na Blog.cz

Ještě musím dovkládat pár drabblů, než na to zapomenu...

Teď jeden trochu děsivý. Nestačila mi slova. Klidně bych pokračovala. Uvažuju, že z toho udělám povídku.

Téma: Tenký led

Bez fandomu

Bonus... Vlastně jsem to nakonec použila místo toho pastelového města - jednak se mi tam nehodilo barevně, jednak se tam nevlezlo, ale hlavně ho fakt nemám moc ráda.

Zato tohle se mi líbí. A nemohla jsem se rozhodnout mezi dvěma verzemi. Takže jedna tady a jedna pod perexem.

Asi to není žádný zázrak, ale nějak se mi povedlo, že to vypadá přibližně tak, jak jsem chtěla, aby to vypadalo, což se stává fakt zřídkakdy. Mělo by to vyjadřovat něco ve smyslu vytváření sebe sama. Takový ten "strom života". A taky mě napadl ten strom, který se vždycky kreslí u psychotestů a má vypovídat o osobnosti. No, moc kecám. To je tou maturitou. Hrabe mi. Nemůžu se dočkat, až budu moct aspoň týden v kuse nic nedělat. Možná se pak dočkáte nějakého toho povídání - chtěla bych po dlouhé době napsat nějakou pořádnou prózu.

Z praktických důvodů (u našeho profesora projde cokoli, co je rozstříhané a nalepené) jsem nakonec jako chybějící práci udělala koláž. Posloužil mi obrázek čínského města, který mě oslovil svou barevností a atmosférou. A právě to jsem se pokusila podtrhnout... Snad to vypadá aspoň trochu dobře.

A nakonec jsem udělala ještě jednu práci navíc. Ale to zas příště.

Líbí se mi, že při pohledu z dálky to vypadá jen jako taková barevná struktura. A byla celkem piplačka ty proužky lepit :-)

Z postele se s námahou vyškrábu už brzy ráno. Snídat nemá smysl, za hodinu bude oběd. Naleju si tedy aspoň sklenku vody a zapnu notebook. Přitom zavadím pohledem o můj ojedinělý pokus ovládnout chaos - rozpis učení na dny našeho svatého vícnežtýdne.

Zarazím se.

Zakoulím očima, jako bych pátrala v hlavě doslovně.

Ty zvláštní pojmy... Musela jsem je už někde vidět.

Prudce zamrkám a nasměruji svou pozornost zpátky na obrazovku. Jsem zmatená. Přihlásím se na facebook. Spolužáci se zjevně učí - jejich stavy jsou plné cizích slov. Něco tady nehraje... Kliknu na jednu sdílenou písničku a Pixies mi napoví: Where is my mind?

Rozhlédnu se po psacím stole, jako bych očekávala, že se tu má mysl někde válí. Ostatně zas tak nepravděpodobné to není - ve směsi gumiček do vlasů, sešitů, papírů, psacích potřeb, hracích karet, knížek, kapesníků a elektronických hovadinek se najde ledacos. Zkusmo otevřu jeden ze sešitů. České baroko. Kloužu pohledem po nepovědomých jménech. Začínám se nervózně třást.

Vstanu. Chvíli přešlapuju na místě a přemýšlím, co dál. Pak opatrně nakouknu do šuplíků. Nic. Nadzvednu vrstvu oblečení na křesle. Nic. Se směsí strachu a očekávání posvítím pod postel. Nic.

Kde jsem ji měla naposled? Nevzpomínám si. Byla jsem na tom koncertě a pak jsem chodila po nočním městě... Musela mi někde vypadnout. Ale copak je to nějaká peněženka? Jak mi může jenom tak vypadnout mysl?

Asi uchem.

Zkontroluju obsah kabelky. Není tam.

Možná jsem ji někomu půjčila?

Přecházím po pokoji sem a tam. Vyhládlo mi. Podívám se po ní po obědě.

.

Jedno dílko jsem přeskočila - je to proto, že ho budu dělat znova. Nebo něco jiného. I když teda přesně nevím kdy, když to tam mám 19. jít aranžovat.

Tato fotka plní praktický účel - musíme si udělat cedulku s názvem celku a jménem autora. Tímto mírným dvojsmyslem jsem se vyhnula vymýšlení nějakého smysluplnějšího názvu.

A jelikož si na záda opravdu psát neumím, stejně jako si je neumím vyfotit, není toto dílo tak úplně autorské. Potlesk mému obětavému sluníčkovi.

Dlouho žádné výtvarno, že? Při tom zapáleném drabblení jsem skoro zapomněla, že tu ještě nemám vše.

S tímto dílem jsem spokojená. Sice tam asi nejde tolik vidět to, co tam jít vidět mělo, ale esteticky to vypadá líp než jsem čekala.

Myšlenka zřejmá - kombinace motivu růže a sítě žil, oslava proudící životodárné krve. Přechod z teplých odstínů do studených. Asi tak nějak. Pod perexem pár dílčích obrázků.

Téma: Sledují tě

Bez fandomu