Zkouška trpělivosti z pera Umberta Eca

1. března 2011 v 15:55 | Iswida |  Ke knihám
aneb Foucaultovo kyvadlo.
Už ani nevím, jak dlouho jsem tuto knihu četla a kolika jinými knihami jsem ji proložila, kolikrát jsem u ní nadávala, že ten člověk (autor) je nesnesitelný puntičkář s tendencí ke snaze vzdělat čtenáře. Ale stálo to za to. Rozhodně stálo.


Vydání, které se ke mně dostalo, rafinovaně tají svých sedm set stran pomocí velice tenkého papíru, což je kruté, ale na druhou stranu trochu povzbudivé. Člověka však překvapuje, že po celkem akčním začátku se najednou ocitne na sté straně, dvousté straně, třísté straně - a pořád čeká, až se začne něco dít. Hlavní zápletka knihy, Plán, totiž vzniká teprve od strany čtyřsté. Pojala jsem podezření, že se autor prostě a jednoduše rozhodl čtenáře natolik seznámit s tím ledovcem pod vodou, aby si dokázal pořádně vychutnat tu špičku. Stejně mi ale připadá, že nic nevím. Nejspíš to bude prostě tím, že tady nejde zdaleka jen o příběh. Zkrátka pokud jste četli Jméno růže, tady to vypadá podobně, ale trpělivost to zkouší ještě víc.
Celou knihou se nese mystično a příslib nějakého tajemství. Jakýsi jediný pevný bod na Zemi, vyšší moc, zde představuje Foucaultovo kyvadlo v muzeu Conservatoire v Paříži. Postavy neustále naráží na tajná společenství a čtenáři se dokonce poštěstí být svědkem několika rituálů. Současně se ale toto všechno někdy téměř sarkasticky zpochybňuje. Když se konečně něco začne dít - a kolem šestisté stránky to začne být opravdu napínavé - není dost dobře jasné, co je skutečnost a co vize paranoidní mysli, a dokonce ani závěr nám všechno neobjasní. Nechci vám toho říkat moc, pokud byste se totiž odhodlali projít celou knihou, která je uspořádána jako kabalistický strom, až k vyvrcholení vystupňovanému vším, co jste se dozvěděli, nerada bych vám kazila zážitek.
Kniha působí současně trochu roztříštěně, díky dlouhé době a různým místům, na kterých se odehrává, a díky proložením vyprávění texty jiné postavy, a současně nesmírně precizně. Jednoduše řečeno - jestli si tuhle knížku vytáhnu u maturity, budu šťastný člověk, hned tak na ni totiž nezapomenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dax Dax | Web | 1. března 2011 v 17:23 | Reagovat

Parádní kniha, ale podruhé bych dlouho hledal odvahu...

2 strigga strigga | 1. března 2011 v 21:24 | Reagovat

Hehe... ano, a přesně proto jsem si dnes z knihovny odnesla Pratchettovu Barvu kouzel a budu se raději zabývat Zeměplochou než maturitní četbou. :-) Nic proti dlouhým knihám, takový Svět podle Garpa má taky bezmála 600 stran a přečetla jsem to během pár dní, ale na tohle, zdá se, bych potřebovala mnohem více volného času, než je mi můj týdenní rozvrh ochoten poskytnout...

3 Iswida Iswida | 3. března 2011 v 19:21 | Reagovat

Já jsem to ani nečetla proto, že je to maturitní četba, já mám takové ty "klasiky" fakt ráda

4 strigga strigga | 3. března 2011 v 21:28 | Reagovat

Jop, já to chápu :-) a upřímně tě obdivuju. Kdybych já dokázala přečíst takovouhle knihu, mohla bych si blahopřát, ale asi mám na to málo mozkových buněk... ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.