Drabble a kousky úvah...

21. prosince 2011 v 16:16 | Iswida |  Drabbles
V komentáři u cloverdee jsem právě četla známou věc: lásky odcházejí, přátelé zůstávají. Myslím, že u mě to platí naopak. Každý z mých partnerů se musel smířit s tím, že ti před ním nikdy nebudou úplně minulost. A (téměř) každý z nich mě podpořil víc a dlouhodoběji než kterýkoli z mých "přátel". (Ty internetové přátele z toho s dovolením vyloučím, jakkoli mě drží nad vodou, nikdy je nebudu pokládat za součást reality.) Jsou to právě "přátelé", kdo se na mě vždycky vykašle, sotva jim začnu věřit. Lžu, když tvrdím, že jsem je nikdy neměla, dost často za ně někoho začnu považovat - nebo minimálně uvěřím, že se z toho časem přátelství stane. Ale je to ode mě hloupé.

Pokusila jsem se napsat slíbené drabble pro Kowalského (a zjistila, že nerada píšu pro někoho, koho neznám). Nelíbí se mi. Možná napíšu ještě jedno. Je z fandomu Harryho Pottera o jedné z mých oblíbených postav. Má o tři slova víc:

Nevzpomínám si, že by v mém životě byla nějaká nejkrásnější chvíle. Kdysi jsem si schraňovala střípky šťastných okamžiků jako zbraně - některé chvíle v Brumbálově armádě, různé rozhovory a večery. Nemyslím si, že by tyto okamžiky měly význam pro někoho, kdo není jako já. Pomáhaly mi, když jsem byla sama a bála jsme se. Mazlila jsem se s nimi jako s něčím velice vzácným.
Časem se ale ohladily. Ze střepů zůstaly jen malé kamínky, které jsem občas svírala v dlani jako talisman. Nepotřebovala jsem už mít čím se bránit. Kouzelnický svět procházel znovuzrozením a s ním i já. Spolu s Nevillem a ostatními.

Snad je dost optimistické. Ve skutečnosti totiž nevěřím, že Lenka Láskorádová je tak pohodářská a lhostejná k názoru ostatním, jak v knihách vystupuje. Spousta z těch výstředností, co dělá, se dá považovat za obranné mechanismy. A ne, nesnažím se z ní dělat samu sebe, fakt si to myslím. Stejně jako nevěřím, i přes závěr drabblu, že by se někdy mohla přestat cítit osamělá. V sedmém díle se dozvídáme, že jsou pro ni hlavní postavy velice důležité, ale ona pro ně bude vždycky druhořadá (je to věc pomyslného kruhu přátel, které kolem sebe většina má. tím nemyslím takové to "pravé přítelství", stačí, když se zajímají, co ten člověk dělá a občas ho sami od sebe chtějí vidět. když je do určité doby někdo nezíská, jen těžko se pak může někam zařadit, protože všichni automaticky předpokládají, že má svůj kruh, a berou ho jaksi mimo). Jediný, kdo jí může nabídnout plnohodnotné přátelství, je Neville.

A vůbec, ještě na Silvestra srhnu tento rok a pak už slibuju, že o tomhle tématu přestanu. Zasloužila bych proliskat. Je moje vlastní blbost, že se neřídím tím, co jsem za těch pár let zjistila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 25. prosince 2011 v 15:54 | Reagovat

A mně se to drabble hrozně líbí, protože mám Lenku ráda a vidím ji tak nějak podobně. "Něco" při tom čtení vidím, nejsem si jistá, co přesně to je, ale... má to kouzlo, takové to opravdové kouzlo starých harrypotterovských povídek.

Přátelství? Vidíš, každý to má jinak. Já, kdybych neměla přátele a rodinu, neměla bych už nikoho. Tím chci říct, že žiju nezamilovaná, případně nemilovaná. Už kolik let. A čím dál tím víc si uvědomuju, že na světě je jen pár, opravdu jen pár lidí, kterým můžu bezvýhradně věřit, když řeknou "mám tě rád". Z přátel jsou snad jen tři. Ale o to jsou pro mě cennější, o to víc si jich vážím, o to víc je miluju... pro mě se to nedá paušalizovat. Někteří přátelé zůstávají. Jiní odcházejí a mnohdy to bolí, ale... dokud jsou tu ti tři... mám pro koho žít.
Huh, to byl zas jednou patetickej výlev.

2 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 17:54 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.