To byl zase rok...

30. prosince 2011 v 11:36 | Iswida |  Kecy okolo
Letos si ten děsně sentimentální bilanční článek prostě neodpustím, ačkoli stejně nepředpokládám, že by ho četl někdo, koho se týká. Některé věci jsem ani na internet původně vytahovat nechtěla, ale je to můj blog, sakra, kam už bych to jinam měla psát...
Pro ty, co tén výlev číst nechtějí: Přeji vám, abyste 30. prosince 2012 seděli s nohama na stole, vybírali si z několika úžasných možností strávení Silvestra a říkali si "to byl fakt úžasný rok". Ať vám všechno vychází, a když ne, ať máte dost síly bojovat.



TAK JDE ČAS aneb JAK ZTROSKOTAL DALŠÍ POKUS

Rok 2011 byl rokem iluzí. Předsevzetí neřídit se rozumem jsem naštěstí nedodržovala moc důsledně, takže aspoň v tomhle směru nebylo tolik škod. Ale tentokrát budu konkrétnější. 18. prosince 2010 jsem se seznámila s jistou skupinou lidí a podlehla jsem ničím neomluvitelné víře, že tohle je kolektiv, který mi vyhovuje a do kterého zapadnu. Bylo to naivní a hloupé.
Po pár měsících se projevila má šeredná vlastnost hodnotit zvenčí a začlo mi všechno to pokrytectví a pozérství lézt krkem. Všechny objímat a považovat je za přátele, načež nebýt ochotný pro ně udělat ani to, co by považoval za normální i naprosto cizí člověk... nebo si pak z někoho za zády dělat srandu, dokonce písemně? Pomlouvání je jedna věc a v určité míře mi nevadí. Zesměšňování cizích problému mi ale připadá hodně ubohé. Jediné umění, kterému jsou někteří ochotní se věnovat "přes čas", je umění se opíjet a svým následným stavem obtěžovat ostatní.
Jednu konkrétní osobu jsem začala hodně nesnášet. Ostatním to asi připadalo divné, protože předtím jsem se s ní bavila hodně. Ptali se mě, "co mi udělala" - I'm not that kind of person, really.
Na nějakou dobu jsem se od nich celkem distancovala. V létě jsem se rozhodla nechovat jak malé děcko a zkusit to. Některé věci byli fajn. Další zlom ale nastal hned první pátek školního roku (tohle je přesně to, co jsme líčit nechtěla, ale považuji za důležité to vysvětlit).
Hádám, že mi to asi nikdo nevěří, vzhledem k mému následnému chování... Mně vážně nevadí, když se můj kluk jednou v opilosti líbá s jinou holkou, dokonce i když tu holku shodou okolností nemám ráda. Co mi hodně vadí je, když za to můj kluk dostane přes hubu a pořád se omlouvá, zatímco dotyčná se chová jako by nic a okolí také. I kdyby si všichni nebyli vědomi toho, že z těch dvou ona je kurva, která se před začátkem tohoto vztahu líbala každý večer s někým jiným (o jejím chování v předešlém vztahu nemluvě), já jsem si tu omluvu zasloužila - nebo minimálně jeden provinilý pohled. Místo toho jsem opět seděla v rohu a dívala se, jak se celý vesmír točí kolem ní.
Od té doby jí dopřávám té cti, že ji považuji za ztělesnění téměř všeho, co nenávidím. Z velké části je to prostě závist, že ona má zadarmo to, co já se celý život marně snažím získat - za to se myslím stydět nemusím.
Všimli jste si někdy, jak se lidé chovají, když vědí, že máte pravdu, ale jsou na něco přiliš zvyklí, aby to změnili? Mě nemusíte přesvědčovat, že jsem lepší člověk než ona. I ti spolužáci, kteří mi dělali ze života peklo, byli "lepší člověk" než ona (objektivitu tohoto tvrzení jsem ochotna hájit soukromě). Chtěla jsem jenom, aby občas sami od sebe chtěli být radši se mnou než s ní, a to se mi nesplnilo. (Pro vysvětlení - aby mě někdo sám od sebe chtěl vidět, i když se zrovna nenudí, je moje hranice pro to, abych si ho pustila k tělu.) Dokázali mi, že když mají jinou zábavu, na mě se s chutí vykašlou. Mrzí mě to, měla jsem je celkem ráda. Ale co se dá dělat, projdou stejnou bezpečností procedurou (abych jim nezačala znovu věřit) jako před pár lety jiná osoba (V.). Odteď jsou to mí známí, čili na úrovni spolužáků. Nic mezi tím nepřipouštím, na to jsem moc zranitelná. Takhle by to mohlo ten půlrok fungovat. Pak je to jedno, když jdeme každý jinam.

