Verše o zranitelnosti

15. září 2011 v 16:17 | Iswida |  Básně
Pozdně srpnová, kterou jsem zveřejnila na minimaxu a pak na ni téměř zapomněla...





Tři čtvrtě na půlnoc.

Schoulená v peřině
mám strach o ovečky
na lávce nad propastí,
jimž hrůzou chvějí se nohy.

Potom tma sní mě.
(Jenom tak.
Bez oblohy.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krvavý koleno Krvavý koleno | Web | 15. září 2011 v 18:14 | Reagovat

Pěkná miniaturka, ale podle mýho, upřímně - četla jsem od tebe i lepší...
Každopádně jsem ale moc ráda, že jsi to sem dala a já si to mohla přečíst, pže na minimax nechodim =)

2 strigga strigga | 16. září 2011 v 22:57 | Reagovat

(Jenom tak.
Bez oblohy.)

Děsivě vtahující představa.
Obzvlášť v kontrastu s třesoucíma se křehkýma nožičkama nočních oveček.
Jedna, dvě...

3 Raven Raven | 19. září 2011 v 17:52 | Reagovat

A i když tě ta tma zbaští, stejně nemůžeš spát... a pak už jen ty ovečkové nožičky nad propastí... jej. Je to takové... velmi sugestivní.

Já osobně bych zalezla pod peřinu. A nekoukala ven. protože pod peřinou je ta tma vždycky krapet únosnější...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.