Tak, vážení, je to tady. Začala jsem si formálně rozebírat vlastní básně. Mé psaní se zřejmě chýlí ke konci (no, tak hrozné to snad nebude, ale jakmile jsem schopná kompletně přepsat básničku do daktylu, protože ten původní přirozený rytmus se mi nelíbil...).
Snad vám v blízké době napíšu o Amandě Palmer a možná i Aifric Mac Aodha, irštině všeobecně nebo tak něco. Potíž je, že pořád ještě nemám internet. Což mi jednak komplikuje práci do školy (a to tak že dost) a jednak téměř znemožňuje věnovat se blogu, natož obíhat blogy cizí...
dnes hlavní postavou našeho valčíku
bude tvá navlhlá kůže
žhnoucí a hebká jak kočičí pacička
napnutý bubínek pod mými prsty
zítra pak na řadu přijdou tvé vlasy
šílené obrázky šimravých stínů
pošeptám mezi ně tajně a nevinně
program na listopad
.
Ze slov těch veršů se tají dech. Tak nádherně podzimní. S nábojem.