Nebeská kancelář

18. června 2010 v 19:50 | Iswida |  Povídání
Tak jo, dávám si předsevzetí, že do konce června bude v každé rubrice aspoň jeden článek (případně umažu rubriky :-D). Takže vám sem rovnou pichnu takovou velice odlehčenou povídku. Vím, že to, že prózu obvykle nepíšu, není dost dobrá výmluva, ale na něco to svést musím, ne?



"Andělko, byla byste tak hodná a přinesla mi kávu?" zavolal postarší muž, protáhl si ruce a otočil se k počítači, který působil, jako by pocházel z daleké budoucnosti. Za okny kanceláře zářila ničím neporušená obloha.
"Složku 1907238," přikázal muž a naklonil se blíž k monitoru. "Další programátor. Další, kdo chce dosáhnout mé nehynoucí slávy!" zamumlal. Rukou nervózně poklepával na stůl.
"Andělko, zavolala byste mi slečnu Ďáblovou?" požádal sekretářku, které před něj právě položila kouřící hrnek. Trvalo pouze několik vteřin, než do místnosti vkročila velice provokativně oděná dáma.
"Další programátor?" zeptala se soucitně. Starší muž v koženém křesle u počítače přikývl.
"Poslední dobou jen sedíš u Googlu a hledáš je," zakroutila hlavou. "Nechci být škodolibá - vlastně naopak, to velice chci, každopádně nezačínáš na tom být tak trochu závislý?" Odpovědi se jí však nedostalo.
"Je to aspoň jeden z těch lepších?"
"Amatér. Stačí, když té jeho nedokonalé krabičce poradíš, že ho občas taky nemusí poslouchat," doporučil.
"Nepošleš mu aspoň vir? Nebaví mě pořád řešit tvou posedlost. Zneužíváš toho, že našeptávání je moje práce. Boží trest je Boží trest, nezapomínej na to," řekla rozladěně.
"Mám důležitější případy," namítl. Noha pod stolem se mu nervózně třepala. "Nesmí mě překonat. Nikdy mě nikdo nesmí v programování překonat! Já jsem tady Bůh!" zařval výhružně a ukázal ke dveřím. Dáma v červeném si jen klidně vyměnila chápavý pohled se sekretářkou a s elegantním kroucením zadečkem opustila místnost.

* * *

"Andělo? Andělo, co tu ta ženská chce, nevolal jsem ji!"
"Omlouvám se, pane, hned ji odvedu, pane, nezlobte se, pane," vyhrkla sekretářka. V čemkoli dalším jí však dáma v červeném zabránila.
"Mám pro Boha překvapení. Bude se mu líbit," prohlásila a svůdně se usmála. Ani nečekala, než ji k tomu muž vyzve, a spustila: "Budeš mě milovat." Tázavě pozvedl prošedivělé levé obočí.
"S pokušením to zkoušej dole, já ti na to nenaletím," zavrčel.
"Podceňuješ mě."
"Tak to vyklop, co pro mě máš?"
"Popros," špitla koketně.
"Bůh nikdy neprosí!" zavrčel a pod podlahou kanceláře cosi zablesklo.
"Tak dobře. Naučila jsem Windows na různých počítačích radit si navzájem. Dějí se zajímavé věci. Nevysvětlitelné." Zasmála se. Muž se naklonil k monitoru a přikázal: "Ukaž mi síť!"
Pak se otočil na protější zeď plnou desítek plazmových obrazovek, na kterých začaly problikávat záběry zoufalých, do klávesnic mlátících, vlasy si trhajících uživatelů.
"To je nádhera!" vykřikl muž v euforii a mlátil do mezerníku jako šílený. "Nádhera!" Pak se zarazil.
"Nevyřeší to?" zeptal se nedůvěřivě.
"Neboj. Navíc, jsou to jen drobnosti - tajemné změny v nastavení, nemyslná hlášení... Programátorům ješitnost - pardon, vím že to slovo nemáš rád - nedovolí si přiznat, že něco neumí vysvětlit, budou to ignorovat. Běžný uživatel si neporadí s ničím, to bys už mohl vědět," vysvětlila a sedla si na kraj stolu, takže jí krátká sukně odhalila většinu stehna.
"Skvělé. Nikdo, nikdo počítačům neporozumí tak, jako já!" prohlásil spokojeně a výhružně zároveň, náhle však zvážněl.
"Ale jak říkáš, jsou to jen drobnosti. Budou pokračovat, budou se vyvíjet a… Netvař se tak, nevymyká se mi to z kontroly! Přesto… chtělo by to svět od těch zvědavců zase trochu vyčistit."
"Vyčistit?" zeptala se nejistě.
"Vždyť víš. Programátoři jsou tak hříšní tvorové… A žijí tak krátce!"
"Nemyslíš tím snad -," zalekla se. "U mě dole už je narváno, posíláš mi tam poslední dobou skoro každého! Nehledě na to, že jsi mi zase snížil příspěvky na údržbu kotlů." Muž ji však ignoroval.
"Andělko, zavolejte mi Smrt!" přikázal.
"Takže ani večer nepřijdeš?" zeptala se ještě slečna Ďáblová u dveří.
"Promiň, zlato, mám moc práce," řekl, ne beze smutku. Ale jak sama řekla, Boží trest je Boží trest.
"Andělko, kde je ta Smrt?" zavolal netrpělivě. Pak se obrátil k počítači, naťukal na klávesnici několik tajemných slov a s neskrývaným potěšením stiskl "VYHLEDÁVAT".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lea lea | Web | 20. června 2010 v 0:28 | Reagovat

Docvaklo mi to až v poslední části.

Příspěvky na údržbu kotlů mě rozesmály :D

A taky profesorčino m n p , že jo :D

2 Brigita Brigita | Web | 17. dubna 2011 v 10:13 | Reagovat

Vážně vtipný. :D Prý: Já jsem tady Bůh! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.