Milostná báseň v próze

3. září 2013 v 16:22 | Iswida |  Básně
Noční dílko - z větší části. Jen takový malý, jednoduchý střípek.

*

Zavřela okno, aby si zabránila proměnit se v můru a letět za ním, až by ji křídla bolela.
"Tolik milostných básní si ani nezasloužíš!" Jen toto mu řekla do telefonu.
Nedala se tentokrát zviklat k tomu prapůvodnímu něčemu, co mezi nimi bylo.
Z rukou se jí odlupovaly poslední molekuly jeho včerejší vůně.
(Snad by mohla nějakou vyčuchat z jeho hlasu v telefonu - ale ne, řekla si přece, že mu zpátky nezavolá.)
Zhluboka nasála; cítila, jak látka putuje drobnými elektrickými výboji přes mozek až do prstů.
Nechala ruku klesnout dolů a zlehka se pohladila po rozkroku. Cítila sílu, která jí svírala krk; je toho třeba tolik říct.
Lačně se natáhla po prázdném listu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 3. září 2013 v 16:49 | Reagovat

To je nádhera.

2 Anie Anie | Web | 3. září 2013 v 17:44 | Reagovat

Moc pěkně jsi to napsala !

3 vFVG vFVG | E-mail | Web | 12. září 2013 v 22:41 | Reagovat

od první věty až skoro do konce mám z té básně dojem, že jako můra přiletěla a můrou zůstává, ne v jejím děsivém smyslu, ale jako motýl, co nedělá tolik povyku jak bělásci, motýl, kterému na křídlech ladí odstíny šedé a béžové jako napadaná kůra. a když vzlétne, všechno se pohne a maličko otřese.

ale hlavně asi rozumím, co chceš říct.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.