Jména

1. března 2013 v 17:48 | Iswida |  Básně
Tato báseň byla napsána ještě předtím, než jsem byla přinucena začít uvažovat nad tím, na co se vás na chvilku zeptám - pokoušela jsem se zpracovat něco, co mě napadlo v souvislosti s mou životní změnou. Mám pocit, že teprve teď začínám Prahu trochu vnímat. V čem všem je vlastně jiná, než pitomé moravské maloměsto.

*

dva světy
z nichž v jednom
místa nesou jména
s takovým kouzlem osobnosti
že se nikdo neschází na Náměstí
aby si zahřál ruce o ruce
v krajině ulic známých a bezejmenných
jako cestičky v obilí

stačí vyslovit
a vidíš

přečtením slova jako Bůh stvoříš si nový kousek světa

zvukomalba řeči
konkrétních okamžiků

.


A teď, pokud to tedy vůbec někdo čte, by mě zajímal váš názor:
Nakolik je v poezii důležitá myšlenka? V čem spočívá poselství poezie? S ohledem na dnešní dobu, je nutné, aby vyjadřovala hluboké existenciální pravdy, nebo je důležitější, aby vytvářela svůj osobitý svět a kladla důraz na detaily dnešního světa?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K & K K & K | Web | 1. března 2013 v 18:15 | Reagovat

moc pěkné :)

2 Natas Natas | Web | 1. března 2013 v 18:40 | Reagovat

EMOCE, POCIT, VZPOMÍNKA, MYŠLENKA to vše a nic míň hledám v poezii. A co se týče Prahy, tak to je jedno velké "haló" dokáže překvapit, šokovat, ale také nudit. Moravu mám ráda, takže když můžu, odjíždím daleko za město, mám svá oblíbená místa, kde nemusím čuchat smog a hledět do tváří neznámých zamračených lidí.

3 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 1. března 2013 v 19:17 | Reagovat

myslim ze poezie by mela "malovat slovy", kde duch dila nebo dilka by mel oden do rytmu versu a dynamiky vyslovovane myslenky ... :)

4 Sasanka Sasanka | Web | 1. března 2013 v 19:46 | Reagovat

poezie má být to samé, co próza... způsob autora, jak se vypořádat se světem. Někdo může psát totální hovadiny o tom, jak se mu na bradě udělal beďar, někdo o sebevraždě, někdo o smyslu života... Rýmovaně nebo nerýmovaně, pravidelným nebo nepravidelným veršem, ve větách nebo v citoslovcích. Na to nezáleží...

5 Teeda Teeda | Web | 1. března 2013 v 22:38 | Reagovat

Já mám ráda, když je poezie symbolická. Když jsou to hezké verše, kde se dá číst mezi řádky víc, než se jeví na první pohled. Protože myšlenka je nejdůežitější. Bez té by slova neměla váhu.

6 Krvavý koleno Krvavý koleno | 2. března 2013 v 22:07 | Reagovat

Ohledně tvých posledních dvou otázek k poezii... Za sebe musím říct, že ani jedno. Pro mě je důležitý, aby byla poezie hodně osobní, aby z ní byl cítit autorský styl a autorský prožitek. to jsou pro mě důležitý hodnoty, který mi pomáhaj zažít nějakej ten estetickej zážitek, kterym se poezie a literatura dneska tak moc poměřuje (a myslim, že celkem právem). poezie by měla být opravdová, mít atmosféru, nebýt vynucená, vytahá až z paty, byť za sebelepší hru se slovy (i když samozřejmě samotná hra se slovy a jazykem vůbec je moc důležitá a dobrá věc). tak to vidim já. dobrá poezie se podle mě pozná tak, že si budu napořád pamatovat její atmosféru. nemusim ji znát nazpaměť, ale pořád budu vnímat ten dojem, hmatatelně silnej pocit, který mám/ jsem měla, když ji čtu/ když jsem ji četla.
tak, snad jsem to moc nerozbourala :)

7 Krvavý koleno Krvavý koleno | 2. března 2013 v 22:09 | Reagovat

A jinak, tvoje prozkoumávání Prahy a ztotožňování se s ní, tak nějak, je pro mě zábavný pozorovat :) jsem pražák jako řemen (i když jsem vyrůstala v Malým Buránkově za Prahou) a Prahu miluju...

