Unavená upírka

3. září 2012 v 11:20 | Iswida |  Povídání
Další minipovídka se zárodkem na povídkáři.
Postava: Unavená upírka
téma se nám nelíbilo, tak jsme jej ignorovali
Místo: Zamčená skříň
První věta: Říkejte mi...



Říkejte mi klidně Růženka, já už si na to docela zvykám. Říkají mi tak teď všichni. Ne že bych měla nějak růžové tvářičky, to opravdu ne, ale já... Nemůžu za to. Opravdu. Prostě jsem vždycky byla zvyklá celou noc spát. Mám spánek ráda. V noci a v pohodlné posteli, ne ve dne v rakvi, ať si je vystlaná třeba hedvábím.
Chcete vědět, jak se ze mě stala upírka? Budete se smát. Ale ať, stejně vám to řeknu. Nemám teď nic lepšího na práci, když trčím zamčená ve skříni - no, k tomu se dostanu. Před dvěma lety jsem se rozhodla jít na francouzské gymnázium, nevím, co mě to popadlo. Bylo to od nás pěkný kus cesty, takže jsem bydlela na intru. No a hned vedle měli pokoj takové šílené holky, nikdy jsem nepochopila, jestli jsou opravdu tak hloupé, nebo to jen hrají. Milovali Stmívání. Ne, vážně, byli tím přímo posedlé. Došlo to až tak daleko, že začali pátrat v archivech a podařilo se jim objevit ve městě několik upírů. Jeden měl shodou okolností poměrně mladou a hezkou tělesnou schránku, tak ty husy nenapadlo nic lepšího, než ho pozvat na večírek. Já jsem šla jako vždycky brzo spát. No a když jsem se probudila, byl přisátý na mém krku, pitomec. Aspoň že neproměnil i je, žít s nimi na věky, to by bylo fakt utrpení.
Víte, někteří upíři žijí docela normálním životem. V práci sice berou jenom noční a občas musí změnit identitu - oni si lidé kupodivu všimnou, když někdo v jejich okolí nestárne - ale ve většině věcí jsou jako normální lidé. My jsme jako normální lidé. Pořád si nemůžu zvyknou, že mezi ně patřím...
Denní světlo nám neublíží, jenom nám celkem hodně zraňuje ty přecitlivělé oči, máme z toho záněty a tak. Musíme nosit dobré sluneční brýle, a když je hodně sluníčka, radši nevycházet vůbec. Proto jsme vzhůru raději v noci. Obyčejné jídlo nás taky docela obstojně zasytí, i když to prostě není ono. Docela se to dá zvládat. Ale na školu jsem se vykašlala, aspoň prozatím.
Výhoda tohoto života je, že upírská komunita se o vás poměrně ochotně postará. Spousta z nich je pyšná na svůj úděl, a nesnesla by, aby nějaký upír žil v bídě. A spousta z nich jsou krvelačné bestie, před kterými se pořád cítím trochu nesvá. Ale tohle snad zvládnu, vždyť jsem tu teprve chvíli. Problém je v něčem jiném.
Jak už jsem říkala, já fakt ráda spím. V noci. No a to je poměrně nepříjemná věc, když jste náhodou tak trochu upír. Prostě si nemůžu zvyknout. Snažím se. Piju hodně kafe, ale nefunguje to. Ostatní se mi směji. Ten kluk, co mě proměnil, Dan, se mi pokouší pomáhat. Chodí lovit se mnou, protože když jsem unavená, mám mizerné reflexy, ale někdy ho ovládnou pudy a zapomene na mě. Jako třeba dnes.
Doufám, že se pro mě brzo vrátí, začínám mít docela hlad a oproti té skříni je dokonce i moje rakev poměrně příjemným útočištěm. Ale stejně by mě zajímalo, jak se stalo, že je zamčená...
Já jsem totiž usnula. Nájemnice tohoto bytu šla večer pryč, tak jsem si chtěla ulovit jejího kocoura - pořád nerada lovím lidi, je to takové nehumánní. Když jsem se najedla, řekla jsem si, že si jenom na chvilinku odpočinu, a lehla jsem si na postel. Vzbudilo mě odemykání dveří. Zpanikařila jsem a schovala se do skříně. Jasně, že upíři mají své způsoby úniku, přinejhorším jsem ji mohla prostě vysát, ale v ten moment jsem prostě zapomněla všechno, co jsem se za tu chvilku od
proměny stihla naučit. Navíc sotva jsem se uvelebila mezi šaty - no, usnula jsem znova. Tohle jsem vám původně nechtěla říkat, je mi to trapné, ale jak jinak vysvětlit, že nemám tušení, kdo tu skříň zamčel a kdy?
Myslím, že by pro mě neměl být problém dostat se odsud, ale zatím jsem nepřišla na to, jak. Tak čekám, až pro mě Dan přijde. Venku už je pěkných pár hodin světlo. Doufám, že nešel klidně spát, jinak tu budu trčet do večera.
Tak jako tak, pro dnešek se s vámi už rozloučím. Měla bych zkusit usnout, abych zase nebyla v noci unavená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 4. září 2012 v 18:38 | Reagovat

Ty, Is, tohle je skvělý námět na povídku na pokračování. Myslím ten popis "obyčejného" trudného života nebohých upírů mezi námi :D vypadá to tu tak dobře vykreslené... upírská komunita. Víš ty vůbec, že tohle je snad první psaný text vůbec, kde jsem byla schopná číst o upírech a netvářit se u toho zhnuseně? :D
Vážně se mi to líbí, škoda, že to není delší :)

2 strigga strigga | 4. září 2012 v 18:39 | Reagovat

(Jenom těm chybám bych natrhla zadnice, tedy ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.