Den 12: Kniha, která nejvíc připomíná tvůj život - Čekání na Godota

26. července 2012 v 14:00 | Iswida |  30 Day Book Challange
Čekání na Godota - Samuel Beckett

Dva tuláci, Vladimír a Estragon, dva dny a tajemný Godot, který ne a ne přijít. Absurdní dialogy. Zvrácený vztah dvou další postav. Kolik je v absurdních dramatech z života každého z nás... (nebo kolik je v našich životech absurdity, žeano). Zabíjení času, čekání na někoho, kdo nám konečně změní život, to vše s nádechem prázdnoty, bezvýchodnosti, melancholie, lhostejnosti. A přitom je to vlastně docela vtipné.

Je to další kousek, který mě dostal až napodruhé. Možná musí člověk znát konec, aby se kruh uzavřel a on do něj mohl vklouznout hned od začátku. Navíc když jsem pak četla pozorněji, vyvstávali i ze zdánlivě nesmyslných částí dialogu opravdu zajímavé úvahy. Možná by stálo za to si to přečíst s tužkou v ruce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vFVG vFVG | Web | 2. srpna 2012 v 21:37 | Reagovat

Čekání na Godota je dokonalý skvost!

Četl jsem jej chvilku před maturitou, poněkud horečnatě; a čekal jsem, že to bude vesměs hloupost, mlácení prázdné slámy, protože všichni už přece víme, že dobře, ono se nic nestane, tak o co jde.

A ta knížka mně pak tu představu obrátila naruby. Ne že se tam nic neděje! Tam se právě děje mnohem víc, než kolik toho jde většinou najít v knihách, o nichž nevíme, jak končí, a/nebo končí smysluplně.

Godot je podstatný každou větou. V nich se ukrývají samotné příběhy a sdělení. Na celkové vyústění se okázale ukazuje zadnice, a dobře mu tak. Godot je sotva absurdní. U mě je spíš absurdní psát o dalších lidičkách, jak si vedou živoutečky, které jsou „vtipné, poučné, milé“ a kdesi cosi.

Základní ideu jsem si celkem spojoval s Bondyho úvahami o substančním a nesubstančním ontologockém modelu, o tom snad někdy sám napíšu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.