Za prací, část 1.: Londýn

19. srpna 2012 v 14:32 | Iswida |  Rande s nablýskaným červeným fešákem
18. 7. 2012 někdy o tři čtvrtě na dvanáct jsme se v Brně odlepili od země a pocitem příjemného vzrušení a méně přijemného strachu jsme zamířili směrem k Londýnu.




Na Victoria Coach Station jsme hodili tašku do úschovny, autobus do Perthu nám jel až chvilku před půlnocí, a šli jsme shánět potravu.
První věc, která mě zaujala, byly jezdící schody. Ne že bych něco takového nikdy neviděla (i když jak nad tím tak přemýšlím, v Brodě něco takového fakt asi ani nemáme :-D), překvapilo mě, že ty, co jedou od vás, jsou umístěny vlevo. I když se to samozřejmě dá očekávat. Teprve tam mi došlo, že u nás jsou vpravo...

Z National Gallery jsme stihli prd, dostali jsme se tam asi čtvt hodiny před zavřením. Tak nezbývalo, než nažhavit Nikonka a vyrazit na procházku.


Orientaci nám neustále něco komplikovalo. Po cestě k Picadilly Circus to byla pemiéra Batmana, a tedy slušný dav lidí, při hledání St. James Parku jsme pro změnu polovinou ulic nemohli projít kvůli chystané olympiádě. Nakonec jsme ale trefili - a já jsem pořídila milion fotek ptáků a veverek. Pěkně úplatné potvory to jsou, když je krmíte, pózují vám a lozí po vás, ale jak nemáte jídlo, to si hrají na plaché... Ptáci ne, ti vás prostě ignorují.





Drsňačka
Sotva jsme vylezli z parku, byli jsme svědky příhody, která mě hodně pobavila. Jdeme po poměrně prázdné ulici a najednou vidíme dívku, jež se sebevědomím výrazem vkročí na přechod, otočí se čelem k přijíždějícímu vozidlu a s napřaženou rukou ho přinutí zastavit. Troubení. Záchvat smíchu z mé strany. Dívka pokračuje v cestě. Když prochází kolem nás, drsňácky si říhne.
.


Zatímco jsme pokračovali v procházce, pomalu se začalo šeřit.


Prošli jsme se po břehu Temže a pomalu se vydali zpátky na Victoria Coach Station, neboť úschovna zavírala 10:30 p.m. Když jsme bloudili uličkami centra zpátky, byla už tma a Londýn se zjevně chystal k spánku - včetně těch nejchudších obyvatel. A jaké bylo moje překvapení, když londýnští bezdomovci začali vytahovat čisté, teplé spacáky z tašek skoro větších, než byla ta naše, plných oblečení a jídla! No jo, londýnský luxus, co by za to naši brodští bezdomovci dali. Když jsem si to později zapisovala (neboť jsem si ve Skotsku občas dělala poznámky, abych si je pak mohla v teple domova číst), poznamenala jsem si: "Byla jsem ráda, že jsem pár hodin předtím nepřispěla žebrákovi s cedulkou 'I'm hungry'. Když prodá tašku, bude míň hungry než já teď."

A pak už zbývalo jen nasednout na megabus a uložit se k spánku na cestu do Perthu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.