Dvanácté, návrat k autoterapii

30. listopadu 2011 v 20:28 | Iswida |  Úlomky
Silnice budou zase o něco nebezpečnější: mám řidičák *pyšně* (sice zatím ne fyzicky, ale už je to jisté, občané Uherského Brodu a okolí to mají zpečetěné). Také jsem odprezentovala v rekordním čase (a přesto poctivě) napsanou seminárku o Slovanské mytologii. Za dva týdny máme stužkáč a pak už snad budeme konečně mít svatý pokoj. Pořád ještě mám do výtvarky 3 maturitní práce z 15ti...

Co se úlomků týče, nějak si zase začínám do poezie vylévat pocity (ne že bych to někdy nedělala, ale v mnohem menší míře nebo dost stylizovaně). K této trojici: první je jenom taková myšlenečka. Druhá je snad ještě míň, tak nějak na uklidnění. A třetí jsem už dlouho chtěla napsat. A možná ji ještě párkrát napíšu jinak. Kristián je můj pomalovaný tvořící notes.




ČTYŘIATŘICÁTÝ (začínají mi ty číslovky lézt krkem, asi začnu zas od jedničky)

Stále mě udivuje
proč černá k černé vždycky ladí
nejenom na šatech
Ťukám si prstem do klávesy
oči upřené do pozadí
a na rtech - jako vždycky - vzdech

*

PĚTATŘICÁTÝ

Odměnou za čekání
můžeš si přát
Už?
Tak sfoukni svíčku
a dávej pozor
Za chviličku
přání se vyplní

Jenom mi prosím slib, že
nebudeš zklamaná
když se nic nezmění...

*

ŠESTATŘICÁTÝ

Ach Kristiáne!
Ve vší důvěrnosti
brečím ti na stránky.
Kristiáne, Kristiánku,
všechny moje zlosti
vrývám do tebe.
Kristiáne, věříš mi?
Věříš, že moje slova jsou pravá?
Kristiáne, proč to nepřestává?
Nechci už mluvit,
nechci, přísahám!
Kristiáne? Mám strach,
bojím se, že svět sní mě
k obědu
jako přílohu.

Kristiáne,
já už nemohu...

*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mardom mardom | 19. prosince 2011 v 16:30 | Reagovat

Ta poslední je prostě nádherná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.