Žvásty, knížky a jedna pozvánka

13. února 2013 v 17:35 | Iswida |  Kecy okolo
Nebo spíš v opačném pořadí. Nejdřív bych chtěla všechny Pražáky pozvat na Zelené peří - jak na tohle konkrétní, kde budou mimo jiné představeny verše mé maličkosti, tak na všechna ostatní, protože je vážně skvělé, že něco takového existuje. Platí se tam sice vstup, ale myslím, že to za to stojí. Ono je přeci jen o dost záživnější tu amatérskou poezii slyšet v přednesu Mirka Kováříka a Radka Bláhy, než na nějakém "autorském čtení".

A teď žvásty a komentáře. Jsme téměř na konci zkouškového a za chvilku zase nebudu vědět, co dělat dřív, zatím si ale užívám volna a ležím v knížkách (případně někdy i na knížkách - není nad to si poslintat dobrou poezii). Takže si neodpustím tři rychlokritiky:


1) Atlas mraků. Tedy, z filmu jsem byla nadšená. Podruhé snad ještě víc než poprvé. Možná jsem se s tím měla spokojit a nečíst to. Nebo si to přečíst před filmem. Možná, kdybych to první četla, považovala bych to za úžasné. Možná. Ale spíš asi ne. Jelikož tohle má být rychlokomentář a ne promyšlená recenze, dovolím si nepříliš odborné konstatování - je to nuda. Tím nemyslím děj, ne, jsem ochotná číst stovky dobře napsaných stránek o ničem a nenudit se. Jenže, zaprvé, film využívá divákovu paměť a řeč víc než knížka - mám na mysli v propojení jednotlivých příběhů. Líbilo se mi, že různé postavy říkají stejné věci. V knížce ne. Kromě znamínka a toho, že navzájem své příběhy čtou nebo vidí a jsou jim povědomé, postavy spojuje jen pár okamžiků, kdy si vybaví něco z života jiné. Těch okamžiků je tam málo a ještě příliš - násilných? (nevím, jak to pojmenovat), takže tam působí jak pěst na oko a efekt mají nulový. Co nám z toho vyplývá? Máme šest příběhů, o jejichž zajímavosti by se dalo polemizovat (snad jen s výjimkou příběhu Sonmi, který je mimochodem podle mě ve filmu až příliš osekaný na úkor bojových scén, ach můj bože). Zadruhé, spousta lidí velebí autora za to, že tím ukazuje, že dokáže napsat cokoli - nemyslím si, že by se v příbězích měnil styl víc, než jak si to příběhy vynutí samy (zkuste si napsat kousek deníku naivního chlápka a příběhu o novinářce, která odhalí spiknutí - rozdíl tam bude, i kdybyste se snažili o opak, ale aby se to dalo svádět na talent, chtělo by to trochu víc). Šlo by to napsat o dost líp. Zatřetí, když jsem četla jednotlivé části, neříkalo mi to vůbec, ale lautr nic o ostatních (opět s výjimkou Sonmi, to to ale nezachrání) a většinu času jsem bohužel měla dojem, že mi to neříká nic ani o té, kterou právě čtu. Je rozdíl pouze postavit vedle sebe náhodně vymyšlené příběhy a dát je do nějakého vztahu, který je nějak blíže určuje. Nemůžu se zbavit pocitu, že se autor zasekl mezi filozofickou, hlubokou knihou a poutavou fikcí - jako by se to nějak vykrátilo, nezbylo v tom ani jedno. Zkrátka jsem zklamaná (i když o špatnou knížku nejde, jenom naprosto nesplnila má očekávání), a co je na tom nejhorší, tím, že v knize je pochopitelně víc informací, jsem si zkazila mínění o filmu.


2) Naopak nadšená jsem byla ze sbírky Ivana Wernische Zlatomodrý konec stařičkého léta. Skvěle ji charakterizuje úvodní "báseň" oddílu "Jen tak":

Jen tak, sám sobě k radosti
spisuji drobné blbosti
S formou se nenamáhám, ale
blbosti jsou to dokonalé

Snad už ani není co dodávat. Blbosti nejen ve verších, ale především v krátké próze, které si hrají jak se slovy, tak s realitou až k absurdnu. Doporučuji. Četla jsem teď také pár nových Wernischových básní a myslím, že jsem si našla nového oblíbeného básníka.


3) Právě jsem dočetla Nikdykde. A zanechalo to ve mě takový milý, pohádkový pocit. Jsem hnidopich, takže pár rušivých faktorů bych našla, ale dojem z toho mám tak dobrý a tak dobře se mi to četlo (přelouskala jsem to ani ne za dva dny), že je ani hledat nechci. Gaiman na mě má zajímavý vliv - a asi je to nejlepší druh kouzla, které autor může ovládat - vůbec nemám chuť ho za cokoli kritizovat. Naopak mám zase chuť sama něco napsat.

