Jak léto letí

1. září 2010 v 10:09 | Iswida |  Kecy okolo
Nemůžu se tomuto zbytečnému léto rekapitulujícímu článku ubránit. Obzvlášť dnes, v první den školy, kdy zaplať pánbůh díky výměně oken na gymplu stále ještě sedím doma.

Toto léto se vyznačovalo střídáním až příliž nabitých období se dny naprosté nečinnosti. Těžko říct, které části nakonec byly lepší...
Začalo to aktivně. Aerosmith, které jsem si užila, přestože O2 arénu jsem si fakt zrovna nezamilovala, a to hned prvního. Už o dva dny později pak English camp. Jeden ze zážitků, které mě vyzbrojily pro školní rok. Přes počáteční nedůveru a obavy, přes hyperaktivitu většiny Amíků a ultrahyperaktivitu jedné z nich, přes snahu o nenásilnou evangelizaci, bylo to krásné a já si tak v sobě nosím prvních pár hřejivých kamínků, se kterými se budu mazlit, až na mě ve škole bude Kolouchová řvát. Nehledě na Bibli, kterou opravdu čtu a opravdu si ji do té školy budu brát :-)

Pak následoval odpočinek a večery s mým drahým. Sem tam hospoda. Milé období. Na přelomu července a srpna měla ale přijít další část plná akce. Jeskyně slov, koncert a hurá směr Bratislava - Zlaté piesky. Počasí na nás moc hodné nebylo, přesto jsme si stihli užít jak vody, tak jeden druhého. Další hřejivý kamínek. Následoval koncert. Další víkend měl patřit psí boudě - chci říct chatě s C&R&S. Škoda, že to nevyšlo. Příští léto mi jen tak neuniknete děvčata!

A pak opět odpočinek, tentokrát ne tak dlouhý. Konec se nesl ve znamení oslav. Přestože opravdu nejsem stavěná na dlouhé vztahy, tomuhle věřím. Za ten rok úspěšně prošel dostatkem zkoušek, aby zvládl i tu největší - přes tři sta kilometrů mezi námi.
A nakonec? Olomouc. Velice rozporuplná Olomouc. Přesto... člověk si nakonec pamatuje to dobré.

A co mi tyto prázdniny daly? Konečně trochu času s přáteli bylo pro mě k nezaplacení. Také jsem toho dost přečetla a zase si trochu ujasnila, co chci. Nenapsala jsem toho sice moc, ale to snad taky doženu. Přestože ne všechny chvíle byly hezké, ve srovnání s předchozími letními prázdninami tohle bylo něco jako pohádka (kdo mě tehdy znal, ví, o čem mluvím).

Abych pravdu řekla, tento článek píšu z jediného důvodu. Bojím se. Spousta věcí už mě stačila ujistit o tom, že tento rok nebude lehký. Píšu tento článek, aby se ty hřejivé kamínky zase pořádně rozpálily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 banneryikonkyreklamy banneryikonkyreklamy | Web | 1. září 2010 v 10:14 | Reagovat

Ahoj. Máš hezký blog a rád bych si na blog přidal tvojí ikonku nebo reklamu tak se na můj web mrkni.. Díky

2 mardom mardom | 16. září 2010 v 11:39 | Reagovat

Snad bude dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.