Obřad (Oldřich Mikulášek)

13. ledna 2013 v 18:44 | Iswida |  Úlovky z vod poezie
Vlastně nevím, proč mě to nenapadlo dřív. Už léta si vedu - a v různých obdobích více či méně zanedbávám - bloček, kam si opisuju básničky, které mě zaujmou (a nejsou moc dlouhé, samozřejmě). Je to směs všeho možného. Nedávno jsem pár z nich chtěla někomu dát přečíst a zjistila jsem, že na internetu nejsou tak snadno nalezitelné, jak jsem předpokládala. A jelikož mi trhá srdce, když to tady tak zanedbávám (ne že bych někdy přispívala nějak výrazně častěji, ale je rozdíl, jestli se mi prostě nechce, nebo nemám čas), rozhodla jsem se o ně podělit. Takže se tu teď každou neděli bude objevovat nějaká básnička, která mě z nějakého důvodu oslovila, a když se mi bude chtít, možná k ní nebo k jejímu autorovi i něco málo napíšu. Ona i té návštěvnosti nějaká pravidelná rubrika neuškodí, žeano.

Neb se právě nacházím ve stavu hluboké melancholie vzhledem k zítřejší zkoušce, jako první vybírám jednu přeněžnou, která tu už možná někdy byla. Miluju ji zas to, jak je prostá, nevýřečná a zvukomalebná. Je to ta nejposvátnější ze všech básní, co znám.

.

Oldřich Mikulášek
OBŘAD

Rožnu jednu svíčku.

Rožnu druhou svíčku.

Vezmu první svíčku
a pozdvihnu ji k tváři.

A zrcadlo i tvář
i bílá svíčka září.

Pak vezmu druhou svíčku
a přiblížím ji k víčku
pro zpopelnění řas.

A tvář je samý jas.

Jen aby dech můj zjihlý
v zrcadle nezamlžil ji -
rád utáhnu si smyčku.

Kdo rožne třetí svíčku,
prosím vás?

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hogue Hogue | Web | 13. ledna 2013 v 19:35 | Reagovat

moc pěkné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.