále ohrožován snahou okolního světa získat odsud ropu. Tuto ideu bohužel podporuje i budoucí rádža této země, beznadějně pod vlivem své matky. V závěru knihy rádža spojí Pálu s přilehlou totalitní zemí a dlouho budovanou dokonalou společnost nevyhnutelně čeká zkáza.

Rozumějte: Většinu knihy někdo vysvětluje Willu Farnabymu, jak něco na Pále chodí. Že je to občas celkem zdlouhavé mi nevadí. Ono je to v podstatě i dost zajímavé. Když se to tak vezme, kdyby se nad tím půlka lidí na planetě aspoň na minutu zamyslela, změnilo by to svět.
Co mě ale přivádělo k šílenství je všudypřítomné dokonalé štěstí. Takové to "dělám všechno, co chci, dělám to tak, jak chci, a s tím, co nemůžu ovlivnit se bez problémů vyrovnám". Je to tak strašně utopické, až to bolí. Minimálně pro člověka, jako jsem já, to působí strašlivě nepřirozeně. Za vrchol a zároveň skvělou ukázku považuju loutkové divadlo Oidipus na Pále, kde pálanský chlapec a dívka přemluví Oidipa, aby se neoslepil, a jeho matku, aby se nezabila.

Je těžké tuto knihu hodnotit. Připadá mi současně skvělá a příšerná. Rozhodně ale nelituji, že jsem nad ní ten čas strávila.

Pár slov o dílech Virginie Woolfové (II. část)

17. srpna 2010 v 21:15 | Iswida
PRVNÍ ČÁST NÍŽE

Pár slov o dílech Virginie Woolfové (I. část)

17. srpna 2010 v 21:09 | Iswida
Přišel čas na dlouho plánovaný článek o mé oblíbené (fanaticky zbožňované je výstižnější výraz) autorce. Je mi jasné, že ho nezpracuji tak, abych s ním byla spokojená (stejně jako nikdy nenapíšu plánovanou sočku o způsobu, jakým madame Woolfová ukazuje povahu postav), že v něm bude spousta věcí chybět a tak podobně, přesto se pokusím. Může mě utěšovat, že to beztak nejspíš nikdo nebude číst. A v případě nejvyšší nouze ten článek můžu napsat znovu, až ta díla přečtu podruhé.

P.S. Pokud vám připadá ironické článek na dvě části nazvat "pár slov", vězte, že to mohlo být mnohem horší - ve čtenářském mám o každém díle áčtverku...

Zola dobrovolný, neboli Nana

6. srpna 2010 v 15:00 | Iswida
Máme tu pokračování. Román kurtyzány. Ohledně dojmu z knihy apod. se stačí podívat k Zabijákovi. Probíhalo to stejně, přestože se romány poměrně liší. Více pod perexem.

Zola povinný, neboli Zabiják

1. srpna 2010 v 21:25 | Iswida
Je to hrozné, ale k přečtení něčeho od Émila Zoly mě opravdu po mnoha měsících klasického "potom" dokopala až škola. Ze začátku čtení probíhalo jako obvykle - ještě víc než rozsah mě děsily hodně detailně rozvedené scény, šlo to pomalu... postupně jsem nevimjak dospěla k tomu, že jsem četla dlouho do noci. Posledních asi sto stránek jsem nutně musela dočíst, i když už byli tři ráno a mě čekala v osm škola. Zabiják mě oslovil dokonce natolik, že jsem se velmi brzy poté pustila do navazující Nany. Pokud to dnes ještě stihnu, během týdne se sem vloží článek i o ní (pokud ne, bude bůh ví kdy). Já jedu zítra ráno na týden pod stan se svým drahým. (Popřejte mi štěstí).
Což ale není to, co chci o knize říct, takže... uvidíme, co ze mě vyleze pod perexem.

Předčítač - Bernhard Schlink

16. dubna 2010 v 20:23 | Iswida
Upozornění ke všem poznámkám: Jak už napovídá označení "poznámky", tyto zápisky budou bývat stručné, neformální a subjektivní (a v některých věcech i neúplné).

 
 

Reklama