The Cat Lady

11. června 2013 v 20:26 | Iswida |  Ke zbytku
Přestože máme s drahým spoustu společného, najdou se věci, k nimž máme postoj hodně rozdílný. Tak občas dost vášnivě debatujem například o počítačových hrách. Přestože totiž neodsuzuju hry jako takové, nemám pro hraní hraničící se závislostí tak úplně pochopení - zejména proto, že mě samotnou to prostě a jednoduše nebaví. Až na výjimky. A jelikož můj drahý je velmi trpělivý člověk, takové výjimky mi rád hledá.

Zatím nejvíc mě pohltila The Cat Lady. Asi poměrně netradiční hra, ale copak já to můžu hodnotit? Na to si raději přečtěte recenzi. Já bych na ni jen ráda upozornila.



Varování: Velice depresivní. Psycho. Morbidní. Děsivé. Spousta smrti. Spousta deprese. Trochu klišé? Snad, ale nevadilo mi to. Celkově vzato skvělý příběh. Dá se nad tím zapřemýšlet.

Klady pro herní analfabety a barbary:
  • Je to docela jednoduché.
  • Ovládání je naprosto primitivní - dokonce ani není potřeba myš (hálelůja, já ji skoro nepoužívám, takže když si chci něco zahrát, většinou ji musím neprve vyhrabat a udělat místo na stole). Žádné akce, kde byste museli rychle mačkat osm různých tlačítek (a přítel vám stál za zády a říkal "musíš zmáčnout tohle! a hýbej se trochu! ale musíš u toho držet tohle!").
  • Je to spíš příběh, který tak nějak náhodou hrajete, než vysloveně to, co si jako první představím pod pojmem hra. Což se pojí s předešlými. Hlavní je atmosféra, ne hraní jako takové. Takže žádné "hloupé pobíhání" (s nadsázkou, samozřejmě, právě hloupě pobíhám v Alice Madness).
Ale hlavně vás to opravdu pohltí. Pohybujete se na hranici reality, kterou několikrát překročíte. Stáváte se součástí spousty dialogů, které mi ale nepřipadaly zbytečné (což se nedá říct třeba o Longest Journey). Jak mi recenze připomněla, atmosféru krásně podtrhuje hudba (i když nevím, jestli je "krásně" pro tuhle hru úplně to správné slovo).


Také mě to přimělo trochu víc přemýšlet nad možnostmi her (jak se mě drahý už dlouho snažil přimět) a vnímat je jako další způsob zobrazení, sdělení - bojím se to slovo použít, ale v podstatě jako interaktivní umění. Začínám si opravdu myslet, že hry před sebou mají serióznější budoucnost než jen jako zábava a závislost divných mladých (samozřejmě už teď je spousta lidí bere vážně, ale mám na mysli spíš takové to obecné povědomí). A také velké možnosti pro vývoj. Umím si představit, že budou existovat herní teoretici zabývající se referencí ve hře a rozvíjející složité recepční teorie.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.