Huxleyho Ostrov

5. října 2010 v 19:02 | Iswida |  Ke knihám
První zcela spontánní komentář, který mě napadá, je jedoduché "ach bože". To by však na článek nestačilo, takže podrobněji...

Aldous Huxley byl nepochybně velice inteligentní, úžasný muž. Je také nevyvratitelné, že jeho myšlenky jsou zajímavé a originální. V mnohém i výstižné. Ale... Zkrátka jsem dospěla k závěru, že filozofie a beletrie by se neměly míchat dohromady, aspoň tedy ne tímto způsobem. Možná je to tím, že jsem nečetla jeho další díla, ale přesto... Autorovi údajně kniha zabrala "dvacet let přemýšlení a pět let psaní". Chvilku jsem měla dojem, že ji budu pět let číst a dvacet let trávit, a to i přes poměrně sympatický rozsah - okolo tří set stran.

Román není založen ani tak na ději jako spíš na filozofické myšlence ideální společnosti a kritice existující společnosti, techniky a totalitních režimů. Novinář se víceméně omylem dostane na ostrov jménem Pála, který se od okolního světa distancuje. Lidé na něm žijí zcela jiným způsobem, záleží na jedinci, na prožívání, na "tady a teď". Spolu s hlavní postavou - Williamem Farnabym se dozvídáme všechny možné skutečnosti o tomto světě, ať už v otázkách duchovna, práce, sexu, vědy nebo vzdělání. Zároveň je tento svět neustále ohrožován snahou okolního světa získat odsud ropu. Tuto ideu bohužel podporuje i budoucí rádža této země, beznadějně pod vlivem své matky. V závěru knihy rádža spojí Pálu s přilehlou totalitní zemí a dlouho budovanou dokonalou společnost nevyhnutelně čeká zkáza.

Rozumějte: Většinu knihy někdo vysvětluje Willu Farnabymu, jak něco na Pále chodí. Že je to občas celkem zdlouhavé mi nevadí. Ono je to v podstatě i dost zajímavé. Když se to tak vezme, kdyby se nad tím půlka lidí na planetě aspoň na minutu zamyslela, změnilo by to svět.
Co mě ale přivádělo k šílenství je všudypřítomné dokonalé štěstí. Takové to "dělám všechno, co chci, dělám to tak, jak chci, a s tím, co nemůžu ovlivnit se bez problémů vyrovnám". Je to tak strašně utopické, až to bolí. Minimálně pro člověka, jako jsem já, to působí strašlivě nepřirozeně. Za vrchol a zároveň skvělou ukázku považuju loutkové divadlo Oidipus na Pále, kde pálanský chlapec a dívka přemluví Oidipa, aby se neoslepil, a jeho matku, aby se nezabila.

Je těžké tuto knihu hodnotit. Připadá mi současně skvělá a příšerná. Rozhodně ale nelituji, že jsem nad ní ten čas strávila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Lithiel Lady Lithiel | Web | 6. října 2010 v 21:02 | Reagovat

Zní to opravdu zajímavě :) Musím si tu knížku přečíst, nebo ji nedostanu z hlavy :)

2 Iswida Iswida | 6. října 2010 v 22:21 | Reagovat

[1]: Můžu tě ujistit, že až si ji přečteš, tak už ji tuplem nedostaneš z hlavy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.