Básně

Verše z nespavosti II

1. července 2012 v 1:24 | Iswida
U téhle básně si i po několika měsících pořád nejsem jistá, jestli se mi líbí, nebo ne. Asi jo. Je neohrabaná, ale taková milá.
Už je červenec. Nějak rychle nám ten kousek prázdniny navíc utekl...
Trochu mě deptá, že valná většina blogů, na které jsem chodila, je v pauze buď oficiálně nebo to tak aspoň vypadá. Tak se občas bavím tím, že si hledám nové zabíječe času. Tak kdybyste mi chtělo někoho doporučit...

*


Někdy prosívám
- až pozdě
když podlaha zchládne
a nohy jsou bosé

prosívám sítem sítnice
světla
špatně zasklená do dřevěných rámů

prosívám za ticho
aby ho zbylo aspoň co se vleze
mezi přesně odměřenou vteřinu

prosívám mezi prsty
čeho je třeba se
před spaním vzdát

.

Verše z nespavosti

27. června 2012 v 14:16 | Iswida
Nematurantům už se taky blíží prázdniny, za necelý týden nás čeká Rock for People, o výsledcích přijímaček stále nemám ponětí a nějak mi chybí chuť a energie cokoli dělat. Ale fotím pořád a všechno a hodně mě to baví, takže brzy zase přidám nějaké ukázky. Teď zase jednu starší veršovánku.

*


Roztavená do prapodivých tvarů
nezeptala se na nic
zamrzlá tak jak byla
(černá nahá a bosá)
celá pokroucená jak uhýbala
před lampami a světly aut
Navlhčeným prstem uhasila myšlenky
schoulila se pod víčky
(dovolila mi spát)

.

(bez názvu)

20. června 2012 v 14:04 | Iswida
Ehm... Vzpomínáte si (mí drazí imaginární čtenáři), jak jsem v březnu napsala, že mám v počítači spoustu nezveřejněných veršů, které sem postupně přidám, načež jsem zveřejnila dvě básničky a zapomněla na to? Tak teď jsem si vzpomněla. Sice vůbec nevím, co jsem sem chtěla a nechtěla dát a co jsem kam poslala nebo neposlala, ale to je fuk :-D

Tahle je asi únorová. Promrzlá a vlaková. Pamatuju si, že jsem ji psala venku po dočtení Wernishova Zimohrádku a byla mi strašná zima. Četli jste Zimohrádek? Jestli ne, přečtěte si ho. A nevzdávejte to na začátku, ty kratší básně nejsou tak úžasné.

.


dívala jsem se dokud nezastavil
tak uskřípaný
a uvzdychaný z té zimy

a pak
semtam se něco pohnulo
ale stále jakoby neživě
dalece až po obzor
všechno tak dohromady
oddělené

dýchání na etapy
(nádech - zahřát -
vdechnout bělavý život do kamení)

.

O dešti a vlacích

15. června 2012 v 20:06 | Iswida
Nejdřív verše, žvanění bude na dýl (pod čarou). Psala jsem to ve vlaku cestou z přjímaček.


Zavřený deštník nad hlavou
jako vodosvod
a oči bezpečně zabořené dolů

Tunely koušou do vlaků
až rozklepou se louže
kolem kolejí

A sotva bylo by kam zalézt
spolu
pod palbou v podpalubí
důležitých cest

.

Utrápená

29. května 2012 v 10:30 | Iswida
(chtěla bych k tomu něco říct, ale nevím jak. jen - tenhle stav není obvyklý. naopak. přesně si pamatuju, kdy mi tak naposledy bylo. jenže se štěstím se člověk svěřovat nemusí.)

.

nesetmělo se náhle
spíše jako by na oblohu
pomalu kapal tmavě šedý déšť

a ani potom jsem nezavřela oči

čekala jsem že barva odteče
pálila mě mezi řasami
slaná a skoro černá

řasenkou ušpiněný celý okolní svět

jak bych jí mohla neodpustit
když ještě včera tam ty hvězdy byly

čekala jsem že se vymyje
pálila mě mezi řasami
propálila se hluboko kam nikdo nesmí
a ptá se na důvody

tak krutě našeptává
maluje obrázky rukou a rtů
posílá do uší opilý smích

tmavě šedivá
jako nepodařené ráno

.

Předdešťová

3. května 2012 v 20:23 | Iswida
Už několik dní to vypadá, že bude pršet.
Neprší.
Padá na mě melancholie a už pár dní se mi chce brečet.
Nebrečím.
Potřebovala jsem se po dlouhé době zase vypsat. Tohle to je. Vypisovačka. Nic víc.

O drzém rytíři

17. dubna 2012 v 15:09 | Iswida
Letos mě DMD opravdu chytl a téma Zadek v mlze mě kromě drabblu inspirovalo i k jednomu... ehm, hrdinskému eposu. Povšimněte si zejména velmi zdařilého epiforického rýmu, originálního přirovnání a záměrných nepravidelností v metru, které veršům dodávají na lidovosti.

