na Blog.cz

No jo, vidíš, naše vzácná Kateřino, máš pravdu; co by ti šlo vytknout. Nebudu tě přemlouvat. K čemu? Máš rozum.

Dovol, když jsi svoje pocity tak zevrubně popsala, abych ti taky já svoje vylíčil. Už jsem ti říkal, že si mezi vámi dvěma nechci vybírat. Záleží mi na vás obou. Obě máte pravdu, kterou vám nevyvrátím, obě máte vlastní způsoby. V jistých ohledech jste si jistě mnohem podobnější, než bys přiznala. To považuju za váš hlavní problém, zajímá-li tě to. (Ne-li, smůla ti nastala.)

Slečny T. se zdráhám vzdát, protože přes všechny její chyby, kolik jich má, se ke mně před pár lety, kdy jsem to potřeboval nejvíc, chovala (narozdíl od ostatních) jako k člověku, a co víc, dala mně přátelství, které mě tehdy úžasně posílilo. Ona se umí chovat i hezky, víš. Někteří z nás měli tu čest.

Uznávám, že jsme se s tebou mohli vídat častěj. Jedním z následků, že se pokouším praktikovat všeobecnou bezpodmínečnou lásku k bližním (pozůstatek křesťanství ve mně), je, že mám příliš mnoho přátel -- dokonce dobrých -- abych se jim všem mohl svědomitě věnovat. Jsi od nás daleko. A potom, jestli mě od tebe něco oddaluje víc než zeměpis, je to tvá jednoženská nenávist, kterou v sobě nosíš a já se jí bojím. Jsem stále malý chlapeček, který špatně nese zlobu. Chápej.

Stačilo by pomalu.
Pokud hledáš, pak potřebuješ něco nalézt, a netvrdím, že to nutně objevíš u nás. Běž za svou intuicí. Jestli míří od Konibaru pryč, budiž. Třeba to zní jako klišé, ale já bych si skutečně přál, abys byla šťastná.

Chtěla jsem začít psát něco jako bilancovací  článek (zřejmě proto, abych oddálila chvíli, kdy zase budu muset začít s tou pos*** seminárkou), ale nějak nevím, jestli s tím začnu. A od kterýho konce to vzít. Zjistila jsem, že ať bych to vzala odkudkoliv, bylo by to vždycky smutný... byl to hnusnej rok, pro mě z mnoha důvodů nejhorší. Semlelo se všechno, co se semlít mohlo (vlastně ne - naši se ještě rozvádět nezačali, i když furt vyhrožujou ) a já už nějak nemám sílu na to všechno znovu vzpomínat a znovu o tom psát... chtěla bych to špatný vymazat, napořád se toho zbavit. Být zase ta, co si tu bezstarostně povídkovala a básničkovala.
Ale co je zajímavý... zjistila jsem, že čím jsem na tom hůř, tím větší chuť mám pomáhat ostatním. Dodávat jim naději a vracet radost, i kdyby třeba jenom na chvilku. Dělá mi to dobře, což je vzhledem k mý povaze fakt divný. Vlastně celý tenhle rok píšu jen proto, že cítím, že bych tím občas mohla někomu pomoct. Ale proč se o tom zas rozepisuju tady, ach jo, před chvílí jsem podobnej blábol málem poslala Phibovi...

Taky mám ráda výzvy. A miluju nové začátky. A jsem strašně často sama, příliš sama na to, aby to nebolelo. Zjistila jsem, že skoro každý den brečím, a snažím se s tím něco udělat. Někdy si říkám, že jsem fakt na Chocholouška...
Je mi líto, že nejste blíž. Ty a Rav. A že ani s Carmen se nijak často nevídáme. A že mám sestřenku v prdeli na jihu Čech. A že je spousta lidí, kterým začnu věřit, aby se na mě vzápětí vykašlali. Spousta lidí, se kterými nerozumím. A jeden člověk, úžasný, chytrý a vtipný, ke kterému se občas upínám jak tonoucí chytající se stébla... tu není a nikdy nebude pro mě, ani já pro něj. Trochu se snad podobá Honzovi, i když nevím, v čem přesně. A Honza už tu není.
Jak říkám, mizernej rok. Ze svý pozice docela rozumím tomu, co říkáš... rok iluzí. A já je všechny bez výjimky ztratila, protože jsem chtěla "opravdovej život". Doteďka nevím, co to vlastně je.
Asi ten bilancovací článek fakt napíšu...

