(Krutá realita toho, jak jsem na tom teď se psaním. Což je o to horší, že mám teď volno...)
To do běla vybělené bílo
ztráty řeči
tak zajíkavé a ukňučené
dráždící oči skoro k pláči
velké nedořečené šklebící se
nic
.
Komentáře
strigga | 9. února 2013 v 15:30 | Krize jsou vždycky k něčemu dobré... vždycky člověka nějakým způsobem posunou dál... a já si po těch nevímkolika letech vln nahoru-dolů, nahoru-dolů a ještě jednou a znovu nahoru-dolů uvědomila, že je to vlastně dobře... protože nebýt všech krizí, které za těch posledních šest let přišly, hlavně tedy těch, které přišly za poslední dva - nejspíš bych některé hrozně důležité věci nikdy nepochopila...
Přeju ti hodně štěstí, Is...
A ten střípek je náhodou pěkný :)
Zdraví
optimista
Optimisti zatracení... A budu psát dál, a budu a budu, i když se to nebude dát číst, musím se z toho přece za chvilku vypsat...
Myslim, že na tom nejsi tak zle :) atmosféru se ti podařilo vystihnout perfektně, když si tu miniaturku čtu, je mi až ouzko...
Mimochodem, moje krize trvá už asi dva a půl roku. Podstatný na krizích je efekt znovuzrození, tim se utěšuju :)