Hodně lidí mi říká, že jsem příliš kritická. Asi ano. Možná kdybych nebyla, pořád by to u mě vypadalo jako na začátku tohoto roku. Se všemi bych se objala, opila se a jela domů stejně osamělá, jako jsem přijela. (Loni na jaře jsem si často zpívala "Is this what you wanted?") A víte, co mě na tom nakonec mrzí nejvíc? Že jsem se celkem vysrala na samostudium. Kdybych se nezabývala takovýma ptákovinama (a nelhala sama sobě, že si chci začít užívat, když opravdu nejsem ráda opilá), nejspíš bych teď v tom šíleném komínu knížek byla o dost dál.

Tento rok samozřejmě obsahoval více "dějových linií". Také musím přiznat, že se stalo i hodně pozitivních věcí. A důležitějších věcí. A jiných věcí. Jenže někým, kdo je většinu času sám, tohle prostě otřese nejvíc... Další z věcí, které nikdo není ochotný pochopit.

Nechci tu vidět žádné komentáře typu "drž se", "to bude dobré" (nebo hůř - "není to tak špatné, jak to vypadá"). Já to nepíšu, abych se litovala. Naopak, chci to uzavřít. Tento rok mě čeká dost věcí na to, abych si věčně lízala rány. Maturita, přijímačky, pak, dá-li Perun, nástup na výšku, zabydlování čtyrysta kilometrů od domova... Bojím se a těším současně. Mám výzvy ráda (a budu vyšilovat, hrozně :-D).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marek S. Marek S. | 30. prosince 2011 v 15:48 | Reagovat

No jo, vidíš, naše vzácná Kateřino, máš pravdu; co by ti šlo vytknout. Nebudu tě přemlouvat. K čemu? Máš rozum.

Dovol, když jsi svoje pocity tak zevrubně popsala, abych ti taky já svoje vylíčil. Už jsem ti říkal, že si mezi vámi dvěma nechci vybírat. Záleží mi na vás obou. Obě máte pravdu, kterou vám nevyvrátím, obě máte vlastní způsoby. V jistých ohledech jste si jistě mnohem podobnější, než bys přiznala. To považuju za váš hlavní problém, zajímá-li tě to. (Ne-li, smůla ti nastala.)

Slečny T. se zdráhám vzdát, protože přes všechny její chyby, kolik jich má, se ke mně před pár lety, kdy jsem to potřeboval nejvíc, chovala (narozdíl od ostatních) jako k člověku, a co víc, dala mně přátelství, které mě tehdy úžasně posílilo. Ona se umí chovat i hezky, víš. Někteří z nás měli tu čest.

Uznávám, že jsme se s tebou mohli vídat častěj. Jedním z následků, že se pokouším praktikovat všeobecnou bezpodmínečnou lásku k bližním (pozůstatek křesťanství ve mně), je, že mám příliš mnoho přátel -- dokonce dobrých -- abych se jim všem mohl svědomitě věnovat. Jsi od nás daleko. A potom, jestli mě od tebe něco oddaluje víc než zeměpis, je to tvá jednoženská nenávist, kterou v sobě nosíš a já se jí bojím. Jsem stále malý chlapeček, který špatně nese zlobu. Chápej.

