Synové vlčice (s pár slovy o maturitě)

23. května 2012 v 13:21 | Iswida |  Drabbles
Maturitu jsem zvládla nad očekávání dobře. Mám chuť o tom napsat rozsáhlý článek, ale radši si zaplácám úvod k jednomu drabblátku.
Mé improvizační schopnosti jsou prostě k nezaplacení. Na otázky jsem moc štěstí neměla - v ZSV jsem si vytáhla Ekonomii, které jsem se bála nejvíc, naštěstí ne tu nejtěžší část, v angličtině českou, anglickou a americkou kuchyni, která sice taky není moc těžká, zato o tom moc nevím, a ve výtvarce fauvismus, futurismus, pařížskou školu a naivní umění, což je otázka velmi pěkná - za předpokladu že si vzpomenete na víc jak dvě jména ke každému z nich a rozeznáte od sebe jejich obrazy. Výjimkou byla čeština. Sice jsem toužila po Ginsbergovi, Woolfové nebo nějakém absurdním dramatu, ale maturovat ze Skácela bylo prostě skvělé. Odrecitovala jsem tam svou oblíbenou a pak si povídala s komisí o Petru Hruškovi, Magorovi, Dáši Vokaté a Petru Vášovi. Musela jsem vypadat jako strašně kulturní člověk - a přitom jenom jezdím na jednu akci do Hradiště :-D

A teď už ke drabblátku, je celkem milé, tak mu nechci ubrat zas tolik prostoru:
Fandom: Historie



Malou ručkou trhal stébla trávy a pokoušel se výt, jak to slyšel u mámy. Začínal matně chápat rozdíl mezi ním a ostatními vlčími štěňaty. S vyjímkou jednoho, který opodál lezl po čtyřech a snažil se nevlastní brášky chytit do zubů za kůži na krku. Nedařilo se mu to, takže ztěžka dosedl na zem a začal natahovat. Ani to ostatní štěňata nedělala.
Když přišel místní pastýř, pokoušeli se na něj vrčet a chňapali po něm prvními ostrými zoubky. Byl zlý na maminku.
Brzy si osvojili lidské zvyky. Snad v nich ale zůstalo něco vlčího, když na sebe vrčeli v základech města.

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.