8 Iswida Iswida | 2. března 2013 v 22:51 | Reagovat

Natas: jasně, na Moravě naopak můžeš hledět do zamračených tváří lidí, které bohužel znáš a které bys taky občas chtěla nepotkat. nikdy jsem nepochopila, kde se vzal ten názor, že lidé na Moravě - nebo v malých městech a vesnicích všeobecně - jsou milejší. houby s octem. v Praze se na tebe někdo usměje mnohem spíš.

Sasanka: no nevím, jestli se dá poezie a próza ztotožňovat... možná na té úrovní autoterapie, ale jakmile je předpoklad, že to někdy opustí šuplík...

koleno: pro mě je docela zábavné to reálně zažívat po všech těch letech, kdy jsem si to představovala. člověk vlastně nikdy neví, jak všechno to, co očekává, bude vypadat v praxi. třeba by mě nikdy nenapadlo, jak rychle se člověku v Praze stihnou zašpinit brýle...
jo, v podstatě s tvým názorem souhlasím. podobně jsem myslela i ten "osobitý svět" - jako specifický způsob vnímání autora. šlo mi hlavně o to, jestli záleží nebo nezáleží na "myšlence" :-)

9 strigga strigga | 3. března 2013 v 20:02 | Reagovat

Nedokážu ti říct, co přesně hledám v poezii.. poezie je pro mě niterná záležitost, strašně niterná. Jsem smířená s tím, že její skutečný "smysl" patří kolikrát vážně jenom autorovi. (Trhni si, Mukařovský, a kušuj tam dole.) Možná to mě ale na ní fascinuje nejvíc. Ne myšlenka, ne forma, ne vytváření osobitých světů.. to, že do ní lidi ukládají střípky sebe samých. Že vyjadřují sami sebe, to, jací jsou, už jen tím, jak a co píší.. prostě přesně to, co by správnýho strukturalisticky naladěnýho bohemistu zajímat nemělo, a přesně to, proč mi strukturalismus tak leze krkem. :)))
A to je asi odpověď i na "poselství poezie".. nevěřím v nějaký obecný. Poezie může vést nějakým jednotným směrem jen ve vyhrocených okamžicích (tím myslím 1938 apod).. potom jí můžeš dát nějaký jednotný smysl, obalit ji alobalem a říct - ano, tihle všichni psali proto a proto. Ale jinak - jsem individualista, a tak i myslím. Každý má svůj vlastní, osobitý důvod, proč píše, i pro to, o čem píše. Nejde to zobecnit - aspoň podle mě. :)

10 strigga strigga | 3. března 2013 v 20:04 | Reagovat

Ah - a ta báseň je krásná, zapomněla jsem dodat!

11 Iswida Iswida | 3. března 2013 v 22:11 | Reagovat

Náhodou, Mukařovského se musím zastat, sémantické gesto s tady tím vyjádřením autora tak trochu i počítá (ten si zas asi říkal "trhněte si, ruští formalisti"). Aspoň teda jestli jsem ten Jankovičův výklad správně pochopila.

Dík :-)

12 strigga strigga | 3. března 2013 v 22:54 | Reagovat

Jo, no právě, trochu i počítá.. a to je tak všechno :D ne, chápu, že vzorný nadšený student bohemistiky jako ty nemůže pochopit mou frustraci z toho, že jediná věc, která mě na tom celém zajímá, očividně nikomu z těch lidí, jejichž názory se musíme učit, nepřišla nijak zvlášť důležitá. :D Ale vždyť jo, vždyť jo. A stejně nemám Mukařovskýho ráda. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.