*

Byl jeden rytíř, škoda mluvit,
statečné skutky nekonal,
drzý byl, že si toho všiml
dokonce samotný pan král

A protože byl tuze přísný,
drsný jak od chleba kůrky,
nechal mu vytetovat nápis
rovnou doprostřed půlky

Nikdo netuší, co je tam psáno,
nikdo ho nikdy neviděl,
jedno však jisté je a stojí psáno
v každém z hrdinských děl:

Totiž že za chování své drzé
nezbylo mu než při čůrání
schovávat zadek v mlze
nebo ho zakrývat dlaní

.

Měsíci

22. března 2012 v 19:44 | Iswida

Další nezveřejněný bordel. Asi už únorový.

MĚSÍCI

I
Takto tě miluji nejvíce
- jako dlaň na uplakané tváři
s příslibem více světla
do příštích nocí

II
Sleduješ
a jako každé oko
máš svou odvrácenou tvář
která možná nic neskrývá
a možná to nikdo nezjistí

a jako každé oko
máš svou slepou stranu
která možná vidí víc

III
Čekáš
čerstvě naostřený
bez násady

Prozraď mi
kdo v tom černém plášti
opírá si tě o rameno?

*

Malá noční

12. března 2012 v 20:54 | Iswida
Ježto jsem zase nabyla dost odvahy na účast v literárních soutěžích, nechávala jsem si letos zatím texty pro sebe. Takže teď mám ve složce spoustu nezveřejněného bordelu (dobře, zas takovou spoustu ne). Takže... to sem asi nějak postupně dám. Takhle je ještě lednová, taková jednoduchá, ale moje.

*


Bez probuzení
oči pátrají

Není sněhu na víčkách
od piva

Zdá se že nezbývá
než rozsvítit
a jít spát

Někdy se ztrácím v čase
nacházím listopad
v lednové kaluži
a - nezbývá než - zdá se -
rozsvítit - zhasnout -
něco si přát

*

Aú!

29. února 2012 v 21:06 | Iswida
Napsala jsem dnes dvě aktuální básně. Jednu z nich nasměruji do literární soutěže, protože se mi docela líbí a stejně mám krutý nedostatek textů, které bych tam mohla poslat. Druhá je spíš taková roztomilá, jednoduchá. A dám ji sem. Protože začínám lehce propadat zoufalství z toho, jak vypadá demokracie v praxi. Je mi z toho fakt zle. A hrozně bych si přála, aby se něco stalo, něco, co by donutilo lidi se probrat a zamyslet - tedy tu část, která má moc, ostatní už probraní poměrně jsou.


uprostřed přesně v rovnovážném bodě
je cosi k čemu bych sotva chtěla prosit
cosi stále tak bezpečně na svobodě
brouk pojídač
na točité židli
obklopen razítky "zaplaceno" a "nesmíš"
brouk drtič odpadků
v kredenci na re-formy
na bábovky, co ústa zalepí

.

(titulek)

6. ledna 2012 v 15:21 | Iswida
V novém roce mé pero zatím spíše mlčí. Zatím vydalo dvě básně toho stavuzachycujícího druhu, který obvykle hážu do šuplíku. Jedna se zrodila okolo druhé hodiny ranní Nového roku, a tu si aspoň zatím nechám pro sebe. Druhá vznikla dnes ve semináři při poslouchání seminárních prací dvou křesťanek o křesťanství. Zdá se mi to jako nešťastná kombinace, od ateisty by to bylo mnohem více objektivní. Ode mě ovšem ne, já jsem prošla spáry katolické babičky, jako mnoho dalších. Přestože myšlenky tohoto náboženství jsou mi v mnohém sympatické, párkrát jsem viděla kostel zevnitř a dospěla k závěru, že v rukou člověka se každé náboženství časem stane prázdným a pokryteckým.
Jak napsal vážený pan Skácel: "Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv Bůh. / Mám odedávna svého / pro vlastní potřebu, i k svému narovnání. / A pro pokoru, které je mi třeba. // Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí / jak namoklá psí srst. / Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest / opravdu bolela a slza byla slza."

V rámci té pokory: Omlouvám se. Omlouvám se, že mám potřebu říkat, co si myslím - nebo to psát, protože mluvit s lidmi neumím. Omlouvám se, že očekávám více, než lidé chtějí dát. Omlouvám se, že jsem tak přecitlivělá a chci, aby to někdo toleroval, když já samotná to nesnáším. A nejvíce se omlouvám za to, že po vás někdy chci, abyste objektivně hodnotili to, co vám vyhovuje. Je to vaše věc a " ty moje stavy" (jak to mile nazývají někteří mí blízcí) zase moje a neměla bych ji tahat ani do mezilidských vztahů, ani na blog mezi mou tvorbu. Ale i tohle jsem já, a když to nechcete akceptovat, aspoň mi to nevyčítejte. A už se k tomu prosím nevyjadřujte, nic se tím nezmění.

Verše pár let staré...

