O dešti a vlacích

15. června 2012 v 20:06 | Iswida |  Básně
Nejdřív verše, žvanění bude na dýl (pod čarou). Psala jsem to ve vlaku cestou z přjímaček.


Zavřený deštník nad hlavou
jako vodosvod
a oči bezpečně zabořené dolů

Tunely koušou do vlaků
až rozklepou se louže
kolem kolejí

A sotva bylo by kam zalézt
spolu
pod palbou v podpalubí
důležitých cest

.


Tak si zase jednou připadám jako naivní malá holka. Vždycky jsem si myslela, že scia jsou zlo, že by všude měly být oborové přijímačky, ale už si nejsem tak jistá, a to hlavně kvůli pohovorům. Že v té testové části strašně záleží na tom, jestli se vám ty otázky trefí do znalostí, to je jedna věc, aspoň jde o ty znalosti. Ale pohovory mi opravdu vzaly iluze o profesionalitě a vysoké úrovni Karlovky.
Jsem ochotná se smířit s tím, že na některé obory se prostě musí člověk naučit hromadu věcí, aby ho tam vůbec vzali, zatímco na jiné o nich nemusí vědět vůbec nic, to je vcelku náš problém, když prostě nechceme jít na stavárnu nebo na ekonomku. Ale proč na některé obory berou běžně až na třetí pokus? A proč polovinu bodového hodnocení uchazeč získá za pohovor, který záleží především na tom, kdo ho zkouší? Na angličtinu bylo těch komisí sedm a jestli mezi nimi byl takový rozdíl, jako mezi tou, u které jsem byla, a tou, co mě zkoušela následující den na divadle, nechápu, jak na tom může tolik záležet. A podle reakcí ostatních tam nejspíš velký rozdíl opravdu byl.
Ne že bych na to chtěla svádět vlastní neschopnost (vlastně to nedopadlo zas tak špatně, pořád ještě se můžu vlézt do limitu, i když bych to moc růžově neviděla), ale nesympatický chlápek, co se rozvalí v židli a mumlá si pod fousy, takže jsem se furt musela ptat, co vlastně říkal, otázky, které nezjistí naprosto nic ani o mých znalostech, ani o mých čtenářských zájmech... Jsem blbá, nechala jsem se vystresovat a dělala jsem hrozné chyby, ale nejvíc mě štve že jsem prostě nedostala možnost ukázat své přednosti, zatímco své slabiny jsem předvedla snad všechny. Na závěr mi řekl, že mám víc číst. Mně. Víc číst. Mně, která bez knížky nevyjde z domu.
Je to trochu ironie - nejspíš neudělat přijímačky kvůli tomu, díky čemu jsem si původně myslela, že je udělám - mým čtenářským zájmům.

Pravý opak mě čekal následující den. Zkoušející na divadelní vědě se na mě všichni usmívali, nejdřív ze všeho se mi představili (teprve pak jsem si uvědomila, že to ten buran na angličtině neudělal) a diskutovali se mnou o tématech, na kterých opravdu poznali, jestli mě to zajímá, jestli si to umím dávat do souvislostí a co jsem zjistila v prostudované literatuře. Když jsem vyšla ven, nemyslela jsem si, že mi dají tolik bodů, kolik mi dali, protože jsem počítala s tím, že tam hned tak někoho prostě nevezmou, ale stejně jsem byla spokojená, protože jsem věděla, že jsem ukázala, co opravdu vím. Ten počet bodů už tu spokojenost jenom umocnil (vlastně se cítím trochu provinile, nemyslím si, že bych toho věděla až TAK moc, určitě tam byli lepší lidé, kteří dostali míň...).

Perlička na závěr: hned vedle zkoušeli na filmová studia. V osm, kdy jsme tam všichni měli být, přišel ten chlápek a řekl, že začnou kolem půl deváté (tak to bylo vlastně asi všude). Poté, co jsem zjistila, kdy půjdu, jsme šli s drahým do kavárny na snídani - a ten chlápek tam samozřejmě seděl. Takže to, že jako idioti vstáváte v šest a pak tam stejně čekáte do desíti, zahrnuje i jejich čas na snídani... (Zeptala bych se, proč tam teda proboha nemáme být až na půl devátou, jenže pak by se šlo na snídani o půl hodiny později a začínalo by se v devět...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krvavý koleno Krvavý koleno | 16. června 2012 v 12:24 | Reagovat

Příjmačky a vůbec zkoušky obecně jsou hrozná fraška, to je můj názor. A za ty roky na vš jsem měla fakt dost příležitostí udělat si o tom obrázek. Všechno záleží na člověku. V těchto situacích se krásně ukazuje, jak s člověkem zamává moc, byť tak omezená (jen na akademické půdě) - anebo jak může člověk zamávat s mocí. Máme například profesora (ano, profesora, je to opravdu kapacita v oboru), který nádherně demonstruje, jak mu jsou zkoušky atd. ukradený a že záleží na našich zájmech a taky - že stres je uplně na hovno, takže všechno bere s humorem. Traduje se, že jednou při těžkym testu vlezl pod stůl hledat myš, aby dal studentům aspoň malou šanci... =)
Já nevim, Is... nebuď z toho skleslá. Mě taky Karlovka vzala iluze - na druhou stranu - co to vlastně Karlovka (a školy vůbec -) je? Pouhá instituce, něco, co zaštiťuje určitou skupinu lidí... Jenom lidí =) a o tom to všechno je. Určitě tě někam vezmou, o tom nepochybuju. A je jedině dobře, když budeš vědět, jaký je to vlastně divadlo a tolik tě to už nepřekvapí. Kdybys viděla, co se děje u nás..... =) Skoro začínám věřit myšlence, že žádné seriózní věci/lidi neexistují. Prostě jen chiméra...

2 Iswida Iswida | 16. června 2012 v 13:08 | Reagovat

Hm. Moc se mi nelíbí představa, že to asi bude skoro totéž, co gympl - aneb několikaletý kurz, jak vyjít s debilem. Jsem hrozný idealista, nejsem ochotná pochopit, proč jsou lidé tak nedokonalí :D Ale skleslá nejsem. Pokouším se to brát trochu fatalisticky - kam mě vezmou, tam asi mám jít (nefunguje to, jsem hrozný skeptik, ale když mě to bude bavit, je to vlastně jedno).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.