Stačilo by pomalu.
Pokud hledáš, pak potřebuješ něco nalézt, a netvrdím, že to nutně objevíš u nás. Běž za svou intuicí. Jestli míří od Konibaru pryč, budiž. Třeba to zní jako klišé, ale já bych si skutečně přál, abys byla šťastná.

2 Iswida Iswida | 30. prosince 2011 v 16:19 | Reagovat

Nikdy jsem po nikom nechtěla, aby se s ní přestal bavit. Ale když předem dám vědět, že přijedu a chci vás vidět, a vy přesto jdete radši někam s ní, i když ji vídáte každý den ve škole, nemůžu to nebrat osobně.

Evidentně sis spoustu věcí nevyložil tak, jak jsem je myslela. Především - buď tak hodný a neříkej mi jaká jsem. I přes mou otevřenost dost pochybuji, že vidíš, jaká jsem.

Je sice moc hezké, že se dotyčná párkrát v životě nezachovala jako svině (jen tak pro zajímavost - předpokládám, že ani pro tebe neudělala nic, co by ji samotnou něco stálo?). Pro tvou informaci, neodsuzuju ji za to, že se stejně šlechetně nezachovala ke mně (ne teď, už před lety), ale především za to, jak se chovala a chová ke Kubovi.
Ale vlastně tě celkem chápu. Nikdy bych si nedokázala věřit a chtít něčeho dosáhnout, kdyby nebylo jednoho muzikanta, a taky nerada vidím, když ho někdo nemá rád. Srovnávat ho s ní by ale bylo fakt hloupé.

Co se týče vzdálenosti... tři osoby, které jsou pro mě nesmírně důležité a už dlouho mi hodně pomáhají, žijí v Praze a Pardubicích. To není o tom "jak často", ale "jak".

3 strigga strigga | 30. prosince 2011 v 17:17 | Reagovat

Chtěla jsem začít psát něco jako bilancovací  článek (zřejmě proto, abych oddálila chvíli, kdy zase budu muset začít s tou pos*** seminárkou), ale nějak nevím, jestli s tím začnu. A od kterýho konce to vzít. Zjistila jsem, že ať bych to vzala odkudkoliv, bylo by to vždycky smutný... byl to hnusnej rok, pro mě z mnoha důvodů nejhorší. Semlelo se všechno, co se semlít mohlo (vlastně ne - naši se ještě rozvádět nezačali, i když furt vyhrožujou :D) a já už nějak nemám sílu na to všechno znovu vzpomínat a znovu o tom psát... chtěla bych to špatný vymazat, napořád se toho zbavit. Být zase ta, co si tu bezstarostně povídkovala a básničkovala.
Ale co je zajímavý... zjistila jsem, že čím jsem na tom hůř, tím větší chuť mám pomáhat ostatním. Dodávat jim naději a vracet radost, i kdyby třeba jenom na chvilku. Dělá mi to dobře, což je vzhledem k mý povaze fakt divný. Vlastně celý tenhle rok píšu jen proto, že cítím, že bych tím občas mohla někomu pomoct. Ale proč se o tom zas rozepisuju tady, ach jo, před chvílí jsem podobnej blábol málem poslala Phibovi...

