O dekadentech a tak podobně

7. srpna 2013 v 20:26 | Iswida |  Ke knihám
Myšlenka 1: Chtěla jsem začít ve stylu: "Snad všichni jsme v pubertě s nadšením četli Zdechlinu..." - No, pak mi došlo, že je to bohužel pořád jenom knížka, poezie k tomu, a že "všichni" je tedy poněkud silné slovo, ale dejme tomu, že si ji v té době oblíbí výrazně větší množství lidí než jakoukoli jinou báseň (dokonce i někteří takoví, kteří nikdy žádnou jinou báseň nečetli).


Myšlenka 2: Poslední dobou s oblibou nadávám na to, jak se střední školy zjevně snaží přimět lidi nenávidět literaturu. Jak strašné to je, mi začalo docházet v maturitním ročníku, kdy jsem se učila na maturitu dějiny umění a vyzkoušela jsem si tedy, jaké to je se učit ten příšerný seznam autor - dílo, když o něm předtím nemáte ani potuchy. Upřímně, kdybych odjakživa dost nečetla a někdo to do mě hustil s tím, že by mě nutil přečíst ta nejrozvleklejší, pro většinu lidí nejnudnější, ale zaručeně nejdůležitější díla z dějin literatury, nechtěla bych už knížku v životě ani vidět.

Myšlenka 3: Čím dál tím víc zjišťuji, že hodně klasik je opravdu čtivých a potenciálně zajímavých i pro žáky středních škol. A nejsou to ty, které se objevují na seznamech doporučené četby. Čímž se krásně oklikou dostáváme zpátky k dekadentům. Teprve asi před půl rokem se mi dostal do ruky Jiří Karásek ze Lvovic a byla jsem naprosto nadšená. Litovala jsem, že se mi to nedostalo do ruky v době, kdy jsem tuhle literaturu žrala. Možná kdyby se v hodinách četlo tohle místo Máchy, někdo by pak třeba i četl dobrovolně. Jasně, Máj je důležitější, ale fakt na tom záleží u lidí, co jsou pak studovat IT nebo medicínu? Taky mě pobavilo, jak byl nedávno kamarád překvapený, když jsem mu řekla, že Já, Robot je v první řadě knížka... S trochu ohleduplněji a volněji vybranou povinnou literaturou by se dali lidé přivést ke čtení, nikoli do hrobu, ale to by musel někdo poslat do důchodu všechny komunismem odkojené češtinářky.

Ale dost nadávání, v tomto článku jsem se původně chtěla rozplývat nad morbidní poezií. Protože v mých krásných 14 letech mě ani nenapadlo hledat mezi českými autory, a to je opravdu škoda - a rozhodně důsledek povinné četby. A teď se mi dostala do ruky sbírka Ondřeje Hanuse z roku 2008 jménem Stínohrad. A ačkoli jsem spíše zastánce přístupu "co nebylo napsáno v době, do které to logicky patří, nepiš o víc jak století později, měli si to napsat sami", opravdu si to v jistém smyslu užívám. S těmi myšlenkami výše to vlastně ani nemá nic společného, ale víte, jak to je, když člověk nad něčím přemýšlí... Strašně se mi líbí myšlenka, že by takové knížky kolovaly mezi mládeží a nebylo by známkou divnosti číst je pod lavicí, naopak. No jo, dneska jsem asi sentimentální.

Tak aspoň ukázku, abyste se mohli víc rozplývat než rozčilovat. Tahle vlastně ani není moc morbidní.


A TAK BYS UMŘEL

kdyby sis mrtvý dal tu práci
otěhotněla
by lebka cestou, jíž se vrací
do tvého těla

kdyby ses usmál, spadl by ti
do klína zub a něco bytí
a paměť by sis rozestřel
přemýšlením o sestře

a tak bys umřel napodruhé
tvé oči slepé jako uhel
slily by se po patrech

tvé vlasy kdys jak pruty tuhé
dokončí svazek vík a truhel
a tobě zdá se o bratrech

*

a ještě jednu... protože na to mám náladu

ČÁSTEČNÝ SONET ÚPLNÉ SMRTI

z prachu v hlínu vpít se
dech je dechem mým
a dech jsou mé plíce
plíce - tělo, dým

a kým oslepím se?
tebou, Pane, slepnu
ty mi stáhneš límce
až mi přetneš tepnu

pár
ran
jak Job

már
lán
a hrob

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Metztli Metztli | E-mail | Web | 7. srpna 2013 v 21:58 | Reagovat

literaturu na gymplu jsem milovala, od malička jsem hodně četla :) takže Jiřík mi neunikl, vždycky jsem si o každém autorovi četla v čítance :)

jsem ve 3. na vš a nenávidím literaturu, protože je plná německých autorů - jak by taky ne, když studuju německou filologii :D a já prostě nejsem schopná ty ksindly číst a tak se učím ke státnicím telefonní seznam... :D

