Třikrát česká poezie (poznámky)

2. července 2013 v 15:54 | Iswida |  Ke knihám
Než začnu, malé upozornění: založila jsem tomuhle blogu stránku na facebooku. Ne že bych chtěla sbírat lajky (a ne že bych jich moc nasbírala, kdybych chtěla), ale přistihla jsem se, že mnohem pravidelněji a raději navštěvuji blogy, které mě na novinky upozorní na facebooku a řeknou mi, co si tam můžu přečíst (ach ta lenost…). Navíc tam můžu zmínit věci, které za článek nestojí, případně upozornit na články na jiných blozích… Zkrátka mi to připadá jako dobrý nápad.

A ještě jedna věc - už dlouho mě vytáčelo, že nedodržuju a ani pořádně nemůžu dodržovat psaní pomlček místo spojovníku a českých uvozovek (na notebooku mě ani staré dobré alt + číslíčka mě nespasí; pokud to někomu jde i s těmi nahoře, vážně nevím jak). A teď jsem našla krásně jednoduché řešení. Děkuji. Teď už jenom na to nezapomínat.

A teď ke třem sbírkám české poezie, jak jsem slíbila v nadpisu:

.

neboli básnická skupina tvořená Adamem Borzičem, Kamilem Bouškou a Petrem Řehákem (mimochodem opravdu sympatičtí lidé :-)). Stejnojmenná sbírka shrnuje výběr z tvorby členů. Na úvod sbírky skupina představuje svůj program, ve kterém mimo jiné figuruje "nový patos", který "není projevem citové křeče", ale "zjevuje intenzitu básnického bytí" a "nese a přináší poezii, která se hlásí k spoluodpovědnosti za stav světa". Do patosu tedy stylizují i své medailonky. Básně autorů se hodně liší, ale jaksi k sobě docela sedí. Nechce se mi tu jednotlivé autory rozebírat, jen jsem na ně chtěla upozornit jako na jednu z výraznějších součástí současné české poezie.

.

Markéta Horáková: Pastýři mloků

Zlíňačka. Budiž. Až mě překvapilo, jak je její poetika v určitém ohledu blízká té mojí - ta pohádkovost, naivita, lehkost. Většinou pohádkové nebo/a milostné miniatury. Dost nápaditých veršů; když chce, umí se autorka krásně vyjadřovat. Na druhou stranu: hodně klišé, prvoplánových veršů a dost jednoduchých až ohraných rýmů. Kdyby to byla prvotina, asi bych to brala, jako že je to ještě nevybroušené, jenže ona je to už její druhá sbírka. Taky mi tam trochu lezla na nervy taková ta "venkovská archaičnost" (jak to říct? víte, co tím myslím…). A možná že to všechno k tomu naivnímu stylu i trochu patří, ale ne v takové míře. Docela ráda bych si na to přečetla nějakou recenzi - až budu v Praze, po něčem se poohlédnu. Přemýšlím, co vybrat na ukázku… Tak spíše namátkou:

ŘÍJE

Mroucí kapky listnatých mráčků,
mravenčí neklid v našich ranách
o obřad palčivější,
svíjíme se jako ořechové listy
a šeříme v dýmu,
jenž tu dýchá za poražené jeleny.
Má kanzóna vyvěrá vedví,
přede si zbůhdarma jak křehká šelma,
že klame i pozdní luční vítr.

.

Stanislav Dvorský: Dobyvatelé a pařezy

Verše z let 1967-72, což, jak víme, byla doba mnoha nepěkných změn; pro Dvorského také období, kdy se rozchází se surrealisty. Básně odráží jak dobu, tak surrealismus - a také fakt, že Dvorský býval jazzovým hudebníkem. Jde v podstatě o poměrně volně vyjádřené asociace, o sledování světa - nevím vlastně, jak to říct. Jsou to většinou delší básně plné obrazů, které míří a zasáhnou přesně tam, kam mají. Někdy je těžké usledovat v nich nějakou nit (nechci říkat "myšlenku", nemám to slovo v souvislosti v poezií ráda). Do paměti se mi vryly básně Milíře, Špatná znamení a Konec moderního mýtu; tu vám sem opíšu:
.

neuvěřitelný okrsek jinak nadobro ztracené krajiny
celé přikryté vrstvou chlorového vápna

ale je třeba říci popravdě jak to bylo:
ano byla to vskutku strašlivá rána krumpáčem mezi
parohy
v dobách kdy se ještě věřilo v přepodstatňování
za soumraku kdy laně odhazují stud a zapalují doutník
a kdyby v tu ránu nevytryskla nafta
a nerozlila se rázem po okolí
kdoví jak by se o tom dnes mluvilo a psalo

jiná verze mýtu ovšem praví
že nevytryskla nafta nýbrž pravé mateřské mléko
podle této verze šlo jen o ránu z milosti
pokoušeli se ho něžně srazit k zemi lahví Johnnie Walkera
protože na skráních už mu kvetly první fialky
když vyprávěl a vyprávěl (o koupelových pěnách
pastelových barev)
a zase zmlkal náruživě oněměl když uviděl pihy
na urousaných lýtkách

teď už je ale tomu všemu konec
jen chátra se tam plíží po kraji
a sbírá šutry a klacky

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eliade eliade | Web | 2. července 2013 v 18:43 | Reagovat

Zvlášť ta druhá sbírka vypadá velmi zajímavě. Možná se po ní časem poohlédnu. Třeba po příštím zkouškovém. (Dnes jsem po poslední zkoušce v antikvariátu koupila za odměnu té poetičtější části své duše Mikuláškovy Ortely a milosti - to proto, že teď chudinka celý měsíc trpěla pod nánosem strašlivých slov jako třeba peptidylprolyl-cistransizomeráza. Tak aby mi to mučení odpustila.)

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 2. července 2013 v 19:07 | Reagovat

[1]: ja myslim ze urcite :)

3 Iswida Iswida | 2. července 2013 v 20:06 | Reagovat

[1]: To moje závislost na knihách je už tak pokročilá, že jakmile skončilo zkouškové, napůjčovala jsem si tolik knížek, že ani nevím, kdy to přečtu. Asi budu celé prázdniny číst – a vlastně se na to docela těším…

4 eliade eliade | Web | 8. července 2013 v 15:11 | Reagovat

[3]: Má závislost se dnes taká projevila naplno - šla jsem do knihovny, "jen něco vrátit", a napůjčovala jsem si tolik knih, že se mi ani nevešly do batohu (a to byl předtím téměř prázdný).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.