Jak se dělá (náš) školní časopis

16. června 2010 v 13:02 | Iswida |  Ke zbytku
Opět je vyučování. Dvě hodiny fyziky. Há. Tak když už údajně v redakci zrovna dělám práci, kterou jsem stihla už ve svém volném čase o přestávkách dávno udělat, aspoň vám povím, jak to u nás (ne)funguje...



Kapitola první: redaktoři

Je září. Část studentů si říká "letos bych se mohl začít učit". Část znechuceně pozoruje, jak se zase nic nezměnilo. Část spí. Dva lidé píšou článek. Pak je tu zcela unikátní skupina: nový studenti. Ti přijdou na schůzi do redakce v poměrně hojném počtu. Jednou. Zůstane jeden nebo dva s různou a často hrůznou úrovní a frekvencí psaní. Tím se počet redaktorů zvyšuje na dva a půl (já, neboli šéfredaktor, nacistický komunista Viktor, který si příští rok klidně odmaturuje a nechá mě tu, a ti nový = půl).

Kapitola druhá: ilustrátoři

Zajímavá kategorie. Neexistující. Slibující. Neplnící. Ležící spící. Poskytuje šéfredaktorovi to úžasné potěšení připomínat někomu osmkrát jeden obrázek, a tu rozkoš z adrenalinu, když ještě den před tiskem stále nemá obrázek na obálku.

Kapitola třetí: technický redaktor

Tady se poprvé setkáváme s blbostí šéfredaktora. Náplní práce technického redaktora by totiž mělo být dát dohromady vybrané články, zařídit barvu v tiskárně, vytisknout, zanést nakopírovat a dotisknout barvu do obálky. Ovšem šéfredaktor je natolik puntičkářský, že není ochoten nechat uspořádání článků apod. na někom jiném, a dokonce ani ke zbytku není ochoten pustit někoho s kým nechodí, takže od maturit dělá všechno sám - a přiznejme si, dneska docela rád.

Kapitola čtvrtá: božský syndrom

Dostáváme se k samotnému průběhu celého dění. Když se šéfredaktorovi začne zdát, že by číslo už mohlo vyjít a že by nebylo vhodné, aby v něm byli články jen od dvou lidí, začne posílat výhružné e-maily všem, kdo mu slíbili články či ilustrace. A zde se setkáváme se zajímavým jevem - obrana formou útoku. Redaktoři zřejmě nabývají dojmu, že je jim ukřivděno, když jim vytknu, že málo píší, a přijdou s myšlenkami, že "jim teda mám zadat téma" a vůbec jim přesně nadiktovat, co mají dělat. Dostanou se až k nedostatkům s jejich očekávaným článkům vůbec nesouvisejícím: že by měl časopis vycházet častěji, víc ilustrací, víc tamtoho, míň hentoho, zkrátka že toho dělám málo. Vážení, vy tvrdíte, že si myslím, že jsem něco víc - já si to nemyslím, ale vy nejspíš ano. Já nemám žádný záhadný zdroj inspirace, stejně jako vy trávím půl dne ve vyučování a nejsem žádný vedoucí kroužku psaní, nehledě na to, že kdybych vám říkala, co máte dělat, velice rychle byste se vrátili k tvrzení, že se považuju za něco víc.

Kapitola pátá: sedmihlavá saň

Konečně je InDesign zkrocen, korektury víceméně udělány, barva sehnaná a přichází fáze sice nepříjemná, ale nanejvýš prospěšná - tisk. Usměvavá sekretářka nakopíruje černobílou část a přichází řada na tiskárnu přezdívanou Saň Sedmihlavá. Tento exemplář ohroženého živočišného druhu si libuje v požířání papíru, čímž značně komplikuje jinak poměrně rychlý proces tisku (stránka za minutu, kdysi, když jsem tu trčela do pěti, jsem to měřila). Přináší to však nedocenitelnou výhodu, díky níž tu teď sedím: "Paní profesorko, budeme ve fyzice dělat něco důležitého? Já bych totiž potřebovala jít tisknout Doutnák..."
Radost zřejmě má i náhodně vybraná třída, která následně v hodině stránky poskládá.

Kapitola šestá: prodej

V sedm ráno, často v partizánských podmínkách (v mrazu), postává pár dobrovolníků před školou a vnucuje časopis nebohým studentům. Pak zbývá už jen oběhnout párkrát školu a vypátrat privilegované osoby, jimž je Doutnák dáván zadarmo, a přichází velice euforický pocit, že teď už to začně fungovat. Nezačne. Euforie opadne velice brzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lea lea | Web | 16. června 2010 v 22:00 | Reagovat

A víš, že mě to vždycky lákalo tam zajít?
Jenže co se mnou..Psát neumím, kreslit taky ne..Já bych poslouchala :D

Ale to poslední číslo co jsem měla v ruce bylo vážně dobrý..Od Vendina obrázku na titulce až po lva na poslední.To byl dobrej nápad, kterej se ale Kolouchový nelíbil ;)

2 Raven Raven | Web | 16. června 2010 v 22:32 | Reagovat

Na EC mi to musíš zahrát zdramatizované. Tak trochu chápu tvé lehké zoufalství, ale je to napsané naprosto bezvadně a nepřekonatelně vtipně. :)))

3 Iswida Iswida | Web | 18. června 2010 v 18:57 | Reagovat

Ono je to totiž vážně vtipné :-D

leo, klidně přijď, my už pro tebe něco vymyslíme... Každopádně sis už určitě všimla plakátků (paradogs a pigtogram) na něcojakoworkshop 24. místo 2. a 3. hodiny, tak jestli nejste zrovna pryč, určitě přijď ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.