Praha - kaput lehni

17. října 2012 v 14:42 | Iswida |  Kecy okolo
Jsme rychlí jako vítr. Proháníme se ulicemi a za námi vlají tašky plné knih.1
Jsme všudypřítomní.2
Jsme duchové rodinných alb.3
Jsme studenti Filosofické fakulty University Karlovy.

1 ... Trasa Palach - Celetná. Připravit se, pozor, start!
2 ... od náměstí Jana Palacha po Šporkův palác a ještě dál.
3 ... no vážně, může vůbec nějaký turista na Staromáku pořídit fotku, na které nebude v pozadí rozmrzelý student s rozcuchanými vlasy a kruhy pod očima?


Je půlka října, přesně dva týdny od mého prvního dne na úžasné Univerzitě Karlově, a já mám současně dojem, že to ještě nemůžou být dva týdny, když jsem ještě nic neudělala, a že už jsem tu celou věčnost.

Tak tedy:
20. září jsme se s mým nejdražším nastěhovali na kolej. O pár dní později jsme stopli proces zabydlování, neboť nám bylo mým nade vše milovaným strýčkem oznámeno, že se bude stěhovat a tedy po sobě zanechá malou a ne tak docela oficiálně vedenou garsonku. Kde ve sprše tak úplně neteče teplá voda, internet tam zatím nikdo nezavedl, mrazák nedrží zavřený, takže se neuvěřitelně namrazuje, pračka tam není a když se zapne víc věcí zároveň, vyhodí to pojistky. Na druhou stranu je to tam útulné, máme velmi prostornou postel kout na spaní na stropě koupelny (není to tak šílené, jak to zní) a bílé stěny (ty na koleji byly zelené a špinavé).

Plán byl přestěhovat se na konci října. Ano, už jsme týden přestěhovaní. Ano, všechny ty věci jsme vozili tramvají a metrem. Ano, mezi vyučováním. Ano, myslela jsem, že chcípnu... Ne, internet stále nemáme. S trochou štěstí nám ho dnes zavedou.

Škola:
První asi dva dny jsem byla naprosto nadšená. Třetí den na mě dolehla deprese. A to jsem měla teprve hodně matnou představu o tom, jak málo času vlastně budu mít. Pak se to zase srovnalo a zatím můžu říct, že jsem opravdu spokojená. Jasně, nejvíc volného času mám nejspíš na přednáškách, kde aspoň můžu být na facebooku, netuším, jak zvládnu přečíst aspoň to, co je nevyhnutelné, pokud možno na oba obory, už teď vím, že v prosinci nebudu ani spát, až budu odevzdávat všechny ty eseje a hospodyňkou se u nám pomalu, ale jistě stává můj nejdražší (tímto mu veřejně děkuji za trpělivost), protože já jsem buď ve škole, nebo dělám něco do školy, nebo sedím, tupě zírám na monitor, a ve snaze přestat myslet hraju Icy Tower. Na druhou stranu mě to vlastně asi všechny hrozně baví. Vím, že je to těžko uvěřitelné, ale opravdu mě naplňuje rozebírat slova na morfémy. A analyzovat básně. A snažit se formulovat anglicky něco, co sotva zvládám česky.

Celkově si teď připadám trošku šíleně. A skoro šťastně. Studuju obory, na které jsem chtěla, bydlím sama s přítelem a hlavně jsem v Praze. Všechny ty možnosti... Kdybych tak věděla, že to neposeru.

Musím zase letět. Mám ještě nějaké verše (jak se mi zahřeje mozek, je najednou schopný tvořit, i když je unavený a měl by myslet na něco úplně jiného), tak je sem co nejdřív hodím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 19. října 2012 v 0:18 | Reagovat

K tvé třetí otázce - taky mám ten dojem, že nemůže :D zajímalo by mě, v kolika asijských domácnostech už mají můj rozmázlý ksicht někde na zdi...

2 Lirael Lirael | Web | 24. března 2013 v 15:18 | Reagovat

Páni, nikdy jsem neslyšela tak přesný popis studentů FF. :-D Duchové rodinných alb sedí skvěle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.