(bez názvu)

20. června 2012 v 14:04 | Iswida |  Básně
Ehm... Vzpomínáte si (mí drazí imaginární čtenáři), jak jsem v březnu napsala, že mám v počítači spoustu nezveřejněných veršů, které sem postupně přidám, načež jsem zveřejnila dvě básničky a zapomněla na to? Tak teď jsem si vzpomněla. Sice vůbec nevím, co jsem sem chtěla a nechtěla dát a co jsem kam poslala nebo neposlala, ale to je fuk :-D

Tahle je asi únorová. Promrzlá a vlaková. Pamatuju si, že jsem ji psala venku po dočtení Wernishova Zimohrádku a byla mi strašná zima. Četli jste Zimohrádek? Jestli ne, přečtěte si ho. A nevzdávejte to na začátku, ty kratší básně nejsou tak úžasné.

.


dívala jsem se dokud nezastavil
tak uskřípaný
a uvzdychaný z té zimy

a pak
semtam se něco pohnulo
ale stále jakoby neživě
dalece až po obzor
všechno tak dohromady
oddělené

dýchání na etapy
(nádech - zahřát -
vdechnout bělavý život do kamení)

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.