To se mi ovšem asi nepodaří, protože se momentálně pro změnu utápím na jednu stranu ve strašné nechuti zase začít něco dělat, na druhou stranu ve strašné depce, že neumím psát, že nemám nic načteno a ještě teď místo toho čtu fantasy, že všechny moje básničky jsou zralé tak akorát na blog, rozhodně ne na publikování, a že už začínám být na básníka-začátečníka trochu stará. Já vím, že ve skutečnosti nejsem, ale na druhou stranu píšu už docela dlouho a na literární soutěže za chvilku opravdu stará budu (OKH do 22, HVH do 25...). Mám chuť začít psát prózu čistě ze zbabělosti, protože prozaici mají pomyslný vrchol asi o patnáct, dvacet let později než básníci (obecně vzato) a to je ještě kopa času. Proč já se furt musím s někým srovnávat... Nejhorší na tom je, že ve skutečnosti teď nepíšu vůbec nic, takže se můžu sama sobě tak akorát vysmát a smířit se s tím, že ze mě spisovatel prostě nebude. Nebo číst a číst a číst a doufat, že mě tady ten pocit zase za chvilku přejde. A že se přestanu každou chvilku hroutit. Nebo že to aspoň přestane být pokaždé horší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 13. února 2013 v 17:52 | Reagovat

O Zeleném peří slyším prve, když kliknu na odkaz, koukám a mezi pozvanými mám pár přátel, no náhoda. Zajímavá akce, tak ať se pěkně přednáší básně a posluchači ať naslouchají.

2 Sentencia Sentencia | Web | 13. února 2013 v 18:36 | Reagovat

atlas mraků jsem viděla jen film a z toho jsem byla unešená a popravdě do knížky se mi ani moc nechce. Zato Nikdykde je knížka opravdu moc pěkná. Gaiman prostě umí a každé jeho dílko má něco do sebe. Ovšem já mám nejradši jeho Hvězdný prach. to je knížka opravdu kouzelná.
A co se týče literárních soutěží, tak já jsem přesně na tom rozmezí, kdy už se do většiny nevejdu kvůli věku (22). Pár jsem jich vyhrála, ale jen s prózou. Když jsem pak pročítala, které básničky vyhrály v části poezie, tak jsem si kolikrát říkala, co je na nich tak úžasného, protože mě osobně absolutně neoslovily... :) ale nevzdávej to. Každý má jiný vkus a to platí i o porotcích, takže jednou na normální lidi narazit musíš :)

3 Iswida Iswida | 13. února 2013 v 19:48 | Reagovat

Dík za povzbuzení :-) Taky jsem zatím s prózou sklidila větší úspěchy než s poezií, ale přičítám to úrovni soutěží. Těch prozaických je přeci jen víc a menšího rozsahu.

4 pavel pavel | Web | 14. února 2013 v 15:03 | Reagovat

Wernische mám rád a mám doma pár jeho sbírek. Taky se mi líbí že je v jeho básních originalita a vtip.
V Malostranské besedě jsem byl jako doma a měl jsem tam i výstavů obrazů a básní. Ale to hluboká minulost v dobách kdy tam začínali Cimrmani... to jsem tam vypomáhal v šatně. :D
Asi tam nepřijdu, ale rád se tu podívámm na ty tvé básně, pokud je tad

5 Kamm Kamm | Web | 14. února 2013 v 16:55 | Reagovat

Paráda! Zjištění, že existuje blog, jako je tento! Najednou nemusím pracně dumat nad tím, co si přečíst, na co se nedívat, po jaké knize sáhnout a kde si přečíst dobré současné básně! :)

6 Iswida Iswida | 14. února 2013 v 17:22 | Reagovat

Kamm, to nevím, jestli bych byla tak nadšená, tolik "recenzí" tady zase není a já jsem většinou všechno jen ne objektivní :-D Ale možná se někdy polepším...

7 Kamm Kamm | Web | 14. února 2013 v 22:12 | Reagovat

To vůbec neva, ale mě to prostě hned na první pohled dostalo! :D A hlavně mi připadá, že dneska vůbec nikdo nečte básně, a ty tu dokonce píšeš své názory na cizí poezii, pohádka. Já studuju češtinu a sama mám někdy dost problém určité básně interpretovat, no a ty se tu básním dokonce věnuješ dobrovolně ve svém volném čase. Ach, kéž by bylo víc takých lidí. :D

8 strigga strigga | 18. února 2013 v 21:00 | Reagovat

..."prozaici mají pomyslný vrchol asi o patnáct, dvacet let později než básníci..."
Is, na tomhle ti vážně záleží? Někdo napíše svoji nejlepší knížku ve dvaceti - a pak už po zbytek života nic. Někdo se k tomu nejlepšímu dostane v pětašedesáti. Co to vypovídá? Nic. Já věřím, že až to přijde, tak to přijde. Řešit to takhle mi přijde - promiň - hloupé.

Něco bych si od toho Gaimana měla přečíst :) píšeš o něm hrozně hezky.

9 Iswida Iswida | 19. února 2013 v 19:19 | Reagovat

strig, já vím, byla to trochu nadsázka, jenže stejně mě to srovnání trochu znervózňuje - že spousta lidí v mém věku už toho dokázala víc, než já pravděpodobně dokážu za celý život (a taky se mi přestávají líbit ty věkové limity lit. soutěží - to je prostě fakt, že jestli brzo něco nevyhraju, nevyhraju to už nikdy - což vlastně taky nebude tak hrozné, ale mnohem lepší by byla ta opačná varianta)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.