2 Houbička Houbička | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 0:27 | Reagovat

Také mám literaturu na SŠ ráda, baví mě i spousta knih z povinné literatury..
Každopádně díky za básně - jsou vskutku úchvatné :)

3 Iswida Iswida | 8. srpna 2013 v 12:10 | Reagovat

já neříkám, že jsem to neměla ráda. já ano. jenže já jsem toho dost věděla bokem. jenom říkám, že naprosto chápu, že někdo, kdo o tom dopředu neví nic, to musí fakt nenávidět.

4 strigga strigga | 12. srpna 2013 v 22:45 | Reagovat

No vidis to, ja Zdechlinu cetla nekolikrat a nikdy jsem nepochopila, co se na ni vlastne komu libi. Tenhle styl - nechutnost popsana libivou poetikou - fakt neni muj salek kafe. Vzdycky mi to prislo falesny, jako by Baudelaire chtel jenom zakryt hnusnou pravdu hezkym zavojickem, ale tady se to dre s mym zivotnim nazorem, ze pravda je pravda a radsi ji uvidim takovou, jaka je, nez abych privirala oci, usmivala se a pak si necekane rozbila tlamu o beton.. ee, pardon, to jen jakoze odbocka :D nijak to nemyslim, jen muj osobni odpor ke Zdechline. Ja holt radsi Verlaina :D
Jinak cesky dekadenti mi naopak sympaticky jsou - Karasek a Hlavacek, a mam proste rada hodinu mezi psem a vlkem (snad ze to obcas byva ta jedina, kterou za celou noc prospim) ;))

5 Iswida Iswida | Web | 12. srpna 2013 v 23:11 | Reagovat

Já jsem vždycky dávala přednost Rimbaudovi. Působí opravdověji; něco na tom je, co říkáš o Baudelairovi.

6 may may | 15. srpna 2013 v 15:53 | Reagovat

Jé, díky za inspiraci, ty básně se mi dost líbí. Taky bych jednou zase mohla v knihovně sáhnout po poezii.
Jinak co se dekadentních hitů pod lavicí týče, u nás v maturitním ročníku vypukla hromadná nadšenost z Charmsova Dobytku smíchu netřeba. Pravda, objevila to pro nás češtinářka, fajn ženská, ale leckdo se nad tím chechtal při hodinách matematiky. To ovšem není poezie, spíš velice černý absurdní humor...

7 vFVG vFVG | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 18:37 | Reagovat

A můžeme uzavřít svatou trojici! já se zase hlásím k Baudelairovi. Vlastně když jsem se nad tím nedávno zamýšlel, od doby, kdy jsem ho v sedmnácti četl, patří pořád k mým nejoblíbenějším básníkům vůbec.

A to nejen Zdechlina/Mršina, ale i spousta jiných básní — mám na něm rád právě to, co zde kolegyně označuje za „falešné“, jenže já jsem to tak nikdy nevnímal. Teda nepopírám, že měl Baudelaire k takovému druhu psaní silný sklon, jenže podle mě (nebo pro mě) vyjadřuje spíš složitost, vrstevnatost, dvojakost a protichůdnost skutečnosti.

Když si přečtu kupříkladu tady tu báseň http://www.baudelaire.cz/works.html?aID=1&artID=26 , vidím v ní celou škálu pocitů, které lyrický subjekt prožívá zároveň… A tak je i zároveň v básni vykládá. Takovou paralelnost jsem u žádného jiného básník zatím nenašel. Je to jako okno do nesmírně široké duše. Jeho dva následníky nechci urážet, ale na můj vkus píšou příliš jednoduše :-)

S výjimkou pana B. jsem jinak k dekadenci netíhnul. Zkoušel jsem číst Gellnera a brzo jsem ho odložil, protože jsem v něm už nenacházel nic nového kromě chlastání a děvkaření a hořké viny. Jo a Charms je boží.

8 Iswida Iswida | Web | 16. srpna 2013 v 19:03 | Reagovat

nevím, jestli se dá Gellner považovat až tak za dekadenta, podle mě je prostě jen šíleně melancholický. ale mívala jsem ho docela i ráda.

tak to jsme opravdu svatá trojice! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.