Abych řekla pravdu, dlouho jsem nebyla tak spokojená s něčím, co jsem napsala. Ono mě to stejně nejspíš brzo přejde, ale momentálně jsem na tento kousek opravdu pyšná.
*
To bylo -
(tak prudce šustí kámen o kámen)
Asi jako když rozbiješ vejce
a vezmeš žloutek do dlaně
- and then we finally realized that nowhere actually means now and here -
Polykám - hltám protivítr
vysoko nad ptáky
(kouzly se člověk sytí po hrstech)
Na kraji světa je zábradlí ze skořápek
léty tak ztvrdlé
že se po něm můžeš procházet
dívat se dolů
Je to tanec mezi -
Asi jako když si dívky po plese sundají lodičky
a chodidla splynou se zemí
(V jedné z možných hlubin jsme každý docela sám)
Cosi se - tříští?
Ne
to snad jen -
Na kraji světa je alej mramorových hlav bájných tvorů
co koušou kamennými zuby
a střeží nápis "Neskákat!"
(To snad jen někdo poklepal nehty o sklenici
než se nadechl a vstal)
.
strigga | 20. července 2013 v 23:24 | 
je to fakt dobře napsaný!!