Taky mám ráda výzvy. A miluju nové začátky. A jsem strašně často sama, příliš sama na to, aby to nebolelo. Zjistila jsem, že skoro každý den brečím, a snažím se s tím něco udělat. Někdy si říkám, že jsem fakt na Chocholouška... :D
Je mi líto, že nejste blíž. Ty a Rav. A že ani s Carmen se nijak často nevídáme. A že mám sestřenku v prdeli na jihu Čech. A že je spousta lidí, kterým začnu věřit, aby se na mě vzápětí vykašlali. Spousta lidí, se kterými nerozumím. A jeden člověk, úžasný, chytrý a vtipný, ke kterému se občas upínám jak tonoucí chytající se stébla... tu není a nikdy nebude pro mě, ani já pro něj. Trochu se snad podobá Honzovi, i když nevím, v čem přesně. A Honza už tu není.
Jak říkám, mizernej rok. Ze svý pozice docela rozumím tomu, co říkáš... rok iluzí. A já je všechny bez výjimky ztratila, protože jsem chtěla "opravdovej život". Doteďka nevím, co to vlastně je.
Asi ten bilancovací článek fakt napíšu...

4 WatchMaker WatchMaker | 31. prosince 2011 v 13:35 | Reagovat

urazila jsi mě. předně mě zaráží, že někdo jako ty bere v potaz chování někoho takového jako je T. těžko můžeš automatické puse vyčítat, že se ti zakousne do přítele, stejně jako malému dítěti, že rozbilo tvou drahou čínskou vázu. sotva tím něco myslelo, stejně jako ona a jako to dítě z toho taky ještě nemá rozum. pomůže-li ti to, ber ji jako obtížný hmyz. na ten se taky nedá doopravdy zlobit

druhý případ. předvánoční setkání a jak jsme dali přednost (z tvého pohledu) slečně T. jestli tě to zajímá, tak jsi vedle jak ta přeslička. je jen jedna osoba, které na ní záleží víc, než na jiném kamarádovi a ta s ní spí. my ostatní jsme šli za někým, kdo si prošel těžkou životní zkouškou, třikrát se pokusil o sebevraždu (opravdovou a ne jen pro styl) a nakonec skončil na léčení v ústavu (a ne, opravdu nemluvím o T). taková osoba si zaslouží trochu podpory ze strany PŘÁTEL, ne? teď bych ti doporučil, že si máš před ukvapenými závěry vždy zjistit všechna fakta, ale pravdou je, že to setkání s tebou a s tvým mužem bylo dohodnuté předem, já porušil slib a tedy je to jen a pouze moje chyba. nečekám odpuštění, ale věz, že je mi to líto. opravdu

sečteno a podtrženo, myslel jsem si o tobě víc. působila jsi  inteligentně, vzdělaně, s rozhledem. dalo se s tebou mluvit, tvá poezie se dala číst a stále dá. jako u mála lidí jsem si dokonce myslel, že ji docela chápu. byla jsi to, co bych se odvážil považovat za kamarádku. ale takovýhle výlev se nehodí ani na pubertou cloumanou prvačku od nás z gymplu. o to hůř,  jestli to tak opravdu cítíš, Katko, nebo sis jenom potřeboval ulevit. sám bych se rád považoval za tvého kamaráda, protože tě mám jako osobu velice rád, ale jestli to ty cítíš jinak, tak prosím. každopádně ti přeji hodně štěstí do nového života, který ti co nevidět začne a šťastný nový "poslední" rok 2012

5 Carmen Carmen | 31. prosince 2011 v 21:26 | Reagovat

Is... Nechci říkat, že chápu, ale Ty víš, že aspoň trochu chápu... Asi jsem Ti k tomu už něco (via ICQ etc.) řekla. Hm-hm. Už abys byla v Praze. :)
Jinak - víš, že tuhle nesnášenlivost chápu. Ovšem sama jsem si prošla i nesnášenlivostí zcela iracionální, kdy mi bývalá spolužačka začala strašně lézt na nervy. (Inu - nebylo to zcela iracionální, chovala se poněkud jako bučící tvor...) Zajisté, že to nikdo nechápal. Kamarádka to evidentně nepochopila doteď a vesele mi navrhovala  společné setkání. A navzdory své dospělosti a moudrosti *ušklíbnutí* jsem byla ráda, že jsem to nakonec nestíhala. Pf-pff.
Ono asi nemá smysl něco lámat přes koleno, když to nejde, tak to prostě nejde...
A vůbec - nadchátející rok bude skvělý; na tom si trvám. :) (Bez smajlíka ani ránu.)