2. ledna 2012 v 15:48 | Iswida
Tyto tři básně jsou psány v lednu 2009 pod vlivem prvního louskání veršů Jima Morrisona. Následně putovaly do soutěže a prošly vyřazovacím kolem úspěšně, takže byly publikovány v soutěžním sborníku. Nevyhrály nic a já jsem na ně pak skoro zapomněla (aspoň myslím, že jsem je nikam nedávala). Teď jsem je znovu vyhrabala a usoudila, že bych je tu chtěla mít. Když jsem je napsala, byly úplně jiné než zbytek mé tvorby. Teď se mi zdá, že docela zapadají.

K předešlému článku... Proč já neumím mlčet, aspoň když nikdo neposlouchá. Asi jsem se nevyjádřila dost jasně. Myslela jsem to jinak.

Nepřestávám se napomínat

21. listopadu 2011 v 15:46 | Iswida
Ke konci října jsem nějak začínala mít dojem, že jsem celkem ve formě. Teď mě to nějak přešlo. Narozdíl od předešlé je ale tahle báseň aspoň trochu o mně...

Chm.

17. listopadu 2011 v 22:23 | Iswida
*nespokojené chm*

V jediném pohledu

2. listopadu 2011 v 20:28 | Iswida
Další z mých zvláštnůstek (aspoň mně to tak připadá).
Mimochodem co říkáte na nový kabátek? Fotka v záhlaví bude nejspíš také použita jako maturitní práce, takže by se dala zařadit do série s těmito (je to slovo blbě, nebo je jenom tak šíleně divné?).

* Nadpis:

30. října 2011 v 19:51 | Iswida
Po dlouhé době rýmovaná báseň, která dokonce dodržuje určitou formu!
Začíná mi lehce hrabat z... vlastně úplně všeho. Samostudia teorie literatury, autoškoly, školy, věže knížek, jež se tyčí u mé postele... Potřebuji osmačtyřicetihodinové dny. A prostě NECHCI, aby zítra bylo pondělí!

Lichoběžníková báseň

25. října 2011 v 22:02 | Iswida
Stává se vám někdy (třeba když jste šíleně unavení), že vás jen tak napadne naprosto nesmyslné slovní spojení? Mě napadlo (poté, co jsem byla cca 20 hodin na nohách a stejně jsem nemohla usnout, ať si mi někdo zkusí něco říkat o chození spat brzo a pohybu) "polib mi lichoběžník". Lichoběžníku jsem se chytla. V následující básni je schován mnohokrát.

Varovná

21. října 2011 v 21:42 | Iswida
Pokud si dobře vzpomínám, byla napsána nedávno ve vlaku. Nevím kdy ani kam. Ani co mě k ní inspirovalo. Ale byla moc milá, když jsem ji našla, tak ji sem pustím.

Minimalistická

2. října 2011 v 23:43 | Iswida
(still alive)
Mám se dobře. Náladu mám špatnou. Děkuji za optání.

Následující báseň je další z mých experimentů. Tentokrát se strukturou minimalistické hudby. Zvolila jsem si několik motivů a ty jsem obměňovala a opakovala (dokud mi nedošla synonyma) a pokusila se tím vytvořit nějakou atmosféru. A pak jsem to sem opět zapomněla dát, ačkoli se sem furt chodím dívat a nadávám, že je tu prázdno.

Verše o zranitelnosti

15. září 2011 v 16:17 | Iswida
Pozdně srpnová, kterou jsem zveřejnila na minimaxu a pak na ni téměř zapomněla...


Nejistá

4. srpna 2011 v 14:42 | Iswida
(Jako každé léto prodělávám tvůrčí krizi. Nevím, jak škola může proboha působit pozitivně na mé tvůrčí schopnosti, ale nejspíš působí. Takže pokus se rozepsat:)

(ne každá báseň má název, pochop to už, blogu)

26. června 2011 v 20:03 | Iswida
(opět nemám práci. tak si říkám, jestli by se počet lidí, kteří nejsou naprosto bezohlední, nedal náhodou vyjádřit jednociferným číslem...)
Pokud vám ty verše něco připomínají, napište mi co, zajímalo by mě, jak moc je to tam vidět...

Zrcadlení

20. května 2011 v 13:30 | Iswida
Je takový ne moc zajímavý nápad, ale kupodivu se mi celkem líbí i ty verše i to, jak to vypadá... Dejte si "Zobrazit obrázek" pro plnou velikost

P.S. Překlep ignorujte. Jsem líná ho opravovat.

(bez názvu)

8. května 2011 v 20:23 | Iswida
Tentokrát opravdu váhám, jestli sem ty tři básničky dát zároveň nebo po jedné. Nemají takový ten úlomkový charakter (aspoň podle mě), ale nevím, jestli si samostatnou pozici zaslouží... No, tak zatím jednu, pak uvidíme.
(a sakra, lidi, přestaňte se do mě zamilovávat, nebo mě přivedete do hrobu...)

Další variace na noc

3. května 2011 v 15:11 | Iswida
Jde o značně zkrácený a zpřeházený výsledek mého pokusu o automatické psaní. Zjistila jsem, že když si myslí nechám plynout slova, napadne mě občas i něco celkem zajímavého (a občas taky dost divná slovní spojení, to vám možná ukážu příště). Začíná se mi tato metoda líbit čím dál tím víc.

 
 

Reklama