01 - Místo, které miluješ

26. září 2012 v 21:28 | Iswida |  30 Day Writing Challange
Mám ráda hodně míst, většinou je mám spojené s nějakou osobou nebo zážitkem. Ale jenom jedno mám ráda samo o sobě, i když ho teď uvidím zřídkakdy. Ano, těžko nesu, že jsem přišla o útočiště svého pokoje...
Pokusila jsem se zachytit hmatové vjemy v důvěrně známém pokoji ponořeném do tmy. Je to jenom skica, nedokázala jsem si s tím pohrát tak, jak jsem chtěla...



VE TMĚ

Bosá chodidla jako by se mazlila s kobercem. Nejdříve pata, pak těžké ponoření do krátkých modrých chlupů a nakonec se prsty prohnou a nepatrně odrazí nohu k dalšímu kroku. Najednou kůže ucítí malý, tvrdý a překvapivě chladný předmět zapomenutý na zemi. Chodidlo se podrážděně stáhne, jako by bylo hlemýžděm a chtělo se schovat do ulity, skryjí ho však pouze příliš dlouhé tepláky. Pak se o kousek vedle vrátí ke svému úkolu.
Levá ruka nahmatá roh skříně, aby předešla srážce, přestože nohy se ve svých krocích tímto pokojem nikdy nemýlí. Špičky prstů pohladí mírně zaprášené staré dřevo a objeví malou sošku polonahé černošky, suvenýr bůhví odkud.
Dalších několik kroků. Pomalých, pečlivých, nikoli opatrných. S každým krokem si chodidla vychutnávají svou nahotu. Tančí kouzelný tanec klidu, kterému rozumí jen ony.
Pravá ruka se mírně natáhne dopředu a pootočí židli. Prsty na nohou se mírně napnou strachem z nevyzpytatelných koleček, pak se ale uvolněně odlepí od země. Levá noha se poslušně smotá pod svého pána, pravá se prsty zapře o povysunutý šuplík. Záda se s tichým zasténáním konstrukce židle nechají pohltit opěradlem.
Pootevřeným oknem proklouzne dovnitř neposlušný pramínek větru a jako kouzlem přinutí pokožku na rukou zhrubnout. Jemné chloupky se naježí do obranné pozice. Brzy se však zase uklidní, ukolébány teplem proudící krve.
Hrudník se pravidelně zvedá a klesá v neuvědomovaném rytmu. Zbytek těla zůstává nehybný, dokud se tváře najednou prudce nenapnou v zívnutí. Pak se nohy opět spustí na koberec a započnou mnohem unavenější tanec k posteli.
Tepláky sklouznou po stehnech, tričko se něžně otře o prsa a nahou kůži polaská studený noční vzduch. Vlasy se hřejivě rozprostřou přes horní polovinu zad.
Peřina příjemně chladí. Tělo se k ní důvěrně přitulí s vědomím, že až se probudí, bude z ní sálat jeho vlastní teplo.

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.