Historie jednoho podzimu

14. října 2011 v 19:58 | Iswida |  Kecy okolo
Loni jsem si říkala, že narozdíl od předchozích let opravdu nemám čas. Letos si říkám, co bych jen dala za tolik času, kolik jsem měla loni.
Poslední měsíc byl nezvykle akční. Tak v bodech. A k poslechu má záříjová posedlost:





1. První půlka září se táhla v depresi. Začala jsem autoškolu. Existuje jistá šance, že jednou budu i schopná u řízení zvládat všechno zároveň...
2. Rozhodla jsem se načas vzdát alkoholu, protože jsem na něj prostě poslední dobou neměla chuť a pila ho v podstatě ze zvyku a pak mi z něj bylo těžko (nikoli špatně). Ke svému velkému zklamání jsem zjistila, že přestat pít se nedá, protože vás k tomu bude okolí tak dlouho nutit, až vám i sobě naprosto zkazí náladu.
3. To pravé nestíhání začalo na konci září. Ve středu bylo volno a zašli jsme do kina na Dvojí život Veroniky. Nejvíce mě na celém filmu nadchla hudba. A také loutkové představení. Takže další hudební vložka:


4. Ve čtvrtek 29. jsem se vypravila s cizím gymplem a svým drahým do Vídně. To město je prostě krásné. Kdyby se tam nemluvilo tím hrozným jazykem, klidně bych tam žila.
5. V pátek pak přišla dlouho očekávaná akce - další Studentská jeskyně slov. Abyste rozuměli, v Uherském Hradišti se každý poslední pátek v měsíci pořádá autorské čtení. A tady jsem četla já. A dalších pět lidí, což mě dost rozladilo. Nemluvě o přítomnosti některých osob a nepřítomnosti jiných. Ale nakonec to bylo fajn.


6. Hned v sobotu jsme se pak vydali na koncert skupiny Znouzectnost. Jestli ji neznáte, doporučuji prozkoumat. Ukázku sem dávat nebudu, ještě nevím, který písnička bude má oblíbená. Možná Písnička s velkým P.
7. Následující týden jsem se pracně zařadila do normálního režimu - a sotva jsem byla připravená na hromadu písemek a zkoušení, které mělo přijít, chytla mě migréna. Představuju si ji přibližně jako starou ženskou s velkými kruhy pod očima, na jedno oko je slepá, má křivý, nesouměrný obličej, shrbená záda a špinavé hadry. Možná ji nakreslím.
8. V pátek jsem už naštěstí bylo poměrně v pohodě, a tedy připravená na koncert Any Popovic...
9. ... a v pondělí jsem vyrazila se školou do Prahy. V šest ráno (večer nebo následující den - taky jsme toho moc nenaspali - musela být fakt sranda se mnou komunikovat).
10. Antikvariáty. To byl můj hlavní a rozhodně nejplodnější program. Přede jsme si vytiskla seznam s komentáři. Favorit: Polí pět (polipet.cz).
11. Až mě zase jednou napadne jít k psychologovi, první, na co se ho zeptám, bude, jak je možné, že někdo, kdo má fóbii s davů, má tak hrozně rád Prahu a metro. Nejspíš je to prostě jiné, když z té hromady lidí každý má svůj cíl.
12. Zatímco za světla jsem s pohybem po Praze neměla nejmenší problém, po setmění jsem se ztrácela. Nezdá se vám, že je Praha potmě úplně jiná?
13. Neviditelná výstava. Zajímavá zkušenost, ale nenechte se tam šoupnout ve větším množství. Neužijete si to. Ale dala jsem si poslepu kafíčko :-)

A to je prozatím vše. Doufám, že druhá půlka října bude zoufale nudná, abych už konečně začla něco dělat (například seminárku...).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krvavý koleno Krvavý koleno | Web | 24. října 2011 v 23:04 | Reagovat

Páni, na tý fotce ti to sekne! ;) jak říká jedna moje kamarádka: "Já bejt chlap, tak tě balim!"
Jinak doufám, že tě depky brzo pustí/případně už žádný nemáš. Vídeň je krásná, taky jsem tam byla. Snad dokonce ve stejném ročníku na gymplu jako ty. Před Vánoci, bylo to kouzelný. Ale ta němčina je kříž... Učíš se jí jako druhý jazyk? Já se jí učila a o to míň jsem ji měla ráda =D

Praha je po setmění úplně jiná. V tom naprosto souhlasím. Taková čarovnější. Bydlím tu celý svůj život, ale Prahy se asi nikdy nenabažím. Ovšem taky záleží, v jaké části Prahy se pohybuješ. Ony ty okrajové části mají zase úplně jinou atmosféru, takovou pěkně periferií zavánějící, ale tak slaďoučkou... =) No, dost básnění. Tvému podzimu zdar a ukaž se tu častěji!

2 Iswida Iswida | 25. října 2011 v 20:36 | Reagovat

Už se těším, až Prahu líp poznám. Já německy neumím ani kváknout, o to míň ji mám ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.