6 Carmen Carmen | 31. prosince 2011 v 21:27 | Reagovat

Jako obvykle se vyjadřuji úryvkovitě a zmateně, omlouvám se - nějak jsem zpomlčkovatěla a jasnou stať ze sebe nedostanu. :)

7 Carmen Carmen | 31. prosince 2011 v 21:38 | Reagovat

...nemůžu si to odpustit, prostě ne, Is, promiň, že nedržím zobák, možná se pletu, ale-

Watchmaker: Při vší úctě, mám dojem, že jsi Katku nepochopil vůbec. Ono to tak bývá vcelku často, když člověk usuzuje, že někoho chápe...

Co chci říct: nepředpokládám, že by to bylo vystavěno pouze na tom jediném případu, na to je Katka dost racionální. Pubertální výlevy vypadají jinak a pokud  se jich někdo nedopouští, je to právě autorka článku... Tím, že něčí pocity bagatelizuješ a víceméně hodnotíš jako neopodstatněné, aniž by ses nad nimi zamyslel, neděláš dobrou službu druhým, natož sobě.
Poslední věc - člověk obvykle nebývá pouhou automatickou pusou, dokonce by snad měl být schopen i jisté zodpovědnosti za vlastní činy. Pokud se ani po několika hodinách, kdy už alkohol vyprchal, neobjeví špetka výčitek svědomí, pak je tu zřejmě nějaký problém. Dotyčná slečna navzdory svému chování není malé dítě, a pokud se tak chová, možná by bylo vhodné ji trochu usměrnit - namísto jednoduchého přehlížení  jejího jednání. Když se pak najde někdo, kdo to přehlížet nechce a nemůže, těžko mu to vyčítat...

8 Raven Raven | Web | 1. ledna 2012 v 15:37 | Reagovat

řekla bych to asi takhle: Do Prahy. I s tebou. :)))

9 Iswida Iswida | 1. ledna 2012 v 22:35 | Reagovat

Do Prahy s námi čtyřmi. Závěr tohoto roku chci oslavit s vámi.

Carmen, děkuju. Moc děkuju. Možná se k tomu ještě vyjádřím, teď na to jednak nemám sílu, jednak mám příjemnější věci na práci. Snad jen... co se týče té automatické pusy, v tom článku jasně říkám, že ta část, že se mi "zakousla do přítele", mi na tom celém vadí nejmíň.

10 Iswida Iswida | 2. ledna 2012 v 15:24 | Reagovat

strigg, snad tento rok bude lepší. Pro mě ten minulý rok nebyl jednoduchý z více důvodů, než co jsem tady psala. I když většina je asi malicherných. Hodně můj pohled ovlivnili i problémy mých blízkých - prostě nejsem schopná pochopit, jak se někdo může chovat tak hrozně a mít se dobře, zatímco jiní jsou tak skvělí lidé a život si s nima tak hraje. Fakt jsem se zase jednou přesvědčila o vlastní bezmoci. Nedokážu ani změnit vlastní život, natož někomu pomáhat.
(A taky teď brečím mnohem častěji, než by mi bylo milé...)

