Pár slov o dílech Virginie Woolfové (II. část)

17. srpna 2010 v 21:15 | Iswida |  Ke knihám
PRVNÍ ČÁST NÍŽE


Dalším velkolepým, do posledního detailu propracovaným dílem jsou Vlny. Ty mě zaujaly hlavně po formální stránce. Jsou tvořeny pouze přímou řečí, monology šesti hlavních postav, které ovšem představují jejich myšlenkové pochody, nikoli řeč. Výjimku tvoří pasáže líčící jednotlivé části dne od svítání do soumraku tvořící paralelu k průběhu života postav. Hlavní myšlenkou knihy je individualita a současně sounáležitost lidí. Závěrem knihy je dlouhý monolog jedné z postav, jakési shrnutí jejich životů, a jediná poslední (krásně zvukomalebná) věta "Vlny se lámaly o břeh."

Úryvek: (Bernard) "Každý z nás byl ale jiný. Vosk, ten panenský vosk, jenž halí páteř, roztál každému z nás do jiných shluků skvrn. Chrochtání příštipkáře, co přefikl holku mezi angrešty, prádlo na šňůře, pevně vzduté, mrtvý muž ve stoce, jabloň, strohá v měsíčním svitu, krysa prolezlá červy, třpyt, z něhož kape modř - to vše brázdilo a třísnilo náš bílý vosk, každému odlišně. Louis byl znechucen podstatnou lidského těla, Rhoda naší krutostí, Susan nedovedla vyřknout, co cítí, Neville chtěl řád, Jinny lásku a tak dál. Strašlivě jsme trpěli, dělíce se do nespjatých těl."
.

Flush je ve tvorbě madame Woolfové jedinečný. Tvoří něco jako odpočinek mezi dvěma složitými, rozsáhlými romány. Jde o životopis anglické básnířky Elizabeth Barrett Browningové psaný z pohledu jejího psa Flushe. Na Flushově vnímání okolí vidíme kritiku tehdejších poměrů (př. rozdělení psů v Londýně na vyšší třídu a plebs). Tím, že se na život paní Barrett Browningové díváme očima psa, taky získává jinak úplně obyčejný, běžný příběh na zajímavosti. I když kniha pojednává o citových poutech s nevinnou němou tváří, nepůsobí sentimentálně, spíš často vtipně a odlehčeně. Jako obohacující odpočinkové čtení mohu vřele doporučit.
.

Román The Years je další, o kterém vám nic nepovím. Nevím ani, jestli vůbec vyšel česky…
.

Poslední a podle mě nejslabší román Virginie Woolfové nese název Mezi akty. Vypůjčím si z předmluvy upravený Shakespearův citát: Celý svět je scéna a muži i ženy, všichni jsou herci, a zároveň i diváky a kritiky. Toto se knize povedlo jakž takž vyjádřit, také má samozřejmě skvěle zpracované postavy a to všechno, ale celku něco chybí. Možná, že madame Woolfová opravdu dílo nestihla dokončit.
.

Madame Woolfová je také autorkou několika povídek. Ke mně se dostal soubor osmnácti povídek jménem Strašidelný dům. Některé z nich představují náčrt či doplněk větších děl, jiné jsou zcela samostatné. Namátkou, co mě nejvíc oslovilo:
Zahrady v Kew - impresionistická povídka, popisuje záhon v zahradě a jakoby mimochodem i okolo jdoucí lidi a jejich hovor. Krásná scéna se šnekem.
Lappin a Lapinová - vyjadřuje pocit sdílení v manželství. Novomanželé si vymyslí vlastní svět, který sdílejí jen oni dva. Když to manžel začne pokládat za hloupost, znamená to konec šťastného manželství.
Odkaz - jedna z nejprozaičtějších z těchto povídek. Žena zemře, každému ze svých známých něco drobného odkáže, svému muži však zanechá jen své deníky, které s ním nikdy předtím nesdílela. Muž postupně zjišťuje, že se scházela s jiným mužem, který spáchal sebevraždu, a ona jej následovala.
.

Důležité v tvorbě Virginie Woolfové však nejsou jen její romány, jak už jsem říkala v úvodu. K nerománové tvorbě vám však mohu uvést jen dva příklady, další eseje mé tři drahé knihovny postrádají.
Vlastní pokoj je esej vycházející ze dvou přednášek, která se zabývá vlivem hmotných věcí a situace na psaní žen. Autorka vysvětluje své tvrzení, že žena ke psaní potřebuje 500 liber ročně a vlastní pokoj. Samozřejmě se věnuje také diskriminaci žen, uvádí i spoustu výroků, které o nich pronesli slavní muži.

Úryvek: "Právě o to jde. Intelektuální volnost závisí na hmotných věcech, poezie závisí na intelektuální volnosti. A ženy byly vždycky chudé, nejen dvě stě let, nýbrž od počátku času. Ženy měly menší intelektuální volnost než synové athénských otroků. Ženy tedy neměly sebemenší šanci psát poezii."
 .
Tři guineje mají být v podstatě imaginární odpovědí muži na otázku jak mohou "dcery vzdělaných mužů" pomoci zabránit válce. Má tři části - ohledně možnosti vzdělávání žen, ohledně jejich pracovních příležitostí a nakonec i o tom, jak mohou ovlivnit společnost a dění rozdílným způsobem, než muži. Je to hodně feministicky laděná esej, stejně jako předchozí, a pro dnešního čtenáře je hodně zajímavá už proto, že se dozví spoustu informací o postavení žen v minulosti. Jen bych autorce vytkla, že se chvilkami moc opakuje a zbytečně esej natahuje.
 .

A to by bylo ode mě vše. Pokud jste to někdo četli až do konce, buďte na sebe pyšní a nechte tu komentář, ať ostatní vidí, jakou máte nebetyčnou trpělivost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amy Amy | E-mail | Web | 19. května 2011 v 12:50 | Reagovat

Dočetla jsem až do konce. Bylo to zajímavé čtení, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a z tvého popisu mě nejvíce zaujala kniha Orlando, takže se po ní možná časem porozhlédnu :-)

2 JamElere JamElere | E-mail | Web | 10. května 2017 v 3:30 | Reagovat

Amoxicillin Clavulanate 200 28.5 Propecia Y Embarazo Amoxicillin 875 Mg For Ear Infections Prednisone Without A Script  <a href=http://byuvaigranonile.com>viagra</a> Cialis Pas Cher Livraison Rapide Propecia Risques Brand Name Cialis 20mg Propecia Effects On Women Benign Prostatic Hyperplasia Comprar Genericos Kamagra Propecia Fast Delivery

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.