urazila jsi mě. předně mě zaráží, že někdo jako ty bere v potaz chování někoho takového jako je T. těžko můžeš automatické puse vyčítat, že se ti zakousne do přítele, stejně jako malému dítěti, že rozbilo tvou drahou čínskou vázu. sotva tím něco myslelo, stejně jako ona a jako to dítě z toho taky ještě nemá rozum. pomůže-li ti to, ber ji jako obtížný hmyz. na ten se taky nedá doopravdy zlobit

druhý případ. předvánoční setkání a jak jsme dali přednost (z tvého pohledu) slečně T. jestli tě to zajímá, tak jsi vedle jak ta přeslička. je jen jedna osoba, které na ní záleží víc, než na jiném kamarádovi a ta s ní spí. my ostatní jsme šli za někým, kdo si prošel těžkou životní zkouškou, třikrát se pokusil o sebevraždu (opravdovou a ne jen pro styl) a nakonec skončil na léčení v ústavu (a ne, opravdu nemluvím o T). taková osoba si zaslouží trochu podpory ze strany PŘÁTEL, ne? teď bych ti doporučil, že si máš před ukvapenými závěry vždy zjistit všechna fakta, ale pravdou je, že to setkání s tebou a s tvým mužem bylo dohodnuté předem, já porušil slib a tedy je to jen a pouze moje chyba. nečekám odpuštění, ale věz, že je mi to líto. opravdu

sečteno a podtrženo, myslel jsem si o tobě víc. působila jsi  inteligentně, vzdělaně, s rozhledem. dalo se s tebou mluvit, tvá poezie se dala číst a stále dá. jako u mála lidí jsem si dokonce myslel, že ji docela chápu. byla jsi to, co bych se odvážil považovat za kamarádku. ale takovýhle výlev se nehodí ani na pubertou cloumanou prvačku od nás z gymplu. o to hůř,  jestli to tak opravdu cítíš, Katko, nebo sis jenom potřeboval ulevit. sám bych se rád považoval za tvého kamaráda, protože tě mám jako osobu velice rád, ale jestli to ty cítíš jinak, tak prosím. každopádně ti přeji hodně štěstí do nového života, který ti co nevidět začne a šťastný nový "poslední" rok 2012

Is... Nechci říkat, že chápu, ale Ty víš, že aspoň trochu chápu... Asi jsem Ti k tomu už něco (via ICQ etc.) řekla. Hm-hm. Už abys byla v Praze. :)
Jinak - víš, že tuhle nesnášenlivost chápu. Ovšem sama jsem si prošla i nesnášenlivostí zcela iracionální, kdy mi bývalá spolužačka začala strašně lézt na nervy. (Inu - nebylo to zcela iracionální, chovala se poněkud jako bučící tvor...) Zajisté, že to nikdo nechápal. Kamarádka to evidentně nepochopila doteď a vesele mi navrhovala  společné setkání. A navzdory své dospělosti a moudrosti *ušklíbnutí* jsem byla ráda, že jsem to nakonec nestíhala. Pf-pff.
Ono asi nemá smysl něco lámat přes koleno, když to nejde, tak to prostě nejde...
A vůbec - nadchátející rok bude skvělý; na tom si trvám. :) (Bez smajlíka ani ránu.)

Jako obvykle se vyjadřuji úryvkovitě a zmateně, omlouvám se - nějak jsem zpomlčkovatěla a jasnou stať ze sebe nedostanu. :)

...nemůžu si to odpustit, prostě ne, Is, promiň, že nedržím zobák, možná se pletu, ale-

Watchmaker: Při vší úctě, mám dojem, že jsi Katku nepochopil vůbec. Ono to tak bývá vcelku často, když člověk usuzuje, že někoho chápe...

Co chci říct: nepředpokládám, že by to bylo vystavěno pouze na tom jediném případu, na to je Katka dost racionální. Pubertální výlevy vypadají jinak a pokud  se jich někdo nedopouští, je to právě autorka článku... Tím, že něčí pocity bagatelizuješ a víceméně hodnotíš jako neopodstatněné, aniž by ses nad nimi zamyslel, neděláš dobrou službu druhým, natož sobě.
Poslední věc - člověk obvykle nebývá pouhou automatickou pusou, dokonce by snad měl být schopen i jisté zodpovědnosti za vlastní činy. Pokud se ani po několika hodinách, kdy už alkohol vyprchal, neobjeví špetka výčitek svědomí, pak je tu zřejmě nějaký problém. Dotyčná slečna navzdory svému chování není malé dítě, a pokud se tak chová, možná by bylo vhodné ji trochu usměrnit - namísto jednoduchého přehlížení  jejího jednání. Když se pak najde někdo, kdo to přehlížet nechce a nemůže, těžko mu to vyčítat...

řekla bych to asi takhle: Do Prahy. I s tebou. :)))

nádhera. tak to vypadá, že tady došlo k další kopě nedorozumění. to se mi poslední dobou stává pořád...
rozhodně jsem nechtěl vůbec působit něj útočně a jestli to tak vyznělo, hluboce se omlouvám.
Carmen: já jsem ani jedinkrát nenapsal, ze někoho chápu. navíc ona se dokáže obhájit sama, ne? pokud je teda vůbec z čeho, protože já nikoho z ničeho neobviňuju

další je tohle: jednak o té sebevraždě nevíš ani prd (teď musím připustit, že já taky ne, protože jsem tam nebyl), ale hlavně jsem byl zjevně opět špatně pochopen, což je samozřejmě jenom má vina. sebevražda (a já věřím, že tohle opravdu měla být sebevražda a ne jenom póza - zdůrazňuji, že VĚŘÍM, nikoliv, že VÍM) není řešení NIČEHO A NIKDY! rozhodně ten čin neschvaluju, protože něco podobného může udělat jenom osoba duševně slabá. o to víc ale podobná osoba potřebuje podporu. nicméně jak už jsem říkal, byl jsem to JÁ, kdo porušil slib. lituju toho a nečekám odpuštění. jenom mě prosím přestaňte všichni kopat do prdele.
jo a taky by mě zajímalo co dalšího jsem ti ještě provedl. nebo kdokoliv další (kromě Terky. tam je to doufám jasné a odmítám se k tomu dále vyjadřovat, protože to není moje starost)

ještě tohle. já chápu, že ses potřebovala vypsat a všechny tyhle věci okolo. ani nevíš jak dobře to chápu. ale když je to jenom pro tebe a tvé osobní potěšení, tak jak se ke mně dostal odkaz, směřující sem?

jestli chceš, tak mě vymaž. odsud, ze života, z kama chceš. je to tady tvoje království a ty jsi samostatná lidská bytost. nikdo na světě nemůže říct, že tě zná a já se o to ani nesnažím. jenom jsem právě pohřbil matku a vážně nemám náladu se s někým dohadovat

ale to snad nebylo potřeba. já rozhodně nevidím nic co bys měla vysvětlovat. a taktéž to zopakuju, neměl jsem v plánu na nikoho útočit a už vůbec ne na tebe. viděli jsme se málo a otevřeně říkám, že je to z většiny moje chyba. ale docela jsem si tě oblíbil a jestli jsem zněl nějak bojovně nebo nepřátelsky, tak se hluboce, upřímně a vůbec omlouvám

Is, omlouvám se.
To ti dlužím. (Já vím, už pěkně dlouho). Alespoň lehce na vysvětlenou, proč až teď - ten první pátek ve školním roce - ony provinilé pohledy byly, ale poskrovnu z jediného prostého důvodu - má v depresi zahrabaná mysl  si logicky odvodila z toho, jak jste v pohodě "jakoby nic" přišli na konibar, že ti prostě ještě nic neřekl. Připouštím, že to možná zní hloupě, ale v té chvíli, kdy jsem věděla, že jsem zklamala člověka, kterého miluju a myslela si, že už to nikdy nemůže být jako dřív, jsem prostě nedokázala pochopit, že by ti Kuba už mohl sdělit okolnosti dne předtím a vy dva byste vypadali naprosto stejně jako vždy. A upřímně, ten den pro mě nebyl nejlepší, tak jsem se snažila, co nejvíce chovat, jako by to byl den jako každý jiný. Pak jsem se dověděla, že jsi na mě za tohle chování naštvaná, ale na omluvu tak nějak nebyla vhodná příležitost, když jsi mě viděla sebrala ses a odešla. Je mi blbé řešit to přes net, ale nakonec je to asi jediná možnost.
Jen tak mimochodem, co mám "zadarmo". Připadá mi, že si snad myslíš, že mám dokonalý život prosluněný spoustou přátel. Kamarádů, které mám si vážím. Chtěla jsem být i tvoje (kdysi), kdybys mě neposílala bezdůvodně do prdele (fajn). Když chceš s lidmi vycházet, tak na ně neházej nevraživé pohledy a neignoruj, jak jsi některým dělala. Nechci ti brát kamarády ani nic takového, ráda bych s tebou vycházela, leč to z tvé strany zdá se nepůjde. Nesnášíš mě a zdá se, že mě považuješ za nepřítele číslo jedna. To první poměrně chápu, to druhé mi připadá poměrně úsměvné, ale nejsem necitelná mrcha a mrzí mě to.
A přeji tento rok lepší než ten předchozí.