Básně

Rozeznělá

26. dubna 2011 v 13:14 | Iswida
Víte, já nechci být nevděčná, když konečně jednou pustili i naši třídu na nějakou akci, a to rovnou do divadla. Ale já prostě opravdu hodně nemám ráda prvoplánový humor. Opravdu hodně. Nemohla jsem usnout, tak jsem psala. A - no, sama nevím, co si o tom mám myslet, tak mi napište, co si o tom myslíte vy. Prosím.

Z fyziky

12. března 2011 v 22:54 | Iswida
Prý málo píšu.
Já vím.
A je spousta dalších věcí, které bych měla udělat/dělat častěji.
Ale zatím pro vás mám jen tohle (vlastně ne tak úplně - mám ještě jednu, původně jsem chtěla počkat na třetí a dát to do úlomků, ale stejně se to k sobě nehodí a já už sem chci něco dát).

*

Tupé údery na bubínek ucha
zpomalují čas
Rty
(hladké od včerejších polibků)
napíná zívnutí
do obdivného "ó"
nad váhou víček

*

Nepojmenovaná

9. ledna 2011 v 20:19 | Iswida
Neptejte se, podle čeho rozlišuju básně od úlomků, podle délky to evidentně nebude, podle kvality taky asi těžko... nejspíš půjde prostě o to, kolik mám zrovna napsaných věcí, které chci zvěřejnit :-D
Během psaní to asi třikrát změnilo smysl, takže ve výsledku to možná ani žádný nemá.
(jen tak mimochodem, pokouším se psát každý den - sama jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží a jak často to bude zveřejnitelné)

*

Z očí vyšuměl lesk pláče
a ruce
potlačily chvění

Noc se zas přikradla
o něco blíž

a my stáváme se vlky
po citech lační
kráse otevření

*

Předvečerní odevzdaná

5. prosince 2010 v 11:13 | Iswida
Pokud se domníváte, že kvalita básně je přímo úměrná době, kdy se tu žádná neobjevila, žijete ve velice ošklivém omylu. Ale po dlouhé době se mi na tom líbí aspoň ta forma...

(jen tak mimochodem - máte už Vánoční dárky? a nechcete mi nějaké náááhodou poradit?)

* * *

Pod jazykem se chvěje
čokoládový strach
bez sladkého sněhu

a denní světlo mrazivé je
v uličkách
pod jistotou břehu

prsty jsou těžké při doteku
tváře bez očí plné vzteku
a já odcházím (s trochou vděku)
spát

Mua-ha-ha!

29. října 2010 v 13:37 | Iswida
Já bych vám sem fakt hrozně ráda dala po dlouhé době něco dobrého, a momentálně kupodivu i pár adeptů mám, ale... Jak jen to říct? Dejme tomu, že po dlouhých měsících snahy svou poezii trochu uvolnit jsem si přečetla Ginsberga a najednou to jde tak samo, že si nejsem jistá, jestli je to dobré, k ničemu nebo napodobenina. Musím to nechat uležet. Ale mám z toho hrozně dobrý pocit.

Tohle je "domácí úkol". Stal se totiž zázrak - v Hradišti probíhá kurz tvůrčího psaní. Je jen jednou za dva měsíce a zatím to vypadá, že se tam v podstatě bude jen vykládat o poezii, ale to je vlastně spíš dobře, beztak nesnáším, když mi do toho někdo kecá :-D Ale zpátky k "básni". Prý když tolik lidí chce mít zadané téma, dostanou ho - báseň o nákupu v Bille. Mám dojem, že jsem to vymyslela pocestě do školy, což by také mohlo vysvětlovat, že je to ještě větší hňupina, než předpovídá už zadání :-D

takže...

BÁSEŇ O BILLE!

Billa či nebilla,
to je oč tu běží.
Nemáme rohlíky,
ale venku sněží.

To mám fakt vylézt
do toho nečasu?
Nechat si do vlasů
napadat sníh?

Budu v světle zářivek
snít o teple přikrývek,
když mezi davem s košíky
nakoupím si své rohlíky...

Hravá miniatura

5. září 2010 v 12:31 | Iswida
Další kousek mého bytí. Seznamte se.
(Nechcete mi poradit nějaký námět na článek? Z tvůrčí krize se sice už pomalu vyhrabávám, ale co se týče školního časopisu, začínám se fakt stydět, protože jsem poslední, kdo ještě nenapsal ani řádku...)

*

Dnes natrhli mi ucho
v boji o slova

Jsem ukňučená šelma psovitá
co čte si básně
v kleci ukrytá

Setkání

22. srpna 2010 v 13:06 | Iswida
Ve snaze najít něco mladšího dvou měsíců, za co bych se aspoň nestyděla, když už nic jiného, jsem objevila tohle. Myslím, že jsem dospěla do další tvůrčí krize. Nebo prostě nejsem schopná psát o prázdninách.

V duchu si kreslím
písmena
do vzorce tvých šatů

Pozvu tě k automatu
na kávu

Ve zbytku cukru
se mezi námi
třeba něco objeví

Ochutnávka

29. července 2010 v 19:47 | Iswida
Jak už jsem řekla v předchozím článku, chci sem dát ukázku ze své tvorby. Nejvíc si to asi stejně vychutnám já, protože jsem to už strašně dlouho nečetla :-D

For my only one

18. července 2010 v 15:05 | Iswida
Se svýma "zamilovanýma" básničkama nikdy nejsem spokojená. Občas se ale najde světlá výjimka, kterou aspoň jsem ochotná uveřejnit...

Kapesním nožíkem

5. června 2010 v 22:12 | Iswida
*rozhlíží se po pustoprázdném blogu*
Já vím, že je tu teprve pár článků a nemůžu hned očekávat spoustu stálých čtenářů, ale cosi tu hnije...
To budu asi já.
Samozřejmě. Práce totiž bez kontaktů není.

Dost sebelítosti. Jsme tu kvůli básničce (já a mé druhé já a druhé já mého druhého já a druhé já druhého já mého druhého já a... ehm!). Už poměrně úspěšně prošla Poetou, tak doufám, že se bude líbit i vám (mé druhé já, druhé já mého druhého já, druhé já druhého... ehmehm!)

Uherský Brod

16. května 2010 v 16:07 | Iswida
Poslední dobou si svým psaním nejsem ani tak jistá, jak jsem byla dřív (a to je celkem co říct). A vlastně jsem toho ani moc nenapsala, většinou ty verše zavrhnu už v hlavě.
Tohle je takové nenávistné vysvětlující cosi o mém drahém městě. Myslím, že nejsem jediná, kdo jej vnímá jako tlející mrtvolu.

Experimentální

24. dubna 2010 v 18:02 | Iswida
Muhehe... *výraz cvoka, co už fakt neví, co by vymyslel* Experimentování s poezií je zajímavá věc. Zábavná. Ale nikdy z toho nevznikne nic tak senzačního, jak člověk čeká.
Jednou jsem si vzala sbírku Skácela (Doteky), na papír jsem náhodně napsala sloupeček čísel, na každém řádku dvě - první bylo stránka a druhé verš. Pak jsem je vypsala - a zjistila, že až na pár zajímavých kombinací je to úplně na hovno :-D

Teď jsem se pro změnu pokoušela o naprosto volné asociace začínající na mém psacím stole. Je to úplně stejně na hovno, ale teď mám blog a nemám nic lepšího na práci, takže... :-D

 
 

Reklama