O jízdě vlakem a pohlednicích

25. května 2011 v 19:52 | Iswida |  Ke zbytku
V současné době svůj volný čas kromě spánku věnuji dvěma věcem - čtení a cestám vlakem za svým drahým. A samozřejmě bezúčelnému brouzdání po internetu, při kterém občas narazím na něco opravdu úžasného.



K té první: dočetla jsem eseje Virginie Woolfové, v češtině vyšlé ve výboru Jak to vidí současník. Mimořádně jsem se těšila na esej Pan Bennet a paní Brownová, neboť jsem díky poznámce u jedné nebo dvou povídek, tušila čeho se týká. Mluví o tom, že každá literární postava začíná někde u paní Brownové, se kterou jedete ve vlaku. Vyslechnete útržek hovoru, nějak to na vás zapůsobí a vaše fantazie začne pracovat, snažíte se dojem zachytit. Čím víc detailů si všímáte, tím víc znáte svou paní Brownovou. Povídky, které jsem zmiňovala, jsou tvořeny právě takovým fiktivním příběhem osoby, kterou vypravěč viděl ve vlaku.
Popravdě řečeno je esej věnována tomu, jakým způsobem tehdy současní a už tehdy starší autoři vytváří charaktery postav. Ale vymýšlení příběhu spolucestujícího (nebo spíše snaha ho vyčíst z jeho oblečení a chování) mě zaujalo natolik, že se tím teď občas bavím (čímž se dostáváme k té druhé věci).
Ne vždycky se ale ve vlaku nudím. Jízda vlakem mě podivně uklidňuje. Když jsem *doplňte přídavné jméno, které pro vás nejlépe vystihuje onen neklidný, zoufalý stav ducha*, přeji si, aby cesta byla delší. A když se ani nenudím, ani nepotřebuju přestat myslet, jednoduše pozoruji lidi kolem. Co čtou, jestli si přikyvují do rytmu, když mají na uších sluchátka, jak jehlice stařenky v sedadle naproti tiše cinkají o sebe - což vlastně neslyším, ale vím, že cinkají. V autobuse tak dobrý výhled nemáte. A tam navíc lidé většinou spí.
Lidé jsou všeobecně velmi zajímaví. I ten nejobyčejnější z nich je naprostý originál. Uvědomuju si to snad čím dál jasněji - a fascinuje mě to.
Ale teď k té třetí věci: objevila jsem POSTCROSSING. A mám z toho radost jako malé dítě. Narazila jsem na to tady, na blogu ovesné vločky, kde si o tom taky můžete přečíst víc. Já jsem zatím odeslala dvě pohlednice - do Ruska a do Německa. Doufám, že brzy dorazí a že příjemcům udělají radost.
(Trochu mě trápí, že mám tak ráda lidi, a současně mě tolik věcí nevýslovně štve. A myslím, že už vím, která lidská vlastnost mi nejvíce vadí - nesnáším sobce. Myslím totiž, že s klidným svědomím můžu říct, že sobecká nejsem, a to bych na to vzhledem k mé věčné osamělosti možná i měla právo - rozhodně větší než jiní.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 12. června 2011 v 20:40 | Reagovat

Jéje, zmínka o mně :-) Jsem ráda, že nejsem sama, kdo má z pohlednicování radost jako malé dítě. Když přistane pohled do schránky neudržím se a poskočím si. Doufám, že se o pohledech budeš zmiňovat více, tedy, pokud se ti bude chtít.

Cestování vlakem je nekonečná zábava, hlavně, když se díky ČD protáhne z plánovaných dvou hodin na čtyři a více. Ještě, že jsou tam lidé, všichni něčím zajímaví, i svou nudností.

Kategorie sama pro sebe jsou průvodčí. Ti vážně stojí za pohled. Přeji hezký večer.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.