*neartikulovaný výkřik*

17. září 2010 v 16:50 | Iswida |  Kecy okolo
Jsem unavenáunavenáunavenáunavenáunavená. Ani ne tak fyzicky. Nechce se mi spát. Ale... Jsou tu jisté na nervy jdoucí skutečnosti, jedna dokonce infarkt téměř způsobující, ale to je fuk. Nejvíc mě štve, že tolik času trávím ve škole naprosto zbytečně, protože to, co nás naučí ti profesoři, které máme, bych se naučila za deset minut doma sama. Dokonce i radost ze seminářů mi kazí fakt, že o výtvarném umění nic nevím a na SVS mám profesorku, kterou jsem nechtěla, takže do něj chodím dvakrát... Ale já prostě chci vědět těch pár vět navíc, i když tam kvůli tomu většinu dvouhodinovky znudeně sedím.

Nečetli jste někdo náhodou Huxleyho Ostrov? Blížím se k polovině a mám strašnou chuť s tím seknout. Ne že by mě to přímo nebavilo, ale pokud je druhá půlka furt stejná, což předpokládám... Nic proti utopii, i když mě ta dokonalost lehce irituje. Nic proti rozvleklým filozofickým monologům v knížkách. Ale tohle je na mě příliš.

Co se tvorby týče, můžu vám nabídnout:
a) stýskací žvásty, melancholické kecy a nedopsané písničky z umění psaného
b) další kresby ze školy a akvarelovýma pastelkama kreslenou Ofélii, se kterou vůbec nejsem spokojená, protože nemám ráda barevné kreslení, nejde mi to a navíc z té oranžové vznikla po namočení žlutá...
c) podobný článek

Ano, vážně mě kreslení začalo bavit. Ale co už taky v té škole sedm hodin denně dělat, že...
Zjistila jsem, že kreslím stejně jako píšu: je to malé, nedokonalé, ale vždycky jsem aspoň s malým kouskem spokojená...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.