Watchmaker: Taky jsem se v tobě spletla. Tento článek jsem napsala, abych aspoň trochu vysvětlila své chování. Podle Kuby jsem to měla udělat osobně, jenže to já prostě neumím.  Myslela jsem si, že jsi ochotný mi aspoň naslouchat, když už ne se mě pokusit pochopit, ale tys ani ten článek nevnímal. Jinak bys mi jako odpověď nemohl vytknout to, co tam sama popírám.
V čem ses spletl nejvíc - ten článek je o mně, ne o vás. Myslela jsem, že je to z něj zřejmé - především v něm vyčítám sama sobě, že jsem čekala víc.
K tvé odpovědi: jak může někoho jako já nezarážet její chování, když přesně takovýto lidé mi celý život ubližují? A když vidím, jak ona zneužívá lidi, které mám ráda?
Na další věc jsem už odpověděla - nevadilo mi, co se stalo, vadilo mi, že to ona bere jako samozřejmost a Kubovi se to vyčítá.
"druhý případ": věděla jsem, kdo tam je. Mohla jít s námi. Domluvila jsem to proto, že jsem věděla, že budu po tom týdnu někoho potřebovat. "Doopravdy, ne jen pro styl". Na rozdíl od vás se docela znám a vím, jak se mnou zacloumá pobyt ve společnosti. Mohla bych rozebírat, co si myslím o reakci "ožeru se a jdu se věšet" a na druhé straně o vašem neustálém dělání si legrace z člověka, který bere antidepresiva, ale to není předmětem diskuze. Nevyčítám vám to, byla moje chyba, že jsem očekávala, že mě podržíte. Asi prostě přeceňuju lidi, když si myslím, že mi rozumí. Ale jak Carmen správně podotkla, nejde o jeden, ani o pár konkrétních případů.
Další věc, která ti zjevně unikla, je to, že tento článek není vylévání citů, ale obrana před nimi. Je to uzavření této kapitoly, protože to nezvládám. Vím, že ne vždycky reaguju racionálně, ale ať chci nebo ne, takové situace mě prostě zraní a já fakt nemám ráda probrečená odpoledne. Možná bych se taky měla ožrat a "pokusit o sebevraždu" (neuznávám pokusy, obzvlášť ne víc než jeden, když se někdo opravdu chce zabít, nejpozději napodruhé se mu to podaří. a jsme zase u pozérství a přitahování pozornosti...), aby to někdo bral vážně. Škoda, že nerada ubližuju těm pár lidem, kterým na mě záleží...
Problém je, že si občas někdo myslí, že mě zná, a pak není ochotný vnímat, co říkám, tak jak to myslím.

11 WatchMaker WatchMaker | 2. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

nádhera. tak to vypadá, že tady došlo k další kopě nedorozumění. to se mi poslední dobou stává pořád...
rozhodně jsem nechtěl vůbec působit něj útočně a jestli to tak vyznělo, hluboce se omlouvám.
Carmen: já jsem ani jedinkrát nenapsal, ze někoho chápu. navíc ona se dokáže obhájit sama, ne? pokud je teda vůbec z čeho, protože já nikoho z ničeho neobviňuju

další je tohle: jednak o té sebevraždě nevíš ani prd (teď musím připustit, že já taky ne, protože jsem tam nebyl), ale hlavně jsem byl zjevně opět špatně pochopen, což je samozřejmě jenom má vina. sebevražda (a já věřím, že tohle opravdu měla být sebevražda a ne jenom póza - zdůrazňuji, že VĚŘÍM, nikoliv, že VÍM) není řešení NIČEHO A NIKDY! rozhodně ten čin neschvaluju, protože něco podobného může udělat jenom osoba duševně slabá. o to víc ale podobná osoba potřebuje podporu. nicméně jak už jsem říkal, byl jsem to JÁ, kdo porušil slib. lituju toho a nečekám odpuštění. jenom mě prosím přestaňte všichni kopat do prdele.
jo a taky by mě zajímalo co dalšího jsem ti ještě provedl. nebo kdokoliv další (kromě Terky. tam je to doufám jasné a odmítám se k tomu dále vyjadřovat, protože to není moje starost)

ještě tohle. já chápu, že ses potřebovala vypsat a všechny tyhle věci okolo. ani nevíš jak dobře to chápu. ale když je to jenom pro tebe a tvé osobní potěšení, tak jak se ke mně dostal odkaz, směřující sem?

jestli chceš, tak mě vymaž. odsud, ze života, z kama chceš. je to tady tvoje království a ty jsi samostatná lidská bytost. nikdo na světě nemůže říct, že tě zná a já se o to ani nesnažím. jenom jsem právě pohřbil matku a vážně nemám náladu se s někým dohadovat

12 Iswida Iswida | 2. ledna 2012 v 20:29 | Reagovat

Znovu a ještě jednou opakuju, co bylo už u toho odkazu: považovala jsem tento článek za aspoň částečné vysvětlení mého chování v uplynulém roce. Není to článek "abych se vypsala", považovala jsem za důležité to ujasnit a uzavřít. Evidentně jsem se spletla.

13 WatchMaker WatchMaker | 2. ledna 2012 v 21:30 | Reagovat

ale to snad nebylo potřeba. já rozhodně nevidím nic co bys měla vysvětlovat. a taktéž to zopakuju, neměl jsem v plánu na nikoho útočit a už vůbec ne na tebe. viděli jsme se málo a otevřeně říkám, že je to z většiny moje chyba. ale docela jsem si tě oblíbil a jestli jsem zněl nějak bojovně nebo nepřátelsky, tak se hluboce, upřímně a vůbec omlouvám

14 fleur_packyt fleur_packyt | 6. ledna 2012 v 2:11 | Reagovat

Is, omlouvám se.
To ti dlužím. (Já vím, už pěkně dlouho). Alespoň lehce na vysvětlenou, proč až teď - ten první pátek ve školním roce - ony provinilé pohledy byly, ale poskrovnu z jediného prostého důvodu - má v depresi zahrabaná mysl  si logicky odvodila z toho, jak jste v pohodě "jakoby nic" přišli na konibar, že ti prostě ještě nic neřekl. Připouštím, že to možná zní hloupě, ale v té chvíli, kdy jsem věděla, že jsem zklamala člověka, kterého miluju a myslela si, že už to nikdy nemůže být jako dřív, jsem prostě nedokázala pochopit, že by ti Kuba už mohl sdělit okolnosti dne předtím a vy dva byste vypadali naprosto stejně jako vždy. A upřímně, ten den pro mě nebyl nejlepší, tak jsem se snažila, co nejvíce chovat, jako by to byl den jako každý jiný. Pak jsem se dověděla, že jsi na mě za tohle chování naštvaná, ale na omluvu tak nějak nebyla vhodná příležitost, když jsi mě viděla sebrala ses a odešla. Je mi blbé řešit to přes net, ale nakonec je to asi jediná možnost.
Jen tak mimochodem, co mám "zadarmo". Připadá mi, že si snad myslíš, že mám dokonalý život prosluněný spoustou přátel. Kamarádů, které mám si vážím. Chtěla jsem být i tvoje (kdysi), kdybys mě neposílala bezdůvodně do prdele (fajn). Když chceš s lidmi vycházet, tak na ně neházej nevraživé pohledy a neignoruj, jak jsi některým dělala. Nechci ti brát kamarády ani nic takového, ráda bych s tebou vycházela, leč to z tvé strany zdá se nepůjde. Nesnášíš mě a zdá se, že mě považuješ za nepřítele číslo jedna. To první poměrně chápu, to druhé mi připadá poměrně úsměvné, ale nejsem necitelná mrcha a mrzí mě to.
A přeji tento rok lepší než ten předchozí.

15 Iswida Iswida | 6. ledna 2012 v 14:45 | Reagovat

Tebe jsem sem nezvala a nemám ti co říct. Kdybys trochu přemýšlela, došlo by ti, že konkrétní případy na mém vztahu k tobě mají mnohem menší podíl než všeobecně tvé chování k ostatním lidem, hlavně Kubovi. Nevím, co myslíš tím posíláním do prdele, protože když jsem to začala dělat, už jsem neměla o tvé "přátelství" zájem.
Je přehnané říct, že nenávidím tebe. Nenávidím tvé vlastnosti, ty mi jen sloužíš k tomu, abych to dávala najevo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.