Pozoruji, že k formě nijak zvlášť originálních čtyřverší se uchyluji, když nemám čas / nezvládám psát, ale současně mám potřebu se vyjádřit. Ne že bych tuto formu nějak podceňovala, když se to umí (jako třeba u Skácela), jsou čtyři verše přesně to množství potřebné k vystihnutí úplně všeho, ale u mě je to vážně spíše nedostatek tvůrčích sil...
*
Noc bila do spánků
svou symfonii pro mě
- útěcha za stýskání
a za mokrou ranní ulici
*
Málo, tak málo maličkostí
mi málem ukradne dech
a je to bezmála malátnost
co postihuje ducha
*
pár vloček uvízlo ve víru mezi vlaky
můj první letošní sníh
a potom další - spousta - celé mraky -
nutí mě snít o Vánocích
.
P.S. Teď jsem si všimla, že už je vlastně prosinec... Nevím proč z toho mám radost, když to vlastně znamená jednu velkou hromadu práce; asi jsem fakt malá holka, co se těší na Vánoce :-)
to je milé, díky
Nevím kudy kráčím,
refíže zmizely s cigaretou.
Tiše se doma vznáším,
ne stou ne, ale s Tou.