Předzimní melancholie

24. listopadu 2012 v 14:22 | Iswida |  Kecy okolo
Před usnutím myslím na sněhurkovskou zimu
s krví ve tvářích, sněhem a hladovými kosy

v praskání dřeva postele cítím
krystalky pod podrážkou

Město bude v zimě smutné
bez bílých oblouků za oknem,
mraveniště šál a rukavic


Od listopadu 2009 si píšu v počítači deník (v některých obdobích třeba každý druhý den, ale jsou tam mezery třeba i několik týdnů). Ráda si čtu, co jsem dělala předešlé roky v tutéž dobu. A vypadá to, že listopad se vždycky táhne ve znamení únavy a melancholie.

Téma týdne "To, co potřebuji..." dokonale vystihuje, nad čím teď přemýšlím. Když jsem celé ty roky toužila vypadnout z Brodu, někteří mě přesvědčovali, že mi nakonec bude chybět, že si to rychle rozmyslím, až budu bydlet v Praze. Pořád si myslím, že neměli pravdu. Ne proto, že bych si něco nechtěla přiznat. Mám to tu ráda. Nevrátila bych se zpátky na gympl ani za nic. To, co mi chybí, bych časem ztratila, i kdybych nešla na výšku. Chybí mi totiž domov. Je depresivní vědět, že už se to nikdy nevrátí. Že letos snad poprvé nebudu péct pár týdnů před Vánoci perníčky. A že nebudu muset schovávat dárky (až na jeden), protože už nebydlím s lidma, kterým je chci dát. Nevím, jestli kdybych jezdila domů každý víkend, cítila bych se tam pořád jako dřív, ale myslím, že ne. A vlastně to tak asi má být. Jenom bych chtěla, aby to šlo nějak... víc postupně. Vždyť já jsem pořád malá holka, co se těší na Vánoce...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 24. listopadu 2012 v 14:33 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

2 Jasmine Jasmine | Web | 24. listopadu 2012 v 15:11 | Reagovat

tak to jsem moc nepochopila, protože jsem na Tvém blogu poprvé a neznám Tvůj příběh. Jediné, co vím, je to, že ostatní sice radí, ale nejdůležitější je stejně to, co chce daný člověk. Jak může totiž radit někdo, kdo sám není úplně 100%ně spokojený... a kdo žije jiný život.

3 Iswida Iswida | 24. listopadu 2012 v 19:01 | Reagovat

jenom procházím tím, čemu se nevyhne žádný z daleka dojíždějící vysokoškolák - osamostatňováním.

4 Krvavý koleno Krvavý koleno | 26. listopadu 2012 v 11:26 | Reagovat

Iswi, naprosto tě chápu. Domov je nenahraditelným místem. Jenže přesně jak píšeš, ten okamžik, kdy ho "ztratíš" stejně nevyhnutelně nastane. Včera jsem si na tebe vzpomněla. Byla jsem u mámy a chystala se s bráchou upéct perníčky. Nakonec to nedopadlo, protože brácha nezvládl vyrobit správnou konzistenci těsta (výsledkem byl litý perník na plech), ale... vzpomněla jsem si, jak jsi sem loni dávala fotky svejch nazdobenejch perníčků a já si pak ve srovnání s tebou připadala jako lůzr, pže jsem to nikdy moc nedělala a taky to podle toho vypadalo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.