Titulek článku nesmí být prázdný.

26. února 2012 v 19:54 | Iswida |  Kecy okolo
Ačkoli většinou prázdný je, i když ho náhodou vymyslím. Možná kdyby zde bylo také upozornění, že text článku nesmí být prázdný... No. Radši nic. Také jsem před pár lety objevila psaní a myslela si, že je to publikovatelné. Později jsem si tím už tak jistá nebyla, ale stejně jsem to zveřejňovala. Teď se snažím dobrat objektivního názoru na mé psaní a zatím to vypadá, že se ho nedočkám.
Ano, správně, další článek, který není třeba číst.


Bylo mi řečeno, že jsem se změnila. Myslím, že mi to bylo částečně vyčteno a asi chápu proč - pokud jsem se totiž opravdu změnila, pak především v tom, že nedělám to, co nechci a o čem vím, že mi to ubližuje. Což bohužel v důsledcích znamená i to, že se nehodlám trápit tím, jestli někdo chápe, proč něco dělám.
Vlastně sama poslední dobou dost uvažuji nad tím, co se se mnou děje. Dost často mě to děsí - když se proberu ze zamyšlení a jsem zmatená, když nespím a když se ztrácím v čase, když mám doopravdy strach z přítomnosti jiných lidí, které bych vlastně měla mít docela ráda... Ale svým způsobem se cítím líp. Nejlépe by se to asi dalo shrnout tak, že jsem se tak trochu zabydlela ve vlastní hlavě a velmi nerada odsud vylézám.
Napsala jsem si seznam věcí, které bych měla do maturity a do přijímaček stihnout. Možná to moc řeším, ale je pro mě důležité se na tu školu dostat. Moc důležité. Představte si, že od nějakých čtrnácti let zoufale toužíte vypadnout z místa, kde jste se narodili, a dělat to, co vás baví. Že celé ty roky strávíte hodinu v antikvariátu, kdykoli se dostanete do většího města, protože to pro vás prostě není samozřejmost. Že vás neskutečně nebaví vysedávat v hospodách s pseudopřáteli a bezúčelně se opíjet, že nemáte rádi sporty, folklór ani žádnou jinou zábavu běžně provozovanou na malebném Slovácku a že už pár let narážíte na krutou nedostatečnost místní knihovny. Že byste dali nevimco za to, abyste mohli jít po městě s vědomím, že vás nikdo okolo nezná a nejspíš už nikdy neuvidí. Já netvrdím, že je tohle místo tak hrozné. Pro většinu lidí asi ne. Ale pro mě je to fakt peklo. A nikdo nebere vážně, když to říkám. Vlastně se mám docela dobře, nic mi nechybí, jenom žiju úplně jiný život, než bych chtěla - tak proč si stěžuju, že?
Už máte představu? Těch posledních pár měsíců, které mi zbývají, abych z tohoto vyvázla, to ani nemůže být nic jiného než pravidelné střídání snění o budoucnosti, deprese z vlastní neschopnosti a nejistoty, jestli náhodou všechno stejně nezůstane při starém - jestli náhodou není chyba ve mě. V určitém smyslu je jasné, že je. V určitém smyslu se dá říct, že "nejsem normální". Chtěla bych od lidí moc, kdybych chtěla mít opravdové přátele, takže chci, aby si mě ostatní nevšímali, nestojím o nic mezi tím - a to se podle mého pozorování opravdu vymyká normě.
A teď je to horší než jindy.
Protože toho mám teď opravdu hodně a nerada se tedy pouštím do experimentů s mezilidskými vztahy.
Takže pokud vás v blízké době něčím naštvu, neberte si to osobně. Pravděpodobně proti vám nic nemám. Jenom je to s vámi moc složité na to, abych se tím teď chtěla zabývat.

Písničku si fakt poslechněte, je geniální:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mardom mardom | 1. března 2012 v 15:54 | Reagovat

Is, držím ti palce, aby sis ty vlastní sny brzo splnila. Je fakt, že většina tvých vrstevníků si neuvědomí, že by něco chtěli, že mají za něčím jít, takže v tomhle vyjímečná jsi. Je fakt, že celé ty čtyři roky, co vím, že chceš vypadnoutm ti držím palce, aby se ti to povedlo. Ráda čtu tvé úvahy, tak jiné a přesto mající svou pravdu, tvůj pohled na svět mě občas udiví, občas potěší, občas zamrzí, ale pořád ho respektuju. A pokud někdy budeš v Praze, tak se určitě ozvi, ráda se s tebou setkám znovu a zase.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.