Ve Skotsku na malinách...

18. srpna 2012 v 19:54 | Iswida |  Ke zbytku
Takže slíbený informativní článek. Budu stručná.


Cesta
Přestože autobus by nám možná vyšel o něco málo levněji, rozhodli jsme se pro letadlo. Jenom z Londýna do Perthu jsme totiž v autobuse strávili 10 hodin a to mi připadá dostačující. Potíž nastává ve chvíli, kdy vám napíšou, že je spožděná úroda, a vy musíte přebookovávat letadlo, to se totiž pěkně prodraží... Ale nakonec jsme 18. opravdu vyrazili do Brna na letiště, strávili půlden v Londýně a pak se kodrcadli přes noc megabusem do Skotska. Ideální.
Do Coupar Angus jsme se dostali bez problémů. Horší bylo najít farmu a dovléct se k ní i se všemi věcmi. Zatímco při odjezdu vás hodí autem do Couparu, jak se dostanete tam je jim úplně jedno.

Ubytování
Za pět liber na den nás ubytovali v jakési cabině. Vypadalo to takhle:


A už tady se projevuje přístup k zaměstnancům. Zatímco jsme snad desetkrát podepsali, že souhlasíme s poplatkem 5 liber na den za ubytování, nikdo už se neobtěžoval zmínit, že elektřinu platíme zvlášť... Kromě toho si samozřejmě naúčtovali poplatek za internet, který šel tak v půlce případů, kdy jsem to zkoušela, a dvě libry za autobus do tesca každou středu, ať jsme jeli nebo ne. Kromě toho - v té místnosti na fotce jsme bydleli my dva, sami. Zezačátku jsem myslela, že tam umrznu, protože dva lidé takovou místnost, do které navíc vedou dveře, prostě nevyhřejí. Zato naši kamarádi, co přijeli současně s námi, byli nacpáni do místnosti snad poloviční v počtu pěti nebo šesti (nejsem si jistá), takže tam prostě nebylo k hnutí...
Jak jsme později zjistili, žili jsme si ještě poměrně luxusně. Na farmě, kam jsme pak jezdili, neměli v karavanech elektřinu, a na jiné, jak jsem slyšela, jim karavany dokonce vevnitř plesnivěly. Ovšem poměrně se divím, že my jsme na žádnou plíseň nenarazili, protože každé ráno bylo všechno našel oblečení neuvěřitelně navlhlé. Příjemné, vylézt do té zimy a obléct si mokré hadry.

Trénink
Co mě ale štvalo nejvíc byla naše informovanost. Po příjezdu jsme podepsali asi milion papírů a podívali se video o bezpečnosti, načež nám náš supervisor řekl, že tam máme přijít v devět ráno. To bylo všechno. Ani jsme nevěděli, že už jedeme sbírat, natož co si máme vzít s sebou - kromě visaček s fotkou, jménem a číslem a stickerů s naším čárovým kódem, které jsme lepili na bedničky. Taktéž se nám nikdo neobtěžoval říct, že teď budeme tři dny v tréninku, čili bez targetů, a že za to dostaneme normálně zaplaceno. Přijeli jsme na pole a dělali to, co ostatní, protože první věc, kterou nám supervisor ukázal, bylo až jak třídit maliny. Stejně tak jsme pak sami museli přijít na to, kde najdeme napsané, v kolik jdeme do práce, a spoustu dalších věcí. Část z nich nám vysvětlili asi o dva týdny později, když přijeli další lidi. Což nás docela pobavilo. No jo, proč se zdržovat tím, aby něco vysvětlovali pouhým osmi lidem...

Sbírání
Na stojan jsme si dali tři bedničky a do nich vyskládali do každé deset takových těch plastových kelímků, ve kterých ty maliny koupíte v obchodě. Pak jsme maliny třídili na hodně zralé, míň zralé a málo zralé + všechno, co se rozpadalo nebo bylo přezrálé, byl rubbish a patřilo to do kýblu. Sice jsme hlásili i kolik máme rubbishe, ale mám podezření, že v praxi nikoho nezajímalo, jestli máte půl kýble nebo dva, když jste nestíhali... Takže ti, co nebyli poctiví pitomci jako já, ho prostě nesbírali, nebo ho schovávali pod ty hezké.
Jelikož na naší farmě nám platili za hodinu (základní plat byl šest liber, ti lepší dostávali víc, ti nejlepší poměrně výrazně víc), museli jsme plnit targety. Předpokládalo se, že budeme sbírat čtyři kila malin za hodinu (rubbish se samozřejmě nepočítá). Když měl člověk štěstí na řádky, nebyl to takový problém. Když štěstí neměl, nebo byl prostě pomalý, poslali ho z pole domů (každé dvě hodiny se kontrolovalo, jak kdo stíhá) a většinou musel podepsat warning. Čtvrtý znamenal vyhazov. Byl to hrozný stres, aspoň teda pro mě, těžko jsem to snášela, i když jsem nebyla nejhorší picker (ovšem do dobrého jsem měla daleko). Spousta lidí prostě lhala, když se ptali na target, ale na to já prostě nejsem. A díky nim pak asi taky někdy target nesnížili, i když jsme to očekávali...

Proto jsem poměrně ocenila, když u nás bylo málo malin a poslali nás na jinou farmu. Tam byl jiný systém: platilo se za bednu - za 2,5 kila malin to byly 3 libry, takže to vlastně bylo o něco míň, ale kromě toho byla půllibra za kilo rubbishe, na čemž se taky dalo něco naškrábat. Mohli jsme si kdykoli udělat přestávku a když jsme byli unavení, prostě jsme si sbírali svým pohodovým tempem. Mnohem příjemnější. A jelikož jsme tam byli většinou kolem deseti hodin (na naší jsme byli nejdýl ani ne osm, a když pak bylo málo malin, jenom kolem tří-čtyř), vydělali jsme za den víc než u nás, i když to bylo hrozně únavné.
Ovšem nezávidím jim, když je malin málo a oni za těch deset hodin vydělají prd. U nás jsme měli tu výhodu, že když nestíhal nikdo, snížili targety, ale plat zůstal stejný.

Výplata
V průběhu toho měsíce jsme dostávali každý pátek papír s rozepsanou výplatou, cenou ubytování a tak. Peníze jsme dostali až při odjezdu. Lépe řečeno, peníze jsme měli dostat teprve při odjezdu.

Odjezd se oznamuje týden předem. Při té příležitosti se nás zeptali, jestli chceme výplatu v cashi nebo na účet. Jelikož jsme nechtěli platit hromadu poplatků, řekli jsme, že v cashi. O pár dní později jsme šli upřesnit, že bychom rádi dostali anglické bankovky, protože skotské je u nás problém vyměnit. Bylo nám řečeno, že to není možné, že dostaneme skotské - což mimochodem celkem nechápu, protože jsme si je za anglické bez problémů vyměnili ještě v Couparu. Navíc z té druhé farmy, kde nás platili hotově, jsme měli jenom anglické (až na dvě skotské pětilibrovky). Ach, ta ochota, ta nás jednou všechny přivede do hrobu... Konečně nadešel den odjezdu a k našemu velkému překvapení jsme v hotovosti dostali pouze zálohu na ubytování, výplatu nám poslali na účet. Prý proto, že jsme na začátku do jednoho z toho milionu papírů vyplnili číslo účtu. Což udělali všichni. Nějak jsem to nepochopila. Ale peníze už přišly, což je to hlavní...

Závěr
Takže... pokud vyrazíte do Skotska na maliny, pamatujte si dvě věci: 1. malinová sezóna je krátká, takže když vám napíšou, že máte přijet později, a vy to uděláte, prostě budeme mít jen málo práce na konci pobytu místo na začátku, přičemž zaplatíte majlant za přebookování letenky; 2. jste levná pracovní síla z východu, a přesně tak se s vámi i zachází. Celkem hodně lidí vyhodili, hodně jich skončilo v mínusu. Přesto je možné si tam něco vydělat - a sežrat spoustu malin. A když u sbírání myslíte na to, kolik dostanete na hodinu v ČR, je to vlastně docela příjemná brigáda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tina tina | E-mail | 27. května 2014 v 13:11 | Reagovat

ahoj prosim ťa nenapísala by si meno tej druhej farmy, ja sa toto leto chystám na james neill a hľadáme ešte niečo lepšie. Ďakujem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.