Filmy

On the road?

10. srpna 2013 v 14:14 | Iswida
Máte rádi road movies? Já ne. Fakt ne. S partou kamarádu a spoustou alkoholu jsem pákrát viděla Eurotrip a podobně, ale - bože, co z toho. Jsou ale dvě výjimky. Naprosté výjimky. Lehce fantastické, pohodové a alkoholu prosté. Když si je najdete na csfd, jeden vám v podobných filmech doporučí ten druhý a naopak, nic víc. Tak proč vám nedat tip, pokud jste na ně ještě nenarazili?



Stručně řečeno, jste si tak docela jistí, že když si podříznete žíly, neprobudíte se v ještě posranějším světě, kde skončí všichni, co se zabijí? Nikdo se tam neusměje a všechno stojí za hovno... nebo taky ne, když se vydáte s totálním magorem, jeho opravdu zvláštním autem a sympatickou stopařkou hledat svou ex. Je tam vtip. Je tam určitá hloubka. Je tam romantika. Ačkoli to tak podle tématu nevypadá, opravdu umí spravit náladu - ovšem nenápadně, takže vám ani v pořádné depce nepoleze na nervy. A k tomu vám hraje tahle úžasná písnička.



V tomto filmu se cestuje poněkud lepším autem, děj je taky úplně jiný, atmosféra jakbysmet. Pozitivní efekt je však také zaručen. A hlavní postava je fakt fešák, to se taky počítá. Jednu věc vím ale jistě - jen naprostý blázen si nechá splnit přání od Garyho Oldmana! Ono se vám totiž pak nedej bože může splnit. Vydáte se na cestu po dálnici, která neexistuje, a stávají se vám samé nevyhnutelné věci - protože když se něco stane, přece to musí být nevyhnutelné, a všechno se jednou v nějaké realitě musí stát... Moc milý film, snad trochu klišoidní, ale co, v pohádkách to přece nevadí. Kvalita zaručena už tím, jak by napsali od plakátě, že je "od tvůrce Návratu do budoucnosti".


A tím končí mé touhy začít opravdu řídit a koupit si auto...

O Kováři z Podlesí a předpremiérových událostech

9. května 2013 v 19:56 | Iswida

Mám tu čest být neteří Pavla Göbla, režiséra pár filmů, které nikdo nezná, jednoho filmu, který by radši nikdo ani znát neměl (ale jíst se prostě musí) a autora knížek Tichý společník a Penis pravdy 2012, z nichž první získala cenu Magnesia Litera a obě byly nominovány na cenu J. Škvoreckého. Musím se přiznat, že to zas za takovou čest nepovažuju - jednak proto, že strýčka z "obyčejných lidí" nikdo nezná, ale hlavně proto, že nehledě na povolání je to furt jenom můj strýček. Kdyby byl mizerný režisér, nijak zvlášť by mě nežralo to přiznat. Teď jde ale do kin jeho pohádka, na kterou už nějakou dobu napjatě čekáme a na kterou plánuji napsat recenzi po úterní premiéře. Okolnosti jejího "vypuštění na veřejnost" mě ale nutí se o ní zmínit ještě dřív (protože i když mám čtenářů málo, každá snaha se počítá).

Pár slov o Hobitovi

14. prosince 2012 v 12:50 | Iswida
(Nemám v úmyslu psát nějakou recenzi, jen pár poznámek...)
Na další film ze Středozemě jsem šla, přiznám se, trochu s nedůvěrou. Těšila jsem se, ale také jsem se bála, aby z toho krásného příběhu ve snaze udělat z něj populární film nevyškrtaly všechno "hobitovské". Knížka je přeci jenom diametrálně odlišná od Pána prstenů a dalo se očekávat, že se tvůrci nespokojí s přidanými scénami a událostmi. V tomto ohledu jsem ovšem byla příjemně překvapená.

Sci-fi (I. díl)

14. června 2010 v 10:40 | Iswida

...z pohledu filozofujícího rádobyumělce

(je dějepis. oficiálně pracuju v redakci na školním časopise protože další díl Sissy už bych nemusela přežít. původně jsem chtěla psát referát na jezerní básníky. nemám ráda Wordsworthe...)

Máj

3. června 2010 v 18:53 | Iswida
Konečně jsem shlédla filmovou verzi přeslavné básně přeslavného básníka Karla Hynka Máchy. Jediná pozitivní věc, kterou o ní však můžu říct, je, že to bylo opravdu procítěné.
Asi tak v první pětině mi ani nevadilo, že většinu filmu tvoří romantické záběry na polonahou/nahou/zasněnou Jarmilu a cválajícího/zasněného Viléma (a možná by mi to začalo lézt na nervy i dřív, kdyby Vilém nebyl tak sexy). Stejně tak jsem byla ze začátku schopná skousnout přemelancholické postavy poutníka-kata a faráře. Postupně se mi však čím dál tím víc zdálo, že z chuděry Jarmily udělali naši milí filmaři velice lehkou děvu, z Viléma uvzdychaného nerozhodného vola a z celé básně - a to ji nemám vůbec ráda - brak. Hlavní myšlenka ani celkem pěkný jazyk, zkrátka všechno, co se na Máji dá ocenit, vůbec nevyniklo. Padlo to na úkor rozvleklých, rádoby efektivních scén, přehnaně počítačově upravené přírodě, dětinsky ztvárněným duchům apod. První intermezzo bolelo. Celé to připomínalo jeden dlouhý videoklip k velice uvzdychané písničce.
Co bych ocenila: snahu vnést do záběrů mystiku. Bohužel zůstalo u snahy. Dále chvílemi velice příjemnou recitaci, i když byla místy přehnaně sentimentální.
Musím uznat, že byl film nejspíš tvořen s opravdovým zaujetím. Bohužel však tvůrci vším výše zmíněným naprosto vyhnali z básně jeden její důležitý prvek - svěžest